Kii Niro můžete zatím koupit pouze jako hybrid. Na rozdíl od hlavního konkurenta, kterým je Toyota C-HR je Niro svým vzhledem umírněné. Přední maska je svými tvary pro tuto korejskou automobilku charakteristická. Upoutají jen stříbrné rámečky kolem mlhovek. Zadní dělená světla z LED diod a střešní spoiler - dvě maličkosti, které ale zadní partie ozvláštňují.
Ale pojďme do interiéru. Na první pohled je zde místa dostatek, a to ve všech směrech. I často problematický prostor nad hlavou zadních spolucestujících je zde v pořádku. A to místo na kolena! Řidiči ocení hezky tenké áčkové sloupky, za kterými se jen tak něco neschová. Široké možnosti nastavení pozice sedadla, volantu i loketní opěrky jsou příjemné. Osobně mi v tuhých mrazech přišlo vhod vyhřívání volantu. Je to maličkost, ale potěší. Jinak je vše uvnitř tak, jak byste čekali - snad s výjimkou nožní parkovací brzdy. Dá se ale zvyknout. Stejně tak může někdo kroutit hlavou nad množstvím tlačítek na volantu. Nám ale jejich rozmístění přišlo v pořádku, ztrácet se v nich nebudete. Co se nám nezamlouvalo? Výběr některých materiálů - hlavně plastových dílů, ale tohle je otázkou vkusu konkrétního zákazníka. Zavazadelník o objemu 427 litrů lze na tuzemské poměry označit za podprůměrný.
A startujeme, protože projev hybridu a jízda s ním nás zajímá nejvíce. Pod přední kapotou je čtyřválcový benzín o objemu 1,6 litru. Má výkon 77 kW. Pomáhá mu ale ještě elektromotor s výkonem 32 kW. Lithium-polymerové baterie o kapacitě 1,56 kWh pro jeho napájení má Niro uložené pod zadními sedadly. Všechny články váží jen 33 kg! Dohromady tedy máme k dispozici tzv. systémový výkon 104 kW. Rozjíždíme se s mírným trhnutím (že by dvouspojkový šestistupňový automat?), sešlapujeme plyn a máme jasno - Kia Niro není žádným trhačem asfaltu. Pokud chcete jezdit rychle, šestnáctistovka se musí držet pod krkem a spotřeba pak stírá hlavní výhodu hybridního soustrojí ve srovnání s konkurenty používající konvenční paliva. Ona nechuť k svižné jízdě je patrná jak z letargického pružného zrychlování, tak i z udávané maximální rychlosti, která je jen 162 km/hod. Zkrátka Niro netrapte, jezděte slušně a spořádaně, ideálně ve městě a často rekuperujte. Tak to je pro hybrid správné a zde se bude cítit jako doma. Odmění se vám spotřebou klidně i kolem pěti litrů na 100 kilometrů. Samozřejmě není problém jezdit ani za osm. Když už si přeci jen chcete zazávodit, vězte, že nová hybridní platforma není vůbec špatná. Víceprvková zadní náprava a podvozkové díly z hliníku naznačují, že zde výrobce neponechal nic náhodě. Naladění je spíše měkčí, komfortní a koresponduje s pohodovým zaměřením modelu.
Kia Niro prodejním trhákem nebude, ale naznačuje, kam se budou konkurenční výrobci ubírat v blízké budoucnosti. Hybridní pohon je jasným mezistupněm mezi končícími vozy používajícími konvenční paliva a elektromobily, které na své masivní rozšíření teprve čekají. Mimochodem do prodeje se chystá Niro i jako čistý elektromobil. Základní výbava s názvem Comfort obsahuje vše, co budete potřebovat. Za příplatek 70 tisíc korun si můžete pořídit námi testovanou výbavu Exclusive, která navíc obsahuje větší 18 palcová kola, multimediální systém s navigací, bezdrátové nabíjení mobilního telefonu a další prvky.