Vypadají rychleji než jedou: Sedm zajímavých aut z nedávné minulosti

Zejména na přelomu tisíciletí vznikalo v řadě automobilek množství modelů, které měla líbivé tvary evokující rychlost. Ve skutečnosti ovšem často jezdily velmi podobně jako běžná osobní auta s karosérií hatchback, sedan či kombi. Přinášíme sedm konkrétních příkladů. Již od dávných časů se výrobci snažili o to, aby vytvářela rychlá auta. Při pohledu na takové Ferrari F40 je už zdálky jasné, že nejen rychle vypadá, ale i tak jezdí. Totéž platí o vozech Lamborghini nebo třeba McLaren.

Existují však i taková, která rychle jen vypadají. Obvykle je stvořili konstruktéři značek, které v drtivé většině produkují auta pro široké motoristické vrstvy. Proto do nich umístili také motory s poměrně nízkými počty koní, které se souběžně používaly i v modelech nižší střední nebo střední třídy. Rovněž pak komponenty podvozku či interiéru. Následující vozy jsou seřazeny podle abecedy.

Dnes již se málo ví, že zajímavé kupé Ford Probe, které se ve dvou generacích vyrábělo v letech 1988 až 1997, je vlastně po technické stránce sourozencem japonského vozu Mazda MX-6. Tyto automobilky byly tehdy majetkově provázané. Původně měla být plodem této spolupráce nová generace sportovního kupé Mustang.



Ovšem rozhodnutí o tom, že takový Mustang bude mít pohon předních kol, vzbudilo odpor. A tak se Probe stalo samostatným modelem. První generace, která měla pod přední kapotou čtyřválce i šestiválec (ten měl objem tři litry a výkon nejvýše 145 koní) ještě v Evropě k mání nebyl. Druhá již ano. Ovšem velký zájem o ni nebyl.

Příklad toho, že když další japonské automobilky nabízejí automobil nějakého typu, ty ostatní ho musejí vyrobit také. Honda Prelude se vyráběla v letech 1978 až 2001 v celkem pěti generacích. Šestá přišla zcela nedávno. Jde sice opět o třídveřové kupé, ale s plně hybridním pohonným ústrojím.

V případě všech původních Prelude kola roztáčely čtyřválcové zážehové motory. Jejich výkony se zpravidla pohybovaly do limitu 200 koňských sil. Existovala i Honda Prelude s pohonem všech kol.

Na přelomu minulého a tisíciletí vyráběla sportovní kupé také korejská automobilka Hyundai, Zatímco v Evropě se prodávalo s jednoduchým označení Coupe, v Americe to byl Tiburon, což je ve španělštině výraz pro žraloka. První generace produkovaná mezi lety 1996 až 2001 měla hodně členitý a zvlněný design, druhá (z let 2001 až 2008) již působila elegantněji. Do druhé verze se také dostal motor V6.

Poté již hlavní značka korejského koncernu kupé nevyráběla. Mohli ho ale získat zákazníci luxusnější divize Genesis.

I dnes toto označení značka Mitsubishi používá. Ovšem v poslední době se už jedná o SUV. V letech 1989 až 2011 si zákazníci značky se třemi diamanty ve znaku mohli pořídit i třídveřové kupé, případně sportovní kabriolet s nízkou karosérií.

Pod kapotou se ale v první druhé generaci nacházely jen čtyřválce. Teprve ve druhé a třetí generaci byly v nabídce také šestiválce. Nejprve s objemem 3,0, později 3,8 litru. I tak ale byl ale nejvyšší výkon agregátu maximálně 265 koní. To je, mimochodem, přesně tolik, kolik je dnes k dispozici ve Škodě Octavia RS.

Svého času ohromoval Opel Calibra svět nejen svým designem, ale i rekordně nízkým koeficientem aerodynamického odporu Cx 0,26. V roce 1989, krátce po představení na frankfurtském autosalonu, byl údajně zájem kupujících tak velký, že montáž musela být zahájena ve dvou továrnách.

Postupně však zájem upadal, a tak nakonec nástupce nevznikl. Vůz se vyráběl do roku 1986. Pod kapotou měla Calibra hlavně čtyřválce. Ten přeplňovaný dvoulitrový disponoval potenciálem 204 koňských sil. Zájemci si ale mohli objednat také atmosféricky plněný vidlicový šestiválec s výkonem 170 koní.

Japonští sourozenci existovali zatím také ve dvou generacích. Ze všech zmiňovaných aut jsou to ta nejmladší. Tvrzení v titulku – totiž, že vypadají rychleji než se pohybují – platilo zejména o první generaci z roku 2012. Ta měla sice pod kapotou zajímavý motor typu boxer od Subaru, ale s výkonem jen 200 koní.

V zatáčkách sice tato auta jezdila téměř božsky, ale zrychlení na rovinkách jste si moc neužívali. Druhá generace dostala agregát posílený na 228 koní. Ovšem v Česku se prodávala jen krátce. Nyní už jsou k dostání pouze z druhé ruky.

Historie tohoto modelu největší světové automobilky je ještě delší než u předešlého typu. První generace byla k mání již od počátku sedmdesátých let. Opět se v průběhu let představily různé verze kupé i kabrioletu. Jméno tohoto vozu používaly i rallyové speciály, které slavily na počátku devadesátých let díky Carlosu Sainzovi za jejich volantem i tituly mistra světa.

Poháněly ji vždy čtyřválce. Jedinou výjimkou byla speciální verze druhé generace, do které se dostal šestiválec. Vůz měl označení Toyota Celica Supra, ale brzy se z ní vyvinul speciální typ Toyota Supra. Toyota slíbila, že model s tímto jménem opět brzy vrátí do nabídky.