Fenomén jménem GMC CCKW: Šest kol, dvě a půl tuny a nekonečná výdrž

GMC 353 CCKW, známý jako "Deuce and a Half", se stal klíčovým prvkem americké vojenské logistiky během II. světové války a Korejské války. Tento robustní náklaďák, druhý nejrozšířenější po Jeepu Willys, našel uplatnění nejen v americké armádě, ale i v dalších zemích, včetně poválečného Československa. Vojáci za II. světové války nákladní vůz GMC 353 CCKW označovali za nezastavitelného tahouna. „Doveze všechno, kamkoli,“ zaznívalo na jeho adresu. Mezi velká pozitiva patřila spolehlivost motorového šestiválce, jednoduchá a nenáročná údržbu a dobré jízdní schopnosti konfigurace 6×6 v terénu. Vojáci také oceňovali skutečnost, že snesl přetížení nad oficiální nosnost.

Neoficiálně se mu říkalo Deuce and Half (Dva a půlka) nebo Jimmy, ale také česky Džímsa. Automobil se vyráběl ve dvou hlavních variantách rozvoru. Delší CCKW-353 (LWB – long wheelbase, 417 centimetrů) a kratší CCKW-352 (SWB – short wheelbase, 368 centimetrů). Delší varianta byla výrazně rozšířenější a stala se základem pro mnoho dalších podvariant.

Náklaďáky CCKW se dodávaly v mnoha variantách, včetně otevřené nebo uzavřené kabiny. Poměrně početná skupina vyrobených vozů byla vybavena předním navijákem. Některé kabiny měly nad sedadlem spolujezdce ve střeše otvor s lafetou pro kulomet.

Označení vozidla CCKW vycházelo ze systému označení firmy GMC: C – rok vzniku 1941, C – tradiční kabina, K – pohon všech kol, W – dvě zadní nápravy.

Z téměř 2,4 milionu nákladních vozidel, která americká armáda nakoupila od roku 1939 do prosince 1945, ve všech hmotnostních třídách, bylo, podle portálu wikipedia, přibližně 812 000, tedy něco málo přes třetinu, nákladních vozidel o hmotnosti 2,5 tuny.

Celková produkce CCKW a jeho variant společností GMC, včetně 2,5 tunového obojživelného DUKW s pohonem 6x6 a 5tunového (silničního) CCW-353 s pohonem 6×4, dosáhla přibližně 572 500 kusů, tedy téměř čtvrtinu celkové produkce nákladních vozidel USA z II. světové války a 70 procent celkového počtu nákladních vozidel o hmotnosti 2,5 tuny.

Celkem 550 000 modelů GMC s pohonem všech kol (6×6), včetně DUKW, tvořilo drtivou většinu z 675 000 šestitunových nákladních vozů, což je o necelých 100 000 méně než bylo za II. světové války vyrobeno Jeepů (650 000). Kromě toho General Motors ve stejné továrně vyrobila přes 150 000 kusů menšího bratra CCKW, 1,5 tunového Chevroletu G506 s pohonem 4×4.

V letech 1939 a 1940 vyvíjel americký armádní zbrojní sbor taktické nákladní vozy 6×6 s nosností 2+1/2 tuny (2 300 kilogramů), které by zvládly fungování v náročném terénu a za každého počasí. Společnost General Motors, která již armádě dodávala upravené komerční nákladní vozy, upravila model ACKWX z roku 1939, vyrobený pro francouzskou armádu, na CCKW.

Konstrukci od General Motors si vybrala armáda a začala se vyrábět v závodě divize Yellow Truck and Coach společnosti GM v Pontiacu ve státě Michigan, spolu s vozy CCW 6×4. Později se tyto vozy vyráběly také v závodě Chevrolet společnosti GM v St. Louis ve státě Missouri.

Model CCKW byl vybaven motorem GMC 270, což byl řadový šestiválec o výkonu 91,5 hp (68,2 kW) nebo 104 hp (78 kW) při 2 750 otáčkách za minutu. Jednalo se o benzínový motor, který byl navržen pro užitková vozidla a v provozu byl spolehlivý.

Převodovka byla pětistupňová Warner T93 s přímým 4. převodovým stupněm a 5. převodovým stupněm s rychloběhem. Rozdělovací převodovka měla vysoké a nízké převodové stupně a zapínala přední nápravu. Původně byly všechny nápravy děleného typu Timken, pozdější nákladní vozidla používala také typy GM banjo.

