Děkujete řidičům, když přecházíte přechod? Vypovídá to o vás víc, než si myslíte

Krátké mávnutí rukou, lehké kývnutí hlavou nebo letmý úsměv. Na přechodu jde o gesto, které trvá sotva vteřinu, přesto dokáže okamžitě změnit atmosféru celé situace. Řidič vás sice nepouští z čisté dobré vůle, protože zákon mu ukládá jasné povinnosti. Drobné poděkování ale ukazuje něco mnohem zajímavějšího. Na silnici se běžně nemluví, přesto spolu účastníci provozu komunikují neustále. Každý den lidé za volantem i na chodnících používají gesta, která v žádné autoškole nestudovali.

Řidiči běžně uplatňují krátké probliknutí dálkovými světly, omluvné bliknutí výstražnými blinkry nebo zvednutou ruku. Zvednutí ruky na přechodu pak může znamenat mnohem víc než dlouhé slovní vysvětlování.

Chodec tím dává jasně najevo, že blížící se auto registruje, a řidič získává klidné potvrzení, že celá situace proběhla bezpečně.

Zákon o silničním provozu ale u některých podobných signálů nastavuje poměrně přísné mantinely. Světelná výstražná znamení slouží podle Zákonů pro lidi primárně k odvrácení hrozícího nebezpečí nebo jako upozornění předjížděného vozidla. Rozhodně nejde o univerzální jazyk zdvořilosti, i když ho tak mnoho šoférů denně na cestách vnímá.

U chodců je ale situace s gesty mnohem volnější a nevyplývají z ní žádné právní postihy. Policie České republiky dokonce neverbální komunikaci u přechodů přímo doporučuje pro zvýšení bezpečnosti. Navázání očního kontaktu a ověření situace pohybem ruky podle policistů výrazně omezuje riziko dopravní nehody.

Poděkování na přechodu velmi často vyvolává zajímavou otázku ohledně samotného smyslu tohoto drobného gesta. Mnoho lidí totiž argumentuje, že řidič nedělá chodci žádnou zvláštní a neobvyklou laskavost. Podle platných předpisů má řidič povinnost neohrozit a neomezit chodce, který už přechází nebo se k tomu zjevně chystá.

Zároveň ale na českých silnicích neplatí absolutní přednost chodců, jak si někteří mylně vykládají. Chodec má zakázáno vstupovat na vozovku bezprostředně před blížící se vozidlo, a to za všech okolností. To v praxi znamená, že bezpečné přejetí na druhou stranu ulice je vždy otázkou spolupráce obou zúčastněných stran.

Když tedy chodec zvedne ruku, neříká tím nutně, že je vděčný za pouhé dodržení zákona.

Gesto funguje spíše jako rychlý signál, že o sobě obě strany vědí a oceňují plynulou reakci. Z právního hlediska samozřejmě nejde o žádnou povinnost, nikdo vás k poděkování a mávání nutit nemůže. Z lidského hlediska je to ale drobný projev, který z anonymního a uspěchaného provozu na chvíli udělá normální mezilidskou situaci.

Zejména v dnešním hustém provozu přináší podobná gesta vítané zklidnění situace.

Zvyk děkovat za naprosto běžné věci zkoumala v minulosti řada uznávaných odborníků a sociologů. Velmi zajímavý pohled nabízí detailní studie publikovaná na výzkumném portálu ResearchGate, která zkoumala vliv vděčnosti na lidské chování. Z dat se ukazuje, že podobné drobné projevy vděku přirozeně podporují celkové prosociální chování ve společnosti.

Lidé, kterým někdo upřímně poděkuje, se cítí společensky ocenění a mají následně tendenci jednat vstřícněji k ostatním. Různí psychologové také dlouhodobě hledali souvislost mezi vděčností a základními rysy lidské osobnosti. Závěry další ze zahraničních studií naznačují, že spontánní poděkování v běžných situacích ukazuje na vyšší sociální citlivost a přívětivost jedince.

V žádném případě pochopitelně nejde o nějakou hlubokou psychologickou diagnózu jednoho konkrétního chodce. Jde ale o jasný signál, že dotyčný vnímá rušnou silnici jako sdílený prostor a dokáže ocenit chování druhého člověka za volantem.

Každá taková malá každodenní interakce přináší podle odborných poznatků pozitivní emoce oběma zapojeným stranám. "Při zkoumání interakcí s řidiči autobusů se jasně ukázalo, že obyčejný pozdrav a poděkování zvyšují celkovou spokojenost cestujících," uvádí výzkumníci z projektu Social Connection.

Zatímco kliničtí psychologové mají celkem jasno, mezi běžnými lidmi budí téma děkování v dopravě vášnivé debaty. V rozsáhlých diskusích na britském Redditu se například velmi často opakuje názor, že mávnutí při přecházení je naprostý základ slušnosti.

Mnozí britští řidiči tam nadšeně potvrzují, že toto vstřícné gesto vnímají pozitivně a reálně jim to zlepší náladu během náročného cestování. Zcela odlišný a pragmatický pohled ale nabízí francouzské diskusní vlákno, kde se lidé otevřeně přou o samotný smysl celého zvyku.

Jedna část francouzských diskutujících bere poděkování jako obyčejnou denní zdvořilost, která nikoho nestojí žádné úsilí. Druhá skupina ale ostře odmítá děkovat šoférům jen za to, že poslušně zastavili na červenou nebo před vyznačeným přechodem pro chodce.

"Zastavit na přechodu je přece jasně dané pravidlo, nevidím důvod, proč bych za to měl někomu vyjadřovat vděk," napsal radikálně jeden z uživatelů francouzského fóra. Tento drobný a na první pohled nenápadný střet ukazuje, jak rozdílně lidé po celém světě vnímají hranici mezi dodržováním zákonů a mezilidskou empatií.

Nakonec tak záleží jen na vaší osobní povaze, jakou cestu při ranní procházce městem zvolíte.