Dotaz
Vadim Lukashevich
Tradičně kompletní je ovšem výbava v níž nechybí nic z luxusních prvků očekávaných u vozu této kategorie a ceny. Vnitřní prostornost je v přední řadě vcelku dobrá, vzadu je však místa málo a to samé lze říci o zavazadelníku.
Co výchozí mondeo mít nemůže, je stálý pohon všech kol, jímž X-Type disponuje od samého začátku. Také ten byl pro tuto značku absolutní novinkou. Funkci mezinápravového diferenciálu zde supluje viskosní lamelová spojka, jež umožňuje samočinně měnit rozdělení hnacího momentu mezi přední a zadní nápravu podle okamžitých adhezních podmínek. Pro kupujícího je důležité, že je v podstatě bezúdržbová. Instalace systému 4x4 do původního šasi mondea se však neobešla bez komplikací. Zejména na ranných modelech nebývalo výjimkou praskání skříně takzvaného Transferu, což je vlastně primární rozdělovací převodovka, z níž vychází hnací hřídel pro pohon zadní nápravy. Značkový servis si za transfer řekne astronomických asi 70 000 korun.
Asi největší bolestí prvních X-Typů je samočinná převodovka. Tou je zde známá R75 japonské společnosti Jatco. Tu stejnou najdete třeba pod kapotou Land Roveru Freelander, nebo mého oblíbeného Roveru 75. V ranných X-Typech často řadila trhavě, což mnohdy doprovázela svítící kontrolka diagnostiky. Na vině byl zvýšený prokluz lamel uvnitř skříně, jež se tak připalovaly. První reakcí výrobce na tento problém byla prostá výměna oleje, včetně filtru, což spolu s přeprogramováním takzvaného TCM (Transmission Control Module) mělo problém odstranit. Ne vždy to však pomohlo, a tak následovala výměna celé převodovky. U pozdějších exemplářů výrobce převodovku modifikoval a výše uvedené problémy tím ustaly. Když už tedy automat, tak pouze ve spojení s vozy mladšího data výroby. Naopak vcelku spolehlivé jsou manuální převodovky vyznačující se dosti přesným řazení, které ovšem vyžaduje poněkud více síly.
Rok po premiéře způsobil jaguar mnoha svým obdivovatelům malý šok, neboť na trh dorazila základní verze modelu s malým šestiválcem, jehož avizovaný objem dva litry je ve skutečnosti 2,1 litru. Onen šok způsobilo jeho spojení pouze s pohonem kol přední nápravy. Z dnešního pohledu je již jasné, že tento tah firmě pranic nevyšel a už tak podlomená prestiž tím ještě více klesla.
Je proto dobře, že o této motorizaci neuvažujete, neboť vlastně nemá ani smysl ji kupovat. Zejména tahu v nízkých otáčkách je zoufale málo, což je daň zdvihu pouhých 66,9 mm. Rychlá jízda tak není možná bez „ždímání“ a tudíž hnaní motoru do vysokých otáček.
Nejlepší volbou je dle mého názoru 2,5. Povinné ručení je na ni ještě přijatelné a navíc se tento motor projevuje při jízdě velice vyváženě. 2,5 je vlastně původní verzí motoru Duratec VE, jež slavil premiéru pod kapotou první generace Fordu Mondeo v roce 1994. U jaguaru mu však říkají AJ-V6. Slovo Duratec je odvozeno od anglického „durability“, čili životnost. Tu zvyšují třeba rozvody poháněné dvojicí řetězů. Náklady na pravidelnou údržbu také snižují hydraulická zdvihátka, jež se však mohou při jejím zanedbání docela vymstít. Jistě není bez zajímavosti, že hliníková hlava byla odlévána u firmy Cosworth Engineering, což myslím mluví za vše.
Naprosto suverénní dynamiku poskytuje špičkový třílitr. Po této stránce tak lze tomuto provedení jen těžko něco vytknout. Jeho koupi Vám však přesto nedoporučím, neboť se mu ze všech šestiválců nejméně vyhýbá naprosto fatální závada v podobě zadřeného ojničního ložiska. Je to ta samá závada, co provází větší model S-Type. Může za to jednak nedostatek oleje, který motor rád konzumuje, jednak jeho malé množství a jednak provedení olejové vany, jež neznemožňuje jeho odlévání v rychle projížděných zatáčkách. Trojice šestiválců má ovšem i jiné problémy. Třeba občasné přehřívání, jež je dílem jednak zaseklého termostatu a jednak selhávajícího modulu ovládajícího ventilátor chlazení. Občasné sledování ukazatele teploty chladící kapaliny je tak zde nezbytné, neboť přehřátí mívá na celohliníkových motorech fatální následky. Za nepravidelný chod motoru mohou často vadné zapalovací cívky a za neochotu k vytáčení zase selhávající ovládání klapek uzavírající jednotlivé větve sacího potrubí. Díky nim tak motor do určitých otáček pracuje jen s jedním sacím ventilem na válec, což vytváří při plnění intenzivní víření paliva, které má blahodárný vliv na hospodárnost a emise.
X-Type je tak dobrou volbou pro ty, kteří se chtějí lišit. Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, což vzhledem k podvozku z mondea asi nikoho nepřekvapí. Přesto si ale troufnu říci, že jeho bezprostřednost a živočišnost jaguar nemá. V roce 2004 dorazilo úhledné kombi, přesně ve stylu britských „Shooting Brake“. Ani to nenabízí nijak velkou přepravní kapacitu, což však jistě vůbec nevadí. Tady jde hlavně o styl a ten rozhodně nechybí… Závěrem proto platí, že když už se X-Type rozhodnete koupit, volte pokud možno 2,5 s manuální převodovkou, s rozumným počtem kilometrů a hlavně mladšího data výroby.