Boty pro auto nejsou jen černé kolo. Naučte se vybrat zimní pneu jako profík

Dámy, je to opět pomalu tady. Budeme se přezouvat. Nejenom naše nohy, ale především vozy. Blíží se totiž období, kdy bude potřeba sáhnout po zimních pneumatikách. Výběr je poměrně pestrý, stejně jako cenový rozptyl. Poradíme vám, na co se zaměřit a jak se nenechat „natáhnout“ v pneuservisech. Když chce žena nové boty, obvykle se orientuje podle vzhledu a ceny. Jenomže nové pneumatiky, to je zcela jiná kapitola. Tady totiž na vzhledu nezáleží. Pro spoustu z nás je to prostě černé kolo se vzorkem. Nic víc.

A když pak vyrazíte do pneuservisu s jasným zadáním „přezujte mě“, obvykle odjíždíte s účtenkou plnou položek, o kterých jste do té doby v životě neslyšely. Někdy je to oprávněné, jindy prachsprostý příplatek k základní ceně.

Rozdíl poznáte, když víte, na co se zeptat. Pojďme se na to podívat pěkně popořádku.

Asi není potřeba připomínat, že zimní obutí byste měly mít správně od 1. listopadu. Toto pravidlo zná asi každý. Nicméně to také neznamená, že k tomuto datu přezujete na staré zimní a frčíte dál. Ono totiž není pneumatika jako pneumatika.

Pokud máte starší typy zimních kol, s předstihem si zkontrolujte hloubku dezénu. Ta je totiž z hlediska brzdné dráhy v zimě skutečně klíčová. Minimální hloubka dezénu zimní pneumatiky pro osobní auta je podle Policie ČR 4 milimetry, přičemž nové pneumatiky mají dezén hluboký 8 milimetrů. Stav dezénu si můžete jednoduše ověřit.

Každá pneumatika má ve svých drážkách umístěné tzv. indikátory opotřebení. Pokud se vám nechce „špinit“ ruce, stačí vsadit do drážky padesátikorunovou minci. Pokud vyčnívá barevný okraj mince, je pneumatika už dost sjetá. Tím máme na mysli opotřebovaná, ne sjetá bůhvíčím...



Taky máte zamotanou hlavu ze všech těch čísel a symbolů, které jsou vyražené na každé pneumatice? Aby ne. Není toho totiž málo.

Na druhou stranu právě tahle „hatmatilka“ rozhoduje o tom, jestli auto na sněhu a ledu zabrzdí bezpečně, nebo ne. Tady je návod, jak se v tom zorientovat.

Na bočnici každé pneumatiky najdete například kód typu 205/55 R16 91H. To sice nejsou modelkovské míry, ale věřte, že každé číslo má důležitý význam:

• 205 – šířka pneumatiky v milimetrech.
  
• 55 – výška bočnice vyjádřená jako procento šířky (tzv. profilové číslo).
  
• R – radiální konstrukce pláště (dnes už prakticky standard).
  
• 16 – průměr ráfku v palcích.
  
• 91 – index nosnosti, tedy maximální zatížení, které pneumatika unese. Index 91 znamená nosnost přibližně 615 kg na jednu pneumatiku.
  
• H – index rychlosti, tedy maximální rychlost, pro kterou je pneumatika homologována (např. H = 210 km/h, V = 240 km/h).

Rozměr, index nosnosti i rychlosti vám udává výrobce vozu v technickém průkazu nebo na štítku ve dveřích auta. Pneumatiky s nižším indexem, než vozidlo vyžaduje, jsou nejen nevhodné, ale i v rozporu s předpisy – takové kombinace se prodávat nemají.

Každá nová pneumatika prodávaná v EU musí mít přiložený štítek se třemi hodnocenými parametry, seřazenými do stupňů A (nejlepší) až E:

• Valivý odpor – ovlivňuje spotřebu paliva. Nižší odpor = nižší spotřeba.
  
• Přilnavost za mokra – čím lepší stupeň, tím kratší brzdná dráha na mokré vozovce.
  
• Vnější hlučnost – měřená v decibelech, stupně A až C.

U zimních pneumatik bývá navíc uveden piktogram pro výkon na sněhu a případně i na ledu. Štítek vám prodejce musí na požádání ukázat i při fyzickém nákupu v pneuservisu – dá se z něj rychle porovnat více modelů najednou.

Každá pneumatika má na bočnici kód DOT, jehož poslední čtyři číslice udávají týden a rok výroby – např. koncovka 3623 znamená 36. týden roku 2023. Guma totiž stárne i bez ježdění: ztrácí pružnost a přilnavost, i kdyby pneumatika nikdy nebyla nazutá. Za bezpečnou hranici se obecně považuje stáří do 6 let od výroby, u pneumatik starších se doporučuje zvýšená opatrnost a bližší kontrola stavu gumy.

Při koupi „nové“ pneumatiky se proto vyplatí kód DOT zkontrolovat – ve výprodejových akcích se občas prodávají skladové kusy staré několik let, což by se vám nemusely vyplatit. Přece jen je jízda v zimních podmínkách o něco větší adrenalin než v létě.

Pokud si necháte auto přezouvat v pneuservisu, zřejmě se vám tam budou snažit nabídnout celou řadu doplňkových služeb. Jednou z nich je plnění dusíkem. Marketingově zní lákavě, ale pro běžné osobní auto a běžný provoz nepřináší oproti obyčejnému vzduchu prakticky žádný měřitelný rozdíl – vzduch je totiž ze 78 % dusík už tak.

Stejně tak vám mohou nabídnout ošetření nebo konzervaci pneumatik. Nechte si vysvětlit, k čemu takový přípravek přesně slouží. Ne vždy vám může být skutečně k užitku. Rozhodně se nenechte přesvědčit ani k tomu, že vám při každé výměně dají nové ventilky. Výměna dává smysl jednou za pár sezon nebo když je starý ventilek viditelně popraskaný.

A v neposlední řadě vám pneuservisy často napálí účet také za geometrii. Tu potřebujete jen tehdy, pokud auto táhne do strany nebo se pneumatiky opotřebovávají nerovnoměrně. Jinak je to opět zbytečná položka na vašem účtu navíc. A za ni už by byl i pěkný nový pár botiček. Tentokrát pro vás.