Opel Zafira B - druhé pokračování

Co je zač?
Opel Zafira se proslavila jako první velkoprostorové auto s třetí řadou sedadel sklopnou do podlahy. První generace Zafiry zaznamenala díky tomuto důmyslnému sklápění na trhu velký úspěch. Druhá generace na úspěch navázala v roce 2005. Bohužel konkurence sílila a na podvozku nižší střední třídy stálo daleko větší množství konkurentů. Snad i proto se neprodávala tak dobře jako první generace. V žádném případě se nejedná o špatný vůz, který bychom nemohli jako ojetinu doporučit. Zafira II prošla mírnou omlazovací kůrou po třech letech výroby, tedy v roce 2008. Příznivci dobře vybavených automobilů si u Zafiry přijdou na své (rozsah příplatkové výbavy byl vcelku dlouhý). Bylo možné přiobjednat například adaptivní xenonové světlomety, panoramatickou střechu nebo variabilní nastavení odpružení podvozku. Druhá generace Opelu Zafira je také názorným příkladem, jak německá automobilka zapracovala na zlepšení kvalitě svých vozů. Majitelé Zafir přesto mohou rozčilovat například malá zpětná zrcátka, zrcadlení palubní desky v čelním skle nebo několik návštěv servisů, které si vyžádal špatně umístěný filtr pevných částic u vznětových devatenáctistovek.

Karoserie:
-5 dv. MPV

Motorizace:
zdvih. objem/výkon, kód motoru, ve výrobě od (mm/rrrr)

Benzín:
(zážehové řadové čtyřválce)
1,6/77 kW, Z16 XE1 (od 07/2005)
1,6/88 kW, Z16 XER (od 01/2008)
1,6 CNG/69 kW, Z16 YNG (od 01/2006)
1,8/103 kW, Z18 XER (od 07/2005)
2,0 Turbo/147 kW, Z20 LER (07/2005)
2,0 Turbo/177 kW, Z20 LEH (01/2006)
2,2 Direct/110 kW, Z22 YH (07/2005)

Diesel
(přeplňované vznětové řadové čtyřválce)
1,7 CDTI/81 kW, A17 DTJ (od 01/2008)
1,7 CDTI/92 kW, A17 DTR (od 01/2008)
1,9 CDTI/74 kW, Z19 DTL (od 07/2005)
1,9 CDTI/ 88 kW, Z19 DT (od 07/2005)
1.9 CDTI/ 110 kW, Z19 DTH (od 07/2005)

Stručná historie:
2005: zahájení výroby druhé generace
2006: příchod ostré verze OPC (2.0 Turbo/177 kW) a 1.6 16V CNG/69 kW
2008: facelift, nové diesely (1.7 CDTI/81 kW a 92 kW)
2009: nové verze 1.6 CNT ecoFlex Turbo/110 kW a 1.8 LPG/100 kW LPG
2010: dvoulitrový turbomotor končí, stejně tak diesel 1.9 CDTi
2011: příchod třetí generace, doprodej druhé generace

Jaký je vevnitř?
Zafira druhé generace dokáže poskytnout dostatek místa na předních sedadlech i v druhé řadě sedadel. V třetí řadě to není díky karoserii dlouhé 4,5 metrů možné. Dvojice sedadel v třetí řadě je spíše nouzovým řešením vhodným spíše pro děti. Sedí se velmi nízko, což není pohodlné, navíc místa v podélném směru není zrovna příliš. V lépe vybavených verzích je řidič po usednutí za tříramenný stavitelný volant vystaven hledání ideální polohy, kterou nakonec vždy najde. Kromě volantu lze výškově nastavit sedadlo, které se dá navíc nezvykle naklápět i vcelku s pevným úhlem mezi sedákem a opěrákem. Samotná sedadla jsou tvrdší, avšak o to pohodlnější na delších cestách. Kaplička před řidičem ukrývá rychloměr s otáčkoměrem, mezi kterými je malý kruhový ukazatel stavu paliva. Nejdůležitější informace doplňuje digitální ukazatel počtu ujetých kilometrů. Zvláště u turbodieselu je zarážející absence ukazatele teploty motoru. Kdo nechce motor zbytečně ničit vytáčením za studena, musí se spolehnout jen na vlastní odhad. Malou nepříjemností může být pro někoho páčka směrových světel, na kterou je nutné vyvinout správnou sílu, aby se spustil tzv. trojblik. Potěšit nemusí ani palubní počítač, který se ovládá vcelku nestandardně. Pokud je venkovní teplota kolem nuly, po nastartování se na displeji objeví varování s výzvou, abyste zmáčkli tlačítko "OK". Toto tlačítko budete jen marně hledat. I když se intuitivně trefíte na to správné místo (je to neoznačená ploška uprostřed čtyř šipek), zmate Vás to, že varování hned nezmizí - musí totiž svítit zhruba dvě desítky vteřin. Ovládání palubního počítače tak často vyžaduje použití manuálu. Zajímavostí je páka ruční brzdy ve tvaru písmene "U", která připomíná spíše prvek z kokpitu dopravního letadla.

