Defenzivní jízda - méně rizika na silnicích

Znáte pojem defenzivní jízda? Následující článek vám jej vysvětlí a představí stále populárnější kurzy, ve kterých se defenzivní jízdě můžete naučit také. Většina řidičů přemýšlí o bezpečnosti silničního provozu pokaždé, když usedá za volant svého automobilu. A často si hlavu trápí, co by se dalo pro lepší a méně rizikové cestování udělat i ve chvílích, kdy zrovna ve vozidle nejsou. Zajímavým tipem pro ně může být kurz defenzivní jízdy.
Nejprve je ale nutné si zodpovědět otázku, co to vlastně defenzivní jízda je. Jak praví logika prostého myšlení, je opakem jízdy ofenzivní, agresivní. Defenzivní jízda je tedy taková, při níž se řidič snaží udělat maximum, aby se do krizové situace vůbec nedostal a nemusel ji tak řešit. Šofér se snaží co nejvíce předvídat a analyzuje v provozu aktuální situaci s ohledem na maximální bezpečnost. Jednoduše řečeno, defenzivní jízda spočívá v ježdění navzdory okolním podmínkám a jednání ostatních tak, aby řidič chránil životy, čas a také peníze. To ale neznamená, že by se sám stával rizikem pro ostatní účastníky silničního provozu tím, že by byl například výrazně pomalejší než ostatní.

Co jsou kurzy defenzivní jízdy
Kurzy defenzivní jízdy nabízí na českém trhu například společnost HCT.CZ, a.s. Ta je mezi své služby zařadila již v roce 1999. Tehdy se jednalo o nový způsob výcviku, založený v oblasti veřejné silniční dopravy na prevenci předcházení krizových situací v silničním provozu. Kořeny takovýchto tréninků je možné najít především ve Spojených státech amerických a také ve Velké Británii.
Někteří řidiči se mylně domnívají, že jsou kurzy defenzivní jízdy totéž, co takzvaná škola smyku. Ta je však zaměřena právě na zvládání konkrétní krizové situace v okamžiku, kdy se v ní šofér ocitne. Kurz defenzivní jízdy ho naopak učí, jak se do podobné situace vůbec nedostat. Narozdíl od školy smyku navíc nemusí výcvik defenzivní jízdy probíhat na speciálním polygonu.
Obvykle je to právě naopak a kurz se provádí v místě, které si klient, jenž má zájem zlepšit své praktické chování za volantem, sám vybral. Může to být třeba jeho pracoviště – provozovna nebo sídlo firmy. Základem jednodenního výcviku jsou dvě části – teoretická a praktická. První z nich zabere přibližně tři hodiny, druhá zhruba hodinu.
Do výcviku se mohou přihlásit skupiny řidičů nebo jednotlivci. Běžnou skupinu tvoří osm až dvanáct šoférů a podle jejich počtu je přizván také adekvátní tým lektorů. Optimální pro praktickou část kurzu ale je, pokud má každý účastník na jízdu vlastní vozidlo. Kurzy defenzivní jízdy nejsou omezeny jen pro řidiče osobních vozidel, ale mohou se do nich přihlásit i řidiči vozidel nákladních a autobusů, off roadů a motocyklů.

Nejprve do učebny…
První tříhodinový blok výcviku se vždy koná v učebně. S použitím moderní projekční techniky se formou výkladu, diskuze a zpracovávaným testem účastníci kurzu vedou k zamyšlení nad problémy silničního provozu, uvědomění si problému nebezpečí při řízení motorového vozidla a přizpůsobení svého chování v závislosti na druhu vozidla i způsobu jízdy podle zaměření řidiče.
Instruktoři řidiče například učí, jak rozpoznat rizikové postoje a chování, které způsobují problémy na silnici, a vysvětlují postupy, které lze použít ve zhoršených jízdních podmínkách. V kurzu se šoféři naučí, jak se bezpečně chovat na křižovatkách a také se dozví hlavní chyby řidičů, které mohou zavinit nehodu. Pozornost je věnována teorii správného ovládání vozidla a dodržování bezpečné vzdálenosti.
Lektor také řidičům objasní, jak důležitá je prohlídka vozidla před jízdou nebo správný způsob sledování situace za volantem. Významnou součástí teoretického bloku je i výklad využití bezpečnostních systémů pro ochranu pasažérů a podvozkových elektronických systémů. S ohledem na psychologický aspekt kurzu defenzivní jízdy, který je jeho nedílným prvkem, je součástí výcviku i diskuse na téma následků, které by měla případná nehoda na přítomné řidiče a jejich rodiny. Projekce a rozbor některých nehod pak vedou k zamyšlení, zda bylo možné situaci předejít.
Některé firmy nabízející podobný výcvik doplňují teoretickou část o výcvik v simulátorové učebně. Tam se účastníci učí řešit provozní situace, jejichž navození v reálném provozu je s ohledem na počet pravděpodobnosti i určitou míru nebezpečnosti prakticky nemožné.

