Když vám vozidlo změní život. Tento stroj v 50. letech prorazil železnou oponu

Our theme
Daniel Fuglevič | 08.04.2017
dalších 5 fotek
Část posádky po příjezdu do Bavorska. Zleva: Libuše Cloud, manželka Václava Uhlíka, zřejmě Walter Hora a Václav Uhlík se svými dětmi. | foto: rozhledna-havran.cz
Některé dopravní prostředky dokážou v určitých případech úplně změnit váš život. A nejde jen o to, že si třeba koupíte vysněné auto, do něhož se zamilujete. Tohle je příběh vozidla, které skupině lidí přinesl kýžený útěk z komunistického Československa za svobodou.
Komunistický režim v Československu přinesl po roce 1948 mnoho případů, kdy lidé prchali za svobodou do západních demokratických zemí.

Někteří měli štěstí a utekli za tehdejší železnou oponu bez větších problémů, jiným však osud nepřál a museli se schýlit ke značně nebezpečným způsobům, jak se tvrdému režimu ztratit.

V určitých případech si to vyžadovalo prorazit vysoce střežené hranice a tři řady zátarasů s ostnatými dráty.

Transportérem až ke svobodě
V roce 1953 se k takto napínavému způsobu útěku za hranice odvážil Václav Uhlík se svou rodinou a přáteli. Živnostník z obce Líně kousek od Plzně, kterému po převratu znárodnili autoservis, a musel se nově živit svozem dřeva, si totiž o novém režimu myslel své.

Plán utéct nejpřímější cestou do Západního Německa, respektive do Bavorska a odtud směrem do USA, se mu v hlavě rozrostl kolem roku 1950.

Čtěte také: Nesmrtelná Lada Niva. Slavný teréňák slaví 40 let

Tehdy totiž při práci v lese objevil vrak kolopásového tahače SdKfz 254, který během druhé světové války používal německý Wehrmacht. Pod záminkou, že bude vozidlo použito ke svozu dřeva, odtáhl vrak k sobě domů a začal jej opravovat. Samozřejmě s hlavní myšlenkou využití vozidla k útěku za hranice.

V tu chvíli už bylo do plánu útěku zapleteno více osob než jen Uhlík a jeho rodina. Schopný automechanik se ještě znal s Libuší Cloud, manželkou amerického vojáka, se kterým chtěla odcestovat do USA. Režim jí to však nedovoloval.

Ke všemu začal Uhlíkovi s opravou transportéru pomáhat i soused Walter Hora, pracující na vojenském letišti v Líních.

Kolopásový transportér Václava Uhlíka. Fotografie by měla pocházet z Mnichova v rámci propagace rádia Svobodná Evropa., zdroj: Radio Free Europe/Radio Liberty


Vozidlu nakonec ponechali praktickou možnost jízdy po pásech či na kolech podle potřeby, ale na podvozku postavili zcela novou karoserii z kombinace plechových panelů. Dovnitř umístili dřevěné lavice pro přepravu osob a vzadu nechali originální střílny, pro případ obrany.

První pokus se nezdařil
Jakmile byl transportér řádně otestován při práci v lese, mohla se skupina v říjnu 1952 pokusit o útěk ze země. K riskantní akci dokonce správný soused Walter Hora ukradl z vojenských kasáren samopal.

Utéct se jim však nepovedlo. Při noční cestě k hranicím došlo k poruše motoru. Vozidlo se sice povedlo zprovoznit, nicméně Uhlík se s obavami o spolehlivost rozhodl útěk přerušit.

Čtěte také: Tohle je 10 nejotravnějších chyb českých řidičů. Neděláte je taky?

Skupinky uprchlíků si naštěstí nikdo nevšiml a nikdo neměl o celé akci vůbec tušení. Walter Hora poté dokonce nepozorovaně vrátil ukradnutý samopal.

Uhlíka tento nezdar nezastrašil a společně s Horou pokračovali v opravování a vylepšování svého transportéru. Zapracovali hlavně na síle opancéřování a také na maskování, aby vozidlo v případě spatření vypadalo jako od československé armády. A zkusili to znovu...



Druhý pokus o proražení hranice se odehrál v noci 24. července 1953. To už se k Uhlíkovi, jeho manželce a dvou dětem, přidali kromě Libuše Cloud a Waltera Hory dále i Václav Krejčeřík, Horův kolega, a Josef Písařík, bývalý sedlák hledaný tajnou policií StB.

V transportéru, který byl zamaskován chvojím, tak bylo celkem osm lidí. Úplně vzadu u střílen seděli Hora a Krejčeřík, opět vybaveni ukradenými samopaly. Jelikož měli oba muži vojenskou hodnost, v případě zadržení by je pravděpodobně čekal trest smrti.

Ilustrační fotografie „železné opony“, respektive hraničního zátarasu v oblasti Šumavy., zdroj: sumavainfo.cz/archiv ŠI


Když skupina těsně nad ránem dojela k osadě Lísková hned na pomezí hranic se Západním Německem, jedna z hlídek hraniční stráže si přibližující se ho transportéru všimla a vydala pokyn k zastavení vozidla.

Uhlík na pokyn hlídky zpomalil a už to vypadalo, že dokonce zcela zastaví. V tom však podřadil a sjel ze silnice, vozidlo spustil z kol na pásy a plnou rychlostí prorazil celkem tři drátěné zátarasy. Ke štěstí posádky se překvapená stráž ani nepokusila na unikající vůz vystřelit.

Čtěte také: VIDEO: Šikula ze šrotu a starých dílů postavil plovoucí auto. Používá ho denně

Po překonání hranice Uhlík pokračoval ještě asi třicet kilometrů, jen aby se dostal co nejdál. Nakonec zastavil až německým celníkům a hlídce americké armády.

Konec dobrý, všechno dobré
Na území Německa celá skupina požádala o politický azyl a možnost vycestovat do USA, přičemž se z jejich odvážné akce stala mediální senzace.

Američané začali podomácku upravený transportér nazývat jako „tank svobody". Při cestě do USA jej Uhlík vzal dokonce sebou a vozidlo tam sloužilo k propagaci rádia Svobodná Evropa.

Část posádky se s „tankem svobody“ ukázala i v populární americké televizní show Eda Sullivana., zdroj: Hoover Institution


Všichni zúčastnění po útěku prožili nový a spokojený život v různých profesích. Za motoristickou zmínku určitě stojí život Waltera Hory, který až do svého důchodu pracoval v automobilce Chevrolet.

Václav Uhlík pak svůj „tank svobody" daroval muzeu Henryho Forda, kde byl vystaven několik desítek let. Dnes ho vlastní soukromý sběratel z Michiganu.

Přestože se tento případ útěku za železnou oponu může zdát ojedinělý, existují i další případy, kdy se se lidé pro útěk na západ rozhodli použít určitý typ obrněného vozidla.

Všechny takové vozy jsou proto od této doby nazývány jako „tanky" či „auta svobody".
Article rating
Rated: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Discussion
no discussion yet
post a comment to this discussion
Nejčtenější články předchozích 7 dnů