Vojenský pracant bez komfortu. UAZ-469 se stal symbolem spolehlivosti v terénu

UAZ-469, legendární terénní automobil, si získal pověst nezničitelného dříče v extrémních podmínkách. Tento vůz, který nahradil GAZ-69, se stal ikonou armád Východního bloku a dodnes slouží v mnoha armádách po celém světě. Jaké jsou jeho klíčové vlastnosti a proč je stále tak ceněný? V době své největší slávy patřil vojenský terénní automobil UAZ-469 k nejrozšířenějším vozidlům někdejší Československé lidové armády. Produkt někdejšího sovětského výrobce, Uljanovského automobilového závodu (UAZ), sice na silnici nabízí minimální komfort, ovšem v blátě, na sněhu a těžkém terénu vyniká naprosto bezkonkurenční průchodností.

Vůz byl dvounápravový s pohonem všech kol, s karosérií s odnímatelnou střechou a se sklopnou zadní stěnou, a zvládl kdejěký terén. Byl určený k přepravě osob a nákladu po komunikacích i v terénu, přičemž za něj bylo možné připojit přívěs. Byl používán hlavně v armádě bývalého SSSR. Ještě dnes v některých případech stále patří do vozového parku i dalších armád v zemích bývalého Východního bloku dodnes.

Výroba UAZu začala v roce 1971, když měl nahradit zastaralý model GAZ-69, který byl vyráběn ve stejném závodě od roku 1953. První kusy opustily výrobní linku závodu v Uljanovsku koncem roku 1972 a od počátku roku 1973 byla postupně zahájena jejich hromadná výroba, která skončila v roce 1985.

Poté se vůz vyráběl dál, ale byl modernizovaný a dostal nové označení, a sice armádní verze UAZ-3151 a civilní UAZ-31512. Posledním vývojovým stupněm řady 31512 se v roce 2003 stal UAZ Hunter, který se v modernizovaných variantách nabízí dodnes.

Automobil UAZ-469 sloužil samozřejmě i v armádě někdejšího Československa, protože výrobce z bývalé SSSR měl enormní zájem na tom, aby vůz byl široce využíván.

Představitelům armád států Varšavské smlouvy byl představen a nabídnut v červenci 1973 v tehdejším Sovětském svazu při ukázkách vojenské techniky. V nabídce byla ale v té době pouze „civilní“ verze UAZ 469 B. Jak uvádí portál Vojenský historický ústav Praha, z tohoto důvodu tehdy náčelník Generálního štábu ČSLA genplk. Karel Rusov oslovil v dopise v červnu 1974 generální štáb Sovětské armády, zda by od roku 1975 nemohlo Československo pro potřeby armády dovážet typ speciálního vojenského provedení.

Mezitím zavedení nového typu osobního terénního automobilu projednala začátkem května 1974 Technická rada náčelníka Tankové a automobilní správy a doporučila jeho přijetí do výzbroje. Obdobné stanovisko vyjádřila na počátku září téhož roku i Vědeckotechnická rada ministra národní obrany.

V letech 1973-1974 obdržela Československá lidová armáda dva kusy automobilu UAZ 469 B. Ověřovací zkoušky potvrdily vhodnost automobilu k zavedení do ČSLA.

Podle dohody se Sovětským svazem, respektive mezi podnikem zahraničního obchodu Motokov a sovětským Avtoeksportem, bylo v roce 1974 a 1975 zajištěno dodání 800 kusů automobilu UAZ 469 B a od roku 1976 by armáda dostávala typ UAZ 469. Cena za kus dosahovala 72 500 korun v případě UAZu 469 pak 65 930 korun u „civilní“ verze.



Dodávky měly probíhat až do roku 1985 s každoročním objemem 300 vozidel, přičemž celková potřeba pro armádu činila 3 800 kusů. S používáním automobilu UAZ 496 v obou verzích se počítalo až do roku 2000.

