Suzuki Alto: Těžký život lehkooděnce

Suzuki se sice v　posledních letech snaží, seč mu síly stačí, zbavit nálepky výrobce levných malých aut, to ale nic nemění na tom, že praktické městské a příměstské vozíky výrobnímu programu nadále dominují. Tím vůbec nejmenším z　malých je model Alto, který se nedávno dočkal nové generace. První autíčko toho jména přitom spatřilo světlo světa už před více než třiceti lety a od té doby udělalo velkou díru do světa minimálně v　Indii, kde zaznamenalo veliký úspěch, coby Maruti 800. Právě indický vazal Suzuki se stará o výrobu aktuálního modelu, který se v　zemi zaslíbené kravám prodává pod názvem A- Star. Jak japonsko-indické spojení funguje v　praxi, jsme zkoušeli v　tradičním testu.

Zepředu a zezadu jako den a noc
Návrháři malých aut se dříve až na výjimky většinou moc nežinýrovali s　jejich vizáží a snažili se vyjít vstříc praktickým potřebám. Typickým příkladem takového stylu budiž Alto z　osmdesátých let, které u nás o hodně později vešlo ve známost jako Daewoo Tico. Dnes je situace jiná a výrobci se snaží svým minivýplodům vtisknout dospělejší tvář. Suzuki se to povedlo tak napůl. Zatímco přední část servíruje pohled na nápaditě tvarované seskupení velikého nárazníku s　dominantním nasávacím otvorem a roztaženými kapkovitými světly, zadek odkazuje spíše do říše pseudoaut značky Aixam. Zlom přechází přesně v　polovině pětidveřáku. Dospělá přední polovina se švihácky sklopeným čelním sklem a relativně velkými dveřmi zde totiž nenadále přechází v　hranatou klícku s　okénkem vyklápěným podobě jako u malých „kolíňáků“ pěkně do strany.

Uvnitř zázraky nečekejte
Rozvor 2360 mm a šířka rovných 1600 mm jasně určují mantinely prostorových možností interiéru. U Suzuki mají s　pidiauty bohaté zkušenosti a dobře proto vědí, že pohodlí předních cestujících může být bez výčitek obětován prostor vzadu. Řidiči se opravdu nesedí zle. Přední sedadla mají dospělé rozměry a ani po vynuceném delším cestování mně nebolela záda. Jsou samozřejmě prosta výraznějšího anatomického tvarování, prakticky se ale jeví monolitická konstrukce, kdy opěrka hlavy přímo navazuje na opěradlo. Potěší i velké rozpětí posunu sedačky, škoda jen výčnělku ze středového panelu, který řidiče nepříjemně tlačí do lýtka. Poloha za subtilním volantem se najde celkem snadno, takže se můžete plně soustředit na informace z　minimalisticky pojaté přístrojové kapličky. Najdete zde všehovšudy dominantní otáčkoměr, digitální palivoměr a pár kontrolek. Přístrojovka na mě působila trochu disproporčně vzhledem k rozměrům auta. Jde především o monstrózní středový panel s　velkými hranatými výdechy topení. Také „myší“ barva levných plastů na dojmu moc nepřidává, alespoň, že slícování je prvotřídní. O levném původu Alta svědčí třeba taky manuální štelování zrcátek, prvkem luxusu byla naopak manuální klimatizace nebo přední elektrická okénka. Miniaturní Suzuki neoplývá množstvím ani objemem odkládacích ploch a tradiční přihrádka před spolujezdcem postrádá uzavíratelné víko. Prostředí případných zadních cestujících je pojato skutečně minimalisticky, takže transport na spartánské lavici doporučuji pouze kojenci v　sedačce nebo maximálně středně velkému psu. Kufr je se 129 litry vskutku miniaturní, ale konkurenti na tom nejsou povětšinou o nic lépe. Pokud chcete opravdu něco dovézt, je nezbytné složit sedačky.