…a pak za volant
Po zvládnutí teoretického bloku kurzu defenzivní jízdy se každý řidič usadí za volant svého vozidla. Na sedadle spolujezdce jej přitom doprovází také zkušený instruktor. Tato část výcviku probíhá individuálně. Její obvyklá délka je něco okolo jedné hodiny, ale lze se samozřejmě domluvit na jejím prodloužení. Cílem je, aby si řidič ve vlastním automobilu vyzkoušel všechny prvky z teoretické části při jízdě v silničním provozu, a to pod dohledem odborníka.
Právě tato druhá část kurzu, která je zaměřena zejména na osvojení principů defenzivní jízdy, ale též na odstranění chybných návyků a nebezpečných prvků řízení, asi nejvíce odlišuje výcvik defenzivní jízdy od školy smyku. Řidič se totiž se svým autem, které dobře zná, vydá do prostředí, ve kterém se s automobilem pravidelně pohybuje. Může to být ve městě, mimo město i na dálnici.
Lektor pak hodnotí každého účastníka kurzu a jeho přípravu před jízdou, techniku jízdy, vztah k provozu, k ostatním účastníkům a další aspekty jeho řízení. Závěrem jízdy je řidič krátce seznámen s hodnocením a případně jsou mu navrhnuta určitá doporučení nebo opatření, co by mohl udělat nebo zlepšit.
Na základě poznatků z praktických jízd zpracuje každý instruktor samostatné hodnocení na každého účastníka. Jeho rozsah, formu a význam je třeba posuzovat s ohledem na délku jízdy a celkové zaměření kurzu, kterým je výcvik, ne zkoušení. Případné extrémní případy, a to jak záporné, tak i kladné, se však šofér dozví vždy.

Za dva roky na shledanou
Cílem kurzu je dosáhnout u šoférů takové úrovně řízení, která zajistí bezpečnou jízdu i v situacích, kdy se jiní účastníci silničního provozu dopouštějí chybných výkonů a jednání. Výsledkem by tedy měl být řidič, který se nestane viníkem, ale ani obětí dopravní nehody.
To však samozřejmě nelze zvládnout jednorázově v průběhu čtyř hodin, a tak je možné kurzy defenzivní jízdy rozšířit o další prvky, například problematické couvání nebo desatero, jak se chovat při nehodě nebo jak správně poskytnout první pomoc skrze základy zdravovědy.
Odborníci se shodují, že je opakování výcviku defenzivní jízdy nutné minimálně každé dva roky. V optimálním případě na něj může navázat právě zmiňovaná škola smyku, neboli kurz bezpečné jízdy. Z různých stran také zaznívají hlasy, že by se výuka defenzivní jízdy měla legislativně začlenit i do osnov autoškol a stát se povinnou pro všechny řidiče bez výjimky.

BESIP: desatero defenzivní jízdy

1.	Jezděte tak, abyste se nedostali vy ani vámi řízené vozidlo až k limitu svých možností.
2.	Vždy pozorně sledujte vozovku a její nejbližší okolí.
3.	Snažte se předvídat chování ostatních účastníků silničního provozu.
4.	Každý jízdní úkon provádějte až po pečlivém vyhodnocení situace.
5.	Své úmysly dávejte najevo zřetelně a včas.
6.	Nejezděte rychle tam, kam nevidíte.
7.	Zachovávejte dostatečný odstup.
8.	Při plánování jízdy počítejte s dostatečnou časovou rezervou.
9.	Buďte připraveni ustoupit druhým, i když pravidla hovoří ve váš prospěch.
10.	Počítejte s chybami ostatních účastníků silničního provozu.

Zdroj: BESIP