Pět historických transportérů, které dokázaly zastínit převážené závodní stroje

Our theme
Jiří Švamberk | 11.10.2018
foto: archiv
Žádný závodní tým se bez nich neobejde, přesto se o těchto důležitých pomocnících nikde nepíše a nemluví. Vybrali jsme pro vás pětici těch, o kterých si myslíme, že byly nejzajímavější.
Automobily určené pro transport závodních automobilů to nikdy neměly lehké, ovšem existovala doba, kdy svým designem, pojetím a technickými finesami dokázaly zastínit své slavné svěřence. Někdy to bylo vzhledem či funkčností, kterou nabízely, jindy zase výkonem, který dosahoval podobných parametrů, jako převážené závodní stroje.

Mezi námi vybranými je dokonce jeden exemplář, jehož zadní kola roztáčel motor, o kterém jste dost možná ani neměli tušení, že vůbec existoval, a který se prodal zá téměř 60 milionů korun. Víte, který to byl? Odpověď najdete v dalších kapitolách našeho výběru.

 

Mercedes 0317 „Porsche Gulf“



Tento nadpozemsky přitažlivý transportér závodních Porsche týmu Gulf-Wyer paří mezi nejznámější „přepravníky“ závodních automobilů, a to nikoliv proto, že vozil auta, které ve své době zcela dominovala vytrvalostním soutěžím. Byl to také design Mercedesu 0317, který fanoušky motorsportu fascinoval. Celkově vznikly pouze tři exempláře, které měl na svědomí německý specialista na karoserie Robert Schenk ze Stuttgartu.

Schenk transportér, který stojí na základech autobusu Mercedes-Benz 0317 a na délku měří 11 metrů a na výšku 4 metry, koncipoval tak chytře, že byl schopen převézt čtyři závodní placky 917 a stále nabídnout velmi solidní zázemí pro dva mechaniky.

O pohon se staral téměř jedenáctilitrový řadový šestiválec, který disponoval výkonem 157 kW, což v roce 1967 té době bylo hodně zajímavé číslo. Pro zajímavost, Škoda 706 RTO, která ve své době patřila mezi špičku v autobusové dopravě, nabízela 117,2 kW.

Do dnešní doby se zachovaly dva ze tří kusů. Jeden se nachází na území USA, druhý je nově restaurovaný exemplář ve „válečných“ barvách týmu Gulf-Wayer.



 



Commer Ecurie Ecosse

Skotský tým Ecurie Ecosse je známý všem, kteří si libují v závodě 24h Le Mans. Neboť tento tým zde dvakrát vyhrál v letech 1956 a 1957 s Jaguarem D-Type v nezaměnitelné modré metalíze. Účastnil se také tří sezón formule 1, to ale bez výrazného úspěchu. Tento tým však vynikal v paddocku, kam pravidelně dojížděl modrý nákladní vůz Commer, který byl schopen převést tři monoposty – dva na střeše a jeden uvnitř, kde byla také pojízdná dílna.

Commer Ecurie Ecosse poháněl, a teď pozor, tříválcový motor s protilehlými písty, jemuž k nádechu pomáhal kompresor. Tento unikátní motor se dvěma písty v jednom válci a společným klikovým hřídelem zmizel v 60. letech, kdy výrobce odkoupil Chrysler.

Motor s objemem 3,25 litru dosahoval 105 koní a 370 Nm a na svou dobu (počátek 50. let) šlo o velmi výkonnou pohonnou jednotku.

Zároveň se jedná o nejdražší vydražený přepravník závodních aut, který byl prodán v rámci kolekce všech závodních strojů Ecurie Ecosse za 1,8 milionu liber.



 



Volkswagen Bulli Porsche

Volkswagen Transporter první generace je dnes velmi ceněným automobilem, jehož cena v „áčkovém“ stavu dosahuje milionu korun. Tahle T1 je ale jiná, než klasická T1 „pritčna“, neboli valník, chcete-li. Tohle je jeden ze šesti kusů, které si Porsche u Volkswagenu objednalo na převoz monopostu kategorie formule V, na nichž si tato značka vychovávala mladé talenty. Vyobrazený kousek má motor z Porsche 914 vyladěný na 200 koní, aby dokázal rychle převážet závodní stroje. Dost možná byl v přímce rychlejší než převážený monopost.



 



Fiat 642 RN2 Bartoletti

Přestože značky Ferrari a Ford byly dlouhou dobu nesmiřitelnými soupeři, snažící se jeden od druhého co nejvíce lišit, jednu věc měli společnou – transportér závodních strojů Fiat 642 RN2 od Bartolettiho. Kromě těchto značek ho využívalo také Maserati či Lotus. Tento nákladní automobil byl postaven na autobusovém podvozku Fiat typ 642 RN2 a jeho otevřenou karoserii navrhl Bartoletti. Díky tomu byl vůz Bartolettiho náklaďák vhodný pro převoz 3 závodních vozů.

V každém transportéru byla malá, ale kompletní servisní dílna, k vozu naloženému v horní části byl umožněn dobrý přístup zespodu pro případné opravy. Vozy byly také používány jako prostory pro posádku, poskytovaly místo pro přespání.

Vůz poháněl šestiválcový vznětový motor typ 364A o relativně skromném výkonu 92 koní, objemu 6,65 litru, jenž umožňoval maximální rychlost 85 km/h.



 



Mercedes-Benz „Blaues Wunder“

Jestliže se budeme bavit o nejextrémnějším transportéru všech dob, neexistuje větší „úlet“, než ten, který Mercedes-Benz vyrobil v roce 1954. Jen několik měsíců předtím Alfred Neubauer vyslovil přání, že by rád transportér závodních vozů, který by z hlediska techniky odpovídal úrovni monopostů Mercedes-Benz. Vývojoví inženýři vzali Neubauera za slovo a postavili stroj, který je přinejmenším fascinující. „Modrý zázrak“, jak se mu záhy začalo říkat, stojí na základech prodlouženého trubkového rámu modelu 300 S, motor má původ v 300 SL a díly kapoty jsou záměnitelné se sedanem Mercedes-Benz 180 (generace W120/121). V té době šlo bez debat o nejrychlejší náklaďák světa.

„Modrý zázrak“ sloužil týmu Mercedes-Benz pouze rok, protože automobilka se po tragédii z Le Mans stáhla ze závodů. I tak se tento unikát dočkal ocenění, když ještě 10 následujících let fungoval jako součást vývojového týmu.

Existující exemplář je bohužel replika, kterou Mercedes-Benz nechal postavit na základech dobových nákresů a fotografií. Originální vůz nechal v roce 1967 sešrotovat Rudolf Uhlenhaut, jeden z nejtalentovanějších a nejlepších závodních inženýrů, kteří chodili po této planetě. Důvod? Tak ten si Uhlenhaut vzal s sebou do hrobu.

Article rating
Rated: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Discussion
no discussion yet
post a comment to this discussion
Nejčtenější články předchozích 7 dnů