V české armádě UAZy postupně nahrazovaly Range Rovery a od roku 2020 to jsou vozy Toyota Hilux. Jako speciální nástavba je v české armádě ještě jako záložní technika používána chemická průzkumná verze UAZ-469 CH a UAZ-469 TEP (technická pozorovatelna).

• Primárně všechny armádní složky používay vozu UAZ-469 většinou v zeleném nátěru, s označením na předních dveřích. Některé vozy měli kamuflážní zbarvení.
• Velké zastoupením měl UAZ-469 u jednotek Pohraniční stráže, kde některé vozy prošly speciální úpravou. Auta neměla označení, až v roce 1990 se objevil na dveřích znak hraničářského psa.
• Pro službu v terénu vůz používala i tehdejší Veřejná bezpečnost. Povětšinou byly vozy neoznačeny, ale několik jich dostalo zbarvení s bílou spodní částí předních dveří, ohraničených žlutým rámem a písmeny VB.
• Několik UAZů používala také Tanková a automobilová inspekce. Její vozidla byla žlutá s bílou přední kapotou a bílými dveřmi, na kterých byla velká písmena TAI.
• Na vojenských přehlídkách byly k vidění skupiny UAZů se sejmutou střechou, jako speciální přehlídkové vozidla.
• V roce 1991 byla nově zřízena Hraniční policie, která používala zeleně zbarvená auta, některá s trikolorou na boku a logem sboru.
• V rámci UNPROFOR byli vojáci Armády ČR zařazeni do operací OSN v bývalé Jugoslávii. Zde používali bíle zbarvené vozy s kruhovými znaky na dveřích a písmeny UN.
• V roce 2005 byla ČR zapojena do ISAF (International Security Assistance Force) na území Afghánistánu, kde český kontingent používal upravené vozy UAZ-469 (například s otočenými zadními sedačkami) s kulatými znaky bez lemu, znakem ISAF a perskými nápisy na bocích.
• Červeně zbarvený UAZ, s označením 31514, používali hasiči na letišti v Pardubicích.

Při projednávání v Kolegiu ministra národní obrany v roce 1975 o zavedení automobilu do výzbroje Československé lidové armády došlo k rozepři mezi ministrem národní obrany armádním generálem Martinem Dzúrem a přítomnými funkcionáři armády.

Dzúr jim celkem ostře vytknul, proč se materiál předkládá kolegiu k projednání, když už byla mezitím podepsána obchodní dohoda se Sovětským svazem o dovozu UAZů. Materiál byl stažen z programu a terénní automobil nebyl přijat do výzbroje ČSLA. Ministr zároveň upozornil přítomné, že napříště bude striktně dodržován postup, a to nejdříve projednat a schválit zavedení v kolegiu a pak teprve uzavřít dohodu o nákupu techniky nebo její licenční výroby.

„Je třeba zavést takový pořádek, aby ten, kdo rozhoduje, nebyl postaven před hotovou věc a nezůstalo mu nic jiného než přijetí omluv, a to co je již realizované schválit. Takovéto nedostatky nemíním v budoucnosti trpět. Naposledy jsem v tomto případě udělal výjimku,“ řekl podle portálu Vojenský historický ústav Praha doslova.

Ministr navíc pohrozil, že pokud by někdo z vojenských funkcionářů nedodržel popsaný postup, mohl být stíhán vojenskou prokuraturou. Nicméně o několik dní později zavedení UAZu 469 a 469 B do výzbroje ČSLA podepsal.

O kvalitách a oblíbenosti vozů UAZ-469 svědčí skutečnost, že se vyráběl nebo vyrábí podle portálu wikipedia licenčně v několika státech světa. V letech 1997 až 2005 například v USA, v letech 2003 až 2007 v Německu, doposud na Ukrajině, v Ázerbajdžánu, na Kubě, v Súdánu nebo ve Vietnamu.