Kia Sportage 1.7 CRDi 4x2: Horké zboží

Asi o nejvíce kontroverzním místu celé nové sportage se zmíníme už v úvodu. Ano, předek auta, jakkoliv se snaží využít prvky známé z jiných kií (maska chladiče) až příliš okatě připomíná esúvéčka od Porsche, jmenovitě Cayenne. Novinářská obec je pobouřena, něco mi však říká, že běžným zájemcům o Sportage tahle pozornost poutající atrakce vůbec vadit nebude, tím spíš, že opačná část auta díky vodorovnému pásu odrazek hezky prokoukla. Profil naopak vykazuje velkou příbuznost s předchůdcem, což víceméně platí také o rozměrech.

V interiéru sází Kia na to, co většině lidí vyhovuje – moderní techniku v umírněném konzervativním balení. Vůbec nám nevadilo, že na středovém panelu přibylo nějaké to tlačítko. Zvyknete si rychle a je to stále lepší než bloudit v nekonečných menu dotykově ovládaných obrazovek. Ano, i ve sportagi takové zařízení najdete, základní funkce, jako je ovládání hlasitosti nebo listování funkcemi, však ovládnete přidruženými tlačítky. Ještě lepší přehlednost skýtá displej palubního počítače v přístrojovém štítu, jehož jednotlivá zobrazení přepínáte jednoduše z příčky volantu. Asi největším vyznamenáním pro kiu bude, když řekneme, že za volantem se člověk hned cítí jako doma, nic jej zbytečně nerozptyluje a všechno potřebné najde v blízkém dosahu. Už minulá generace se pyšnila vyhříváním dvou zadních sedadel a také v té současné je jím vybaven i volant – vedle vyhřívání předního okna (které kia nemá) jedna z nejužitečnějších funkcí do zimy. Při minimální změně vnějších rozměrů není překvapením, že slabinou sportage zůstává velikost zavazadlového prostoru. Udávaných 491 litrů sice ještě nevypadá nejhůř, při důkladnějším průzkumu jsme ale dovodili, že tato hodnota může být brána za bernou minci pouze v případě využití prostoru pod podlahou (rezerva se dodává pro GT Line s 19" koly) a vzpřímení nastavitelných zadních opěradel do nejzazší, a posádce tedy nepříliš pohodlné pozice.

(+) prostor pro čtyři dospělé
(+) kvalitní materiály a architektura přístrojové desky
(-) menší kufr

Lídrem českých prodejů sportage je už dlouhé roky testované provedení Exclusive se slabším z naftových motorů. I když se to při pohledu na skoro stejné tabulkové údaje nezdá, v souvislosti s normou Euro 6 prošla sedmnáctistovka významným technickým omlazením. Obejde se nejen bez vstřikování močoviny, ale stejně jako ostatní motory pro sportage také bez otravného a pro reálnou spotřebu nepodstatného stop-startu. Od sedmnáctistovky člověk preventivně nečeká zázraky, ale motor kie patří ve své kategorii k tomu nejlepšímu na trhu. Vznětová jednotka běží i v modifikované verzi a s vyššími vstřikovacími tlaky velmi měkce a příjemně zatahuje už od 1200 otáček, takže ve městě není problém jezdit na pátý rychlostní stupeň, aniž byste měli pocit, že se motor co nevidět zadáví. Skromný pracant dokáže naopak relativně svižně a bez protestů zrychlit. V dnešním přehuštěném a množstvím omezení svázaném provozu nenajdete moc příjemnějších motorů, hlavně pokud jde o poměr pružnosti, dostatečné dynamiky a ceny. V drtivé většině jízdních režimů se budete pohybovat v rozmezí 1700 až 3000 otáček a zde je elasticita opravdu nadprůměrná, takže pokud jde o zákonné rychlosti, za brzdu provozu rozhodně nebudete. K dobré pohodě za volantem přispívá také vhodně zvolené odstupňování šestistupňové převodovky, se kterým se motor v žádném režimu nijak zásadně netrápí. Výsledných 6,2 litru průměrné spotřeby nafty je příjemným bonusem, pro jehož dosažení jsme nemuseli volit výrazněji defenzivní styl jízdy. Asi nejvíce potěšující je, že na výši odběru nemá podstatnější vliv jízdní styl, takže pokud na to budete opravdu hodně šlapat, pojedete za osm, nikoliv však za dvanáct litrů, jak se to některým turbomotorům stává.

(+) pružnost a kultivovanost motoru
(+) nízká spotřeba
(+) ideální zpřevodování

Od auta kategorie SUV totiž člověk nečeká sportovní výkony, i když se o nich v marketingových podkladech rádo hovoří. Na prvním místě by naopak mělo být pohodlí a bezpečí posádky při dostatečné míře jistoty. Pokud se zrovna nerozhodnete opustit pevný asfaltový koberec, je sportage přímo ukázkovým příkladem toho, jak se to dělat má. Řeč je především o ukázkovém komfortu odpružení (se 17" koly) a velmi dobrém odhlučnění kabiny, které by sportagi mohla závidět i některá dvakrát tak drahá auta. Daní za značnou boční plochu karoserie a světlou výšku, která je o čtyři centimetry větší než u cee'du, zejména díky vyššímu profilu pneumatik, je naopak značná citlivost na boční vítr, kterého jsme si zrovna v době testu užili na dálnicích ažaž. Vydáte-li se náhodou s SUV s pohonem jen jedné nápravy mimo zpevněný povrch, mohou vás nakonec čekat větší patálie než s autem kompaktních rozměrů – trakce předokolky je opravdu nevalná. I tak ale sportage vcelku s chutí zatáčí, byť jízdní limity Mazdy CX-5 nebo Hondy CR-V leží o něco výše. Kia vás však svým naturelem do sportování nenutí, nabízí spíše pohodový a harmonický charakter, což se promítá i do takových zdánlivých drobností, jako je špičkové naladění spojky.

(+) komfortní odpružení
(+) dostatek jistoty
(-) citlivost na boční vítr

Kia se snaží dělat auta tak trochu postaru – v dobrém slova smyslu. Ve sportagi na vás nic zbytečně nebliká, nepípá a displeje samovolně nemění zobrazení. Motor jede za málo a přitom velmi svižně a podvozek se z vás nesnaží vytlouct duši na každém propadlém kanálu. Až na ten o něco menší kufr skoro rodinný ideál…