V kabině je místa pro cestující dostatek, škoda jen, že druhá řada sedadel nelze zcela vyjmout. Dvojice samostatných sedadel ve třetí řadě je skryta v podlaze zavazadelníku. Pro jejich vyklopení či sklopení je nutné nejprve posunout druhou řadu úplně dopředu. Do zavazadlového prostoru je velmi dobrý přístup a jeho práh leží v jedné úrovni s podlahou. U některých ojetých Zafir můžeme narazit například na panoramatickou střechu s dvěma prosklenými pruhy po stranách, mezi kterými našly své místo velké uzavíratelné schránky táhnoucí se prostředkem stropu (v době největší slávy Zafiry bylo nutné za panoramatickou střechu připlatit nemalých 46.000 Kč). V pětimístném uspořádání se vejde do kufru 645 litrů nákladu, v sedmimístném pak pouhých 140 litrů.

Co se kazí?
Odolnost podvozku Zafiry na českých silnicích je zcela nadprůměrná. Zafira B stojí na podvozku Astry H, přičemž mnoho náhradních dílů je plně zaměnitelných. Až při velkých kilometrových nájezdech se tak vyskytují vůle v silentblocích nebo na čepech ramen (čep předního ramene je samostatně vyměnitelný a stojí v originále 1.700 Kč, přičemž náhradu z druhovýroby pořídíte za polovinu). Ještě předtím se však objevují vůle ve spojovacích tyčích řízení nebo na tyčkách stabilizátorů, které lze samostatně vyměnit. Předčasně odcházejí ložiska kol zadních náprav. Zafira může mít tři různé typy podvozku. Většina Zafir stojí na základním podvozku, který je pevný a běžné nerovnosti tlumí vcelku dobře. Horší je to na ostrých nerovnostech, se kterými si neví příliš rady. Narazit můžete na ještě tvrdší, příplatkový podvozek (ZQ8), kterému doporučujeme se vyhnout. Je příliš tvrdý a sportovní vlastnosti zrovna neprohlubuje. Ničí jen komfort odpružení. Nejlepší volbou je tak podvozek označený IDS Plus, který má elektronicky řízené tlumiče CDC a přináší posádce nejvíce komfortu, přičemž neztrácí ani jistotu v zatáčkách. Tento podvozek na tom není špatně ani po stránce životnosti, která je oproti základnímu podvozku o něco delší (náhradní tlumiče pořídíte zhruba za deset tisíc Kč/ks). U benzínových modelů je nutné počítat s korozí zadního dílu výfuku. V interiéru dokáže řidiče potrápit podsvícení palubní desky, které po čase ztrácí na intenzitě.

U vznětových motorů 1.9 CDTI často dochází k poruchám alternátorů, přičemž většinou za problémem stojí zničený diodový regulátor, který lze vyměnit samostatně. U 1.9 CDTI/110 kW a u motoru 2.2 Direct/110 kW dochází k ochromení ovládání nebo zatuhnutí vířivé klapky sání, přičemž je nutné měnit celý modul. Motor 2.2 Direct postihují také vadná vysokotlaká čerpadla nebo regulátory tlaku paliva. Při častých jízdách v nízkých otáčkách se objevují zanesené EGR ventily. U motorů 1.7 CDTI dochází k únikům motorového oleje skrz těsnění olejového čerpadla. Navíc všechny sedmnáctistovky mají filtr pevných částic, který se zatím jeví spolehlivě.

TIP: Opel Zafira B – je koupě dieselového motoru dobrý nápad?

Co vybrat?
V prvé řadě se vyhnětete benzínovému motoru 2.2 Direct/110 kW, který může lákat rozvody poháněnými řetězem. Přímý vstřik paliva měl za úkol snížit spotřebu paliva, což se v praxi projevuje pouze při malém zatížení. Pokud se budete hodně snažit, dostanete se spotřebou na deset litrů. Navíc tento motor postihují problémy se samotným chodem motoru a správným tlakem paliva (vysokotlaká čerpadla a regulátory nefungují vždy správně). Těchto motorů je mezi ojetinami jako šafránu. Lepší volbou je proto benzínová osmnáctistovka, která se starala již o pohon první generace Zafiry. V druhé generaci byla modifikována, a tak již neodcházejí řídící jednotky. Pokud nejezdíte často dlouhé trasy, je tento motor s výkonem 103 kW nejlepší možnou volbou. Jedna-osmička v případě krátce odstupňované manuální převodovky ztrácí zejména na dálnici, kdy je díky krátkým převodům hlučnější a žravější, lepší je v tomto případě automat).

