V Hradci Králové se skrývá automobilový poklad, který přežil zub času a dnes září v plné kráse. Tento jedinečný vůz, jediný svého druhu na světě, je vystaven v Galerii Sodovkárna, kde se setkává s ikonami filmového plátna a dalšími automobilovými skvosty.
Představte si horké slunce Arizony, prach a rez. Právě tam, doslova v zapomnění, stál osmnáct let jeden ze čtyř vyrobených kusů poválečného klenotu vozu
Delahaye 135 M. Tenhle neuvěřitelný příběh „povstání z popela“ nám přímo u nablýskané kapoty vozu vypráví Tomáš Mužík, šéf královéhradecké
Galerie Sodovkárna.
Právě sem mu totiž majitel tuhle vzácnost nevyčíslitelné hodnoty zapůjčil jako zářící skvost celé sbírky.
VIDEO / Automobil Delahaye můžete vidět zde:Osmnáct let přemlouvání, čtyři roky práce
„Legendární restaurátor a sběratel Josef Štangl se tenhle pomalu rozpadající se kousek historie snažil z Arizony dostat dlouhých osmnáct let. Nakonec se mu ho podařilo koupit a přivézt do Evropy,“ popisuje Mužík, zatímco přejíždí pohledem po neskutečných křivkách vozu Delahaye 135 M s karoserií od karosáře Marcela Gramonda.
Zatímco dnešní auta vypadnou z lisu za pár minut, u Delahaye se čas počítal na tisíce hodin čisté ruční práce. A nejinak tomu bylo i při restaurování. „Obnova trvala celé čtyři roky a probíhala do posledního detailu,“ sype z rukávu detaily Mužík.
Podle něj nešlo jen o krásné plechy, ale i o srdce pod kapotou. „Je tam řadový šestiválec o objemu 3,6 litru, který krmí tři karburátory. Všechno muselo být po těch letech v poušti perfektně sladěné, aby těch 135 koní zase ožilo v plné síle.“
Všechny chromové díly byly vyrábeny úplně nově, ručně vyklepávané na dřevěných kopytech, a pak putovaly na Slovensko na zinkování a chromování. A výsledek? Auto dnes působí, jako by právě sjelo z pařížského autosalonu roku 1948 a bylo připravené upalovat rychlostí až 170 kilometrů v hodině.
Strach z kamínků a "estéká"
I když má Tomáš Mužík od majitele povolení s tímhle pokladem kdykoliv vyjet, přiznává, že k němu má obrovský respekt. „Povolení mám, jet s ním můžu, ale prostě se o něj bojím. Teď zrovna máme řešit STK, tak jsem raději volal majiteli, ať si pro něj přijede a vyřídí si to sám. Stačí jeden odletivší kamínek někde na silnici a byla by to hrozná škoda,“ dodává s pokorou k vozu, jehož hodnota je nevyčíslitelná.
Od Sue Ellen po Elvise a „kapesní ferrari“
Delahaye ale není zdaleka jedinou perlou Sodovkárny. Tomáš Mužík nás provází kolem dalších kousků, které návštěnvíky přenesou i do světa stříbrného plátna. „V tomhle roadsteru
Mercedes-Benz 300 SL typ R 107 jezdila v americkém seriálu Dallas Sue Ellen, manželka J. R. Ewinga. Je to rok 1986, motor třílitr, šestiválec,“ ukazuje Mužík na ikonu, v jejímž červeném provedení exceloval i Eddie Murphy ve filmu Policajt z Beverly Hills.
Hned vedle trůní moderní americká síla - Chevrolet Corvette C8 Stingray s motorem V8 o výkonu 482 koní. „Je to americká ikona, kterou miloval i Elvis Presley. Ten si tahle auta kupoval pro radost a byl jejich velkým fanouškem,“ doplňuje s úsměvem.
Sekce pro milovníky adrenalinu pak nabízí raritní
Renault Alpine A5 Turbo v úpravě Calberson. „To je doslova kapesní raketa. Brutální kousek historie rallye, ze kterého by měl radost i legendární rallyový jezdec Renaultu Jean Ragnotti,“ popisuje Mužík.
A hned vedle je jeho italský bratranec
Abarth 595 Competizione – 180koňové monstrum v krabičce od zápalek. „Tomuhle neřeknu jinak, než kapesní Ferrari,“ dodává ředitel galerie a velký milovník značky Porsche.
Výrobce vdov a unikát z manufaktury
Vášeň pro značku ze Stuttgartu tu dýchá ze všeho. Od veterána
Porsche 356 Roadster z roku 1959 až po moderní legendy. „Tady to
Porsche 911 GT2 je v manuálu a má přezdívku Widowmaker – výrobce vdov. Nemá totiž žádné elektronické asistenty, a když se v zatáčce utrhne, už ho nezkrotíte. Je to auto pro opravdové řidiče,“ vysvětluje Mužík u jednoho z nejdrsnějších vozů historie.
Naprostým unikátem je pak
Porsche 911 992 Turbo S se 650 koňmi. „Tohle auto prošlo zakázkovou úpravou přímo v divizi Exclusive Manufaktur. Podle našich informací je to jediný kousek v této specifikaci v celé České republice,“ zdůrazňuje Mužík.
A i když tu stojí auta jako v kterémkoliv muzeu, tak tady si na prach nepotrpí. „Všechna tahle auta u nás musí žít. Minimálně jednou za půl roku se musí všechna projet, jinak degradují a například stárnou těsnění a gumy,“ dodává Mužík.
Z ruin sodovkárny moderním klenotem
Příběh samotné budovy v Hradci Králové je stejně fascinující jako auta uvnitř. Na místě dnešní galerie stál od roku 1929 průmyslový komplex továrníka Jana Vaňka, kde se později, od 60. let, vyráběly limonády a sodovky. Odtud také pochází název, který v Hradci zná snad každý. „Spousta lidí tu byla na brigádě, proto jsme ten název zachovali,“ vysvětluje Mužík.
Dnešní podoba je výsledkem roční intenzivní přestavby, která na základech staré fabriky vytvořila moderní polyfunkční prostor. Budova v sobě nese industriální geny, ale v moderním hávu – s obřími prosklenými plochami a unikátní hydraulickou plošinou, která dokáže vyvézt třítunové vozy až do prvního patra.
Jak se do sodovkárny dostat?
Sodovkárna však nefunguje jako klasické muzeum či galerie. Pokud si ale myslíte, že stačí přijít a zazvonit, Tomáš Mužík vás rychle vyvede z omylu. „Nefungujeme jako klasické muzeum, kde si u pokladny koupíte lístek. Sodovkárna je živý prostor pro konference a firemní akce,“ upozorňuje.
Cesta k unikátům vede přes účast na některé z pořádaných akcí, nebo přes komentované prohlídky pro skupiny, které je potřeba domluvit předem. Sledovat program se proto vyplatí. Vidět Delahaye a další unikáty na vlastní oči v kulisách moderního Hradce je opravdový zážitek.