CCKW poskytoval platformu pro nejširší škálu nástaveb, přičemž nejběžnější byla 3,7 metrů dlouhá nákladní verze. Vzhledem k tomu, že ocel byla během války přísněji přidělována, byla ocelová nákladní korba nahrazena dřevěnou. Dřevěné korby se ukázaly jako neuspokojivé a byla vyvinuta kompozitní korba s ocelovými bočnicemi, rámem a dřevěnými spodními lamelami.

Ani kompozitní korba ale nepřinesla patřičné uspokojení, takže se konstrukce korby zase vrátila k celoocelové. Standardní nákladní modely měly korby s pevnými bočnicemi a sklopnými zadními dveřmi, stejně jako sklopná vojenská sedadla.

Nákladní automobily GMC 353 CCKW mohly ještě používat písmena k odlišení některých variant. A – rok vzniku 1939, C – tradiční kabina, F – trambusová kabina, K – pohon všech kol, W – dvě zadní nápravy, X – nestandardní provedení rámu/rozvoru.Bylo vyrobeno mnoho specializovaných variant základního 6×6 CCKW, některé v malém počtu, včetně některých přestavěných v terénu. Patří mezi ně například cisterny na palivo nebo vodu, speciální vůz s nástavbou pro chemickou válku, hasičský vůz, radiovůz, chirurgická ambulance, polní dílny, s nástavbou pro převoz dílů pro pontonové mosty a mnohé další.



Samostatnou kapitolou potom je speciální obojživelné vozidlo DUKW. Zkratka znamená D jako design z roku 1942, U jako užitkový vůz, K jako pohon všech kol a W jako tandemové zadní nápravy. Lidově se mu říkalo kachna.

Vozidlo sdílelo hnací ústrojí s CCKW, ale mělo zcela odlišnou karoserii a konstrukci než všechny ostatní nákladní vozy. Poprvé byl vyroben v závodě Pontiac společnosti Yellow, ale s rostoucí poptávkou byla výroba přidána do závodu Chevroletu v St. Louis. Trup, navržený vítězem Amerického poháru, dodával vozu slušné schopnosti udržet se na na hladině vodních toků a nádrží. Jednalo se o velmi úspěšnou konstrukci. Bylo vyrobeno 21 147 kusů těchto obojživelných vozidel.

GMC CCKW začal být postupně vyřazován z výroby, jakmile byly v 50. letech minulého století poprvé nasazeny nákladní vozy řady M35. Ale v aktivní službě v USA zůstal až do poloviny 60. let. Nakonec řada M35, původně vyvinutá společností REO Motors, nahradila CCKW jako standardní nákladní vůz americké armády o objemu 2+1/2 tuny a pohonu 6×6.

Americká armáda po válce většinu své výzbroje nechala v Evropě. U nás se, jak se píše na webu Jihočeského motocyklového muzea, vojenská vozidla rozprodávala přes organizaci UNRRA a spousta jich pak sloužila až do šedesátých let.

V dokumentaci o poválečném vybavení Československa se zmiňuje vykládka nákladních vozidel, včetně amerického GMC 353, v říjnu 1945 ve francouzském přístavu La Havre, odkud pravděpodobně putovaly do republiky.

V Československu se Džímsy po roce 1945 používaly především jako technická a zásobovací vozidla. Část jich našla využití i v armádě. Po roce 1948 byly, stejně jako většina další západní techniky, postupně vyřazeny z aktivní služby.

Náklaďáky GMC 353 CCKW byly využívány i v civilním sektoru. Například na Šumavě nebo v Jizerských horách se vozy GMC používaly často ke svážení dlouhého dříví. „Jedním z prvních sběratelů, který u nás ještě za komunistů nádherně zrenovoval dlouhou džímsu CCKW 353 s otevřenou plátěnou kabinou, byl dnes už nežijící Ivan Stuchlík z Prahy – Ďáblic,“ píše se na webu muzea.



Snímek z pohřbu obětí důlního neštěstí z konce roku 1946 v severočeském Lomu dokladuje, že GMC 353 CCKW se používaly také v rámci šachet.

V České republice je dochovaný exemplář nákladního automobilu GMC 353 CCKW ve Vojenském technickém muzeum Lešany(VHÚ Praha). V jeho sbírkách se nachází valníková verze. Vůz bývá vystavován v rámci expozice spojenecké techniky II. světové války a občas se účastní i ukázek v pojízdném stavu při muzejních akcích.