Test osmileté Octavie kombi s dieselem: U pumpy vás budou vídat zřídkakdy

Škoda Octavia je prakticky neustále nejžádanějším autem na českém trhu. Dříve byl poměr mezi verzí lifbtack a kombi víceméně vyrovnaný, nyní už lidé chtějí hlavně kombi. Pro ty, kteří často polykají dálky, se samozřejmě stále nejvíce hodí verze kombi. Vyzkoušel jsem exemplář z roku 2018 se stopadesátikoňovým turbodieselem a ověřil si spotřebu a další vlastnosti škodováckého bestselleru z třetí generace. Rodinné, ale i služební auto. Takové využití mívají Octavie Combi v našich podmínkách. Platí to samozřejmě také o třetí generaci, která z výrobních linek v Mladé Boleslavi sjížděla do konce uplynulého deseitletí.

Já jsem si pro test vybral exemplář z nabídky AutoESA, který vznikl v roce 2018 a od té doby najezdil necelých 114 tisíc kilometrů. Pod kapotou měl dvoulitrový turbodiesel s výkonem 110 kW, tedy sto padesát koňských sil.

Jednalo se o karosářskou verzi kombi a v nabídce byl v době testu za 340 000 Kč. Auto si můžete prohlédnout i s řadou detailů v naší komentované fotogalerii. Výbava byla na poměry vzniku auta a vlastně i na současné poměry velmi dobrá.

Například lze zmínit dvouzónovou automatickou klimatizaci, bezklíčkový vstup i startování, mlhovky, vyhřívání sedaček, střešní ližiny, ostřikovače světlometů, parkovací asistent, LED světla či plnohodnotné rezervní kolo. A dokonce jsem v zásuvce objevil také přehrávač CD disků, přestože ho dnes již málokdo bude využívat.

Oproti poměrům v současným vozům se v autě nacházela jen jedna USB zásuvka a zrcadlení telefonu bylo možné pouze prostřednictvím kabelu. A také auto nenabízelo prakticky žádné bezpečnostní asistenční systémy. Ovšem nemalé části řidičů nevadí, že je nebude žádné pípání upozorňovat na překročení daného rychlostního limitu nebo na vychýlení se z jízdního pruhu.

Na první i druhý pohled nevykazoval tento exemplář Octavie žádné zásadnější známky poškození, což potvrzuje i autobazar. Jen na vnějších hranách sedačky řidiče byla potahová látka lehce ošoupaná.



Překvapilo mě, že v zavazadlovém kufru zůstaly zachovány dokonce i plastové díly, které se dají využít jako zarážky proti posunu převážených předmětů a přichycují se k podlaze pomocí suchého zipu. Promyšlenost této části vozu za zadními sedačkami je skutečně příkladná. Snadno do přihrádek a úchytů umístíte součásti povinné výbavy, pod podlahou máte k dispozici plnohodnotné rezervní kolo.

VIDEO /  Test ojeté Octavie 2,0 TDI (v podobě před modernizací) si můžete pustit zde:

Také bezvadně fungovalo pákové sklápění zadních opěradel či otevírání otvoru pro převoz dlouhých předmětů uprostřed. A kdyby vám přece jen obrovský kufr nepostačoval, tak lze využít střešní nosiče třeba pro připevnění boxu.

Na ovládání auta si zvykne každý velmi rychle. Na panelu klimatizace jsou běžná tlačítka a otočné ovladače, stejně prostě si nastavíte rádio nebo jiný zdroj hudby.

V tomto voze nebyly elektrické sedačky, výšku sedáku si ale nastavit můžete, sklon opěradla také velmi přesně upravíte díky otočné růžici a měnit se dá také výška uchycení bezpečnostní pásu.

Vůbec je to takové uživatelsky jednoduché a příjemné auto. Startovací tlačítko je na sloupku volantu. Pak už jen sáhnete na klasickou páku ruční brzdy, odbrzdíte, zmáčknete spojku, zařadíte, přidáte plyn a jedete. Když vás ruší systém start&stop, tak ho jednoduše vypnete tlačítkem u řadicí páky.

Ta má přesný chod, neruší při řazení žádného z šesti převodových stupňů cvakáním ani jiným nežádoucím hlukem. Osmileté užívání se neprojevilo ani na ošoupání chromovaných rámečků na různých ovladačích, ani na přílišném ohlazení koženéh povrchu volantu.



Nikde se nic neodlepovalo a všechny ovladače dělaly přesně to, pro co byly vyrobeny.

Samozřejmě není dieselový motor vyvinutý koncernem Volkswagen tím úplně nejtišším. Přesto však jeho chod, zejména po ohřátí na provozní teplotu posádku při hovoru v kabině zásadně neruší.

Příkladná je spotřeba. Zejména, pokud se budete pohybovat po silnicích mimo města a nebudete úplně spěchat. Vlastně není vůbec žádným problémem jezdit zde kolem 4,5-4,7 litru. Městské jízdy budou znamenat přírůstek cca jeden litr a na dálnici na cca 6,5 litru. To ale jen v případě, že budete naplno využívat tuzemský rychlostni limit 130 kilometrů v hodině.

Tlumení nerovností bylo na solidní úrovni. Na nějaké sportování ale tahle verze určitě není. Slabší motorizace (právě do zmiňovaného výkonu 150 koní) totiž mají vzadu jednodušší nápravu, která má tendenci na nerovném povrchu v zatáčce občas odskočit. Zejména to platí o situaci, ze v zavazadelníku převážíte pouze vzduch.

Určitě dobrou zprávou pro ty, kteří o pořízení Octavie v této motorizaci pořizují je to, že patří k nejspolehlivějším. Podle odborníků na technický stav vozidel, který ocitoval portál IDnes, je vhodné po ujetí zhruba sto tisíc kilometrů zkontrolovat tlumiče. Rozvodový mechanismus vyžaduje zásah až po 210 000 kilometrech a motor má potenciál vydržet (samozřejmě při respektování předepsaných servisních úkonů) více než tři sta tisíc kilometrů.

Statistiky německé organizace TÜV, která mnoho desetiletí shromažďuje údaje o výsledcích technických kontrol typů vozů s hojným zastoupením na německých silnicích, také neshledává u osmi až devítiletých Octavií žádné zásadní problémy. O něco vyšší četnost problémů oproti průměru může být vlastně jen v oblasti odpružení, případně jsou zaznamenávány úniky oleje z motoru a převodovky.

Z žebříčku sestaveném podle četnosti vážných závad na technických kontrolách vyplývá, že takto stará Octavia je nadprůměrně spolehlivá. Zatímco u všech zkoumaných vozů je průměr závad 18,3 procenta, u Octavií se došlo k průměru 16,5 procenta. Je tak lepší než konkurenční modely Renault Mégane, Peugeot 308 , Hyundai i30 či Ford Focus, ale horší než Volkswagen Golf nebo Seat Leon.