Litr stačí
Podobně jako kolegové z　branže nabízí také pidivozík od Suzuki jedinou možnou volbu pohonu. Pro smysluplnost a podstatu dané kategorie je to ostatně jediné možné řešení. Alto sází na litrový tříválec a jakkoliv se u nás tato konfigurace do jisté míry zprofanovala v　podobě Fabie HTP, agregát vrnící pod kapotou japonského prcka je dělníkem na pravém místě. S　pověstným „vysavačem“ z　Boleslavi se shoduje hlavně typickým syčením, jinak se ale chová docela způsobně. V　technických tabulkách badatel vypátrá, že 90 N.m. točivého momentu je k　dispozici ve 3.400 a 50 kW nejvyššího výkonu dokonce v　šesti tisících otáčkách, otáčkoměr ale jak známo na palubě není, takže řadíte pěkně po staru „na ucho“. A v　tom je právě záludnost malého Suzuki. Projev motoru je ve většině otáček víceméně monotónní a tak pokud byste řadili, jak jste zvyklí, přišlo by vám Alto neskonale líné. Je proto nutné jít trochu proti zažitým pořádkům a podržet jednotlivé kvalty déle. Motor potom sice syčí o něco víc, odměnou je ale výrazně lepší dynamika. Beze strachu o zdraví motoru je totiž možné dvojku točit do 95 km/h a trojku dokonce skoro do stočtyřiceti. Ve městě si pak snadno vystačíte se třemi převody a i na dálnici bude čtyřka v　časté permanenci. Tedy alespoň pokud budete chtít za všech okolností udržet zákonnou rychlost – v　kopcích pětka velmi rychle ztrácí dech. Řazení je naprosto bezproblémové jak co se přesnosti, tak i lehkosti ovládání šaltpáky týče. Zásadní zprávou je, že tříválec si skvěle stojí v　disciplíně zvané spotřeba paliva. Vzhledem k　absenci elektroniky si sice musíte vystačit s　vlastními propočty, o to přesnější informace však získáte. Já jsem na pětatřicetilitrovou nádrž ujel více než 750 km a v　mezích zákona jsem se rozhodně necoural. Při poměru jízd 40% město, 35% běžná silnice a 25% dálnice jsem se dobral k　průměru 4,7 litrů na sto.

„Indián“ zvládá české cesty s přehledem
Fakt, že se Alto vyrábí v　Indii přináší českým řidičům jedno velké pozitivum v　podobě jednoduchého bytelného podvozku, který přestojí velké porce kilometrů ujeté po nekvalitních cestách. U miniaut si skutečně není potřeba na nic hrát a jde prostě jen o to, se kterým z　nich půjde opravdu i trochu „jezdit“. I se svými triviálními dispozicemi (vpředu bytelná spodní ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená náprava a dlouhá panhardská tyč) dosahuje Alto překvapivě kvalitního jízdního chování. Přiměřeně tvrdé pérování spolu s　pneumatikami s　vysokým profilem má zásluhu na spořádaném polykání většiny nerovností, díky nízké hmotnosti (885 kg) a tím pádem malým odstředivým silám, je Suzuki pěkně hbité a sebejisté taky v　zatáčkách. Chování v　krátkých zákrutách je hravě čitelné a jakoukoliv blížící se nepravost lze včas rozpoznat a příslušným způsobem korigovat – občas lze dokonce řídit i tzv. plynem. V　delších rychlých obloucích je Alto pochopitelně méně jisté, ale tak jako tak nemá smysl od vozítka podobného zaměření očekávat vlastnosti motokáry. Je proto příjemným zjištěním, že nebýt vyššího aerodynamického hluku, dalo se s　japonským prckem docela bezpečně cestovat taky po dálnici a to až k　jeho rychlostnímu maximu (155 km/h) neboť podélná stabilita je přímo výtečná. Samozřejmě přitom nesmí foukat vítr z　boku a také vyjeté koleje od náklaďáků nejsou to pravé ořechové. Nejpřirozenějším prostředím Alta je nepochopitelně město, kde oceníte maximálně snadné manévrování, jakož i bezproblémový výhled všemi směry.

Závěr
Nemyslím si, že by Suzuki Alto bylo v　některé stěžejní disciplíně výrazně lepší, než jeden nebo více z konkurentů. Jeho silná stránka však spočívá v　celkové vyváženosti, takže v　kontextu miniaut u něj budete jen těžko hledat zásadnější slabiny. Zepředu láká na docela povedený kukuč, uvnitř najdete přiměřeně prostoru a dobře lícující plasty. Dost chuti do života má úsporný tříválec, chce se s　ním to jen naučit zacházet. Také jízdní vlastnosti jsou na výši doby. Osobně bych si asi pidiauto obecně vůbec nekoupil, protože mnohé automobilky nabízí za malinko větší peníz auta o třídu až dvě větší. Pro ty, kdo jsou racionálním hlediskům navzdory zaláskováni do malých autíček, představuje však Alto za 189.900,- Kč každopádně velmi dobrou volbu.