Škoda 1203 - sanitka i pohřební vůz

Škoda 1203 se ale na svět klubala s velkými porodními bolestmi a hlemýždím tempem, jež byly pod taktovkou státních plánovačů a socialistického šlendriánu spíše pravidlem než výjimkou. Její pohnutá historie se odvíjí od příkazu Státní plánovací komise z roku 1956. Stávající řada škodovek 1201/1202 měla být nahrazena moderním užitkovým automobilem bez přední kapoty. První tři prototypy mírně odlišných tvarů a s benzinovými motory 1,2 litru ze Š 1201 vyjely na silnice již po roce. Protože se v kopcích zadýchávaly a zrychlení bylo již tehdy považováno za nevyhovující, zvětšil se zdvihový objem na 1,5 litru. Jenže kvůli nákladům a komplikacím se změnou motorárny se Škoda opět vrátila ke kubatuře 1,2 a "jedna-pětku" zavedla až po čtyřech letech sériové výroby.
U socialistických sanitek nehrálo valnou roli, že ani posílené auto moc nejelo, bylo hlučné a neustále přetěžovaný motor měl vysokou spotřebu i zkrácenou životnost. Tradovalo se, že nemocný, který přežil transport Š 1203 do nemocnice, už ustojí vše.
Výrobu se podařilo slavnostně spustit v roce 1968, ale plnou kapacitu závodu ve Vrchlabí dostala Š 1203 k dispozici až po pěti letech, kdy se poroučela beznadějně zastaralá Škoda 1202. Přes symbolické modernizace Š 1203 zaostávala stále víc, v roce 1981 byla její výroba v rámci industrializace Slovenska předána do Trnavy a v exilu se po revoluci dočkala i vznětového motoru Volkswagen s převodovkou Peugeot. V Žacléři jste si mohli nejeté exempláře sanitek objednat ještě loni!