Pro cestování na dlouhé trasy se více hodí vznětová devatenáctistovka CDTI s výkonem 88 kW, která je nejlepším možnou volbou ze vznětových pohonných jednotek. Osmiventilový diesel totiž nemá vrtošivé vířivé klapky sání jako šestnáctiventilová verze s výkonem 110 kW (v případě zatuhnutí sacích klapek je nutné měnit celé sací potrubí). Verze s 88 kW je tak pro Zafiru plně dostačujícím motorem, navíc pokud nemá filtr pevných částic je naprosto ideální volbou. Plynule zrychluje téměř od volnoběžných otáček a spotřeba paliva plně odpovídá poskytované dynamice. Oproti tomu nejslabší verze devatenáctistovky s výkonem 74 kW je pro Zafiru příliš slabá.

Devatenáctistovky pocházejí od Fiatu a některé mohou být vybaveny filtrem pevných částic, který je však umístěn příliš daleko od samotného motoru a hůře se regeneruje (existují firmy, které filtr umějí z vozu vymontovat, čímž se docílí bezproblémového provozu). Facelift v roce 2008 přinesl nové vznětové motory 1.7 CDTI od Isuzu. Ty patří k hlučnějším, avšak velmi úsporným. Sedmnáctistovky mají hrubší chod, pomalu se sbírají z nízkých otáček a trápí je netěsnosti olejového čerpadla. Všechny 1.7 CDTI mají filtr pevných částic, který většinou funguje bez větších obtíží.

Špatně neuděláte ani s benzínovými přeplňovanými motory, které jsou při pravidelném servisu (včasné výměny oleje, svíček, rozvodových řemenů včetně vodní pumpy atd.) vcelku bezproblémové. Přeplňované dvoulitry s výkonem 147 kW nebo 177 kW ve verzi OPC zaručují v každém případě dostatek výkonu. Špatně na tom nejsou ani po stránce spotřeby - Zafiru s dvoulitrovým benzínový turbomotorem o výkonu 147 kW jsme v roce 2006 podrobili testu spotřeby, který ukázal, že s vozem lze jezdit v rozmezí 8-12 l/100 km.

Servis
Jediný benzínový čtyřválec 2.2 Direct/110 kW má rozvody poháněné řetězem. Všechny ostatní pohonné jednotky mají rozvodový řemen, který se mění v intervalu 90.000-150.000 km, přičemž záleží na typu a roku výroby (například benzín 1.6/77 kW nebo diesel 1.9 CDTi/103 kW mají předepsaný interval výměny rozvodového řemene právě po 150.000 km, přičemž většina servisů ho mění raději daleko dříve). Výrobce u všech motorů udává spotřebu motorového oleje 0,6 l/1000 km, proto je nutné čas od času zkontrolovat aktuální stav oleje. Pokud u Zafiry nastane čas pevného servisního intervalu, zobrazí se na displeji počítadla kilometrů na 10 sekund symbol InSP (při zapnutí zapalování). Výrobce v tomto případě doporučuje zajet nejdéle do 1 týdne nebo do ujetí 500 km (podle toho co nastane dříve) do servisu. Zafiry využívání tzv. Flexibilní servisní interval, který je založen na několika parametrech vycházejících z používání vozidla. Specifická data jsou neustále zaznamenávána a využívají se k výpočtu zbývající vzdálenosti do provedení servisní prohlídky (pokud je zbývající vzdálenost kratší než 1500 km, zobrazí se na displeji symbol InSP a hodnota 1000 km). Pokud si chcete ověřit kolik kilometrů ještě zbývá do prohlídky, vypněte zapalování, stiskněte nulovací tlačítko počítadla kilometrů a podržte ho zhruba 2 sekundy. Tím se objeví InSP doplněné o aktuálně zbývající kilometry. Motorový olej se mění podle výrobce u dieselů po jednom roce provozu nebo 30.000 km. My však doporučujeme jeho výměnu nejpozději po 20.000 km.

Závěr:
Námi testovaná Zafira s benzínovou osmnáctistovkou byla spojena s automatickou převodovkou pro kterou je největší problém kombinace rychlého a plynulého rozjezdu. Snaha o ostřejší start je doprovázena škubnutím a následně (na dnešní dobu) velmi pomalým přeřazením. U testovaného vozu byl rovněž nefunkční palubní počítač a vůz vykazoval běžné oděrky a drobné odřeniny, zejména pak na předním nárazníku. Z útrob palubní desky se na nerovném povrchu komunikace ozývaly nepříjemné rezonance doprovázené drnčením. Jinak po všech ostatních stránkách se jevila zapůjčená Zafira v pořádku.

Plusy:
+ jízdní vlastnosti
+ sedmimístný interiér Flex7
+ variabilita
+ odolné dieselové motory
+ výkonné verze 2.0 Turbo

Mínusy:
- horší výhled přes A sloupky
- tlumení některých nerovností
– automatická převodovka škube při rozjezdu
- menší zpětná zrcátka
- některé ovladače mají nelogické ovládání

Automobil k testu zapůjčila autopůjčovna Budget.cz