Vůz s hradem na kapotě je asi nejhezčí socialistické auto. Prozkoumali jsme ho

Patří mezi nejvzácnější a nejkrásnější vozy, které kdy vznikly za železnou oponou. Letos navíc auta s označením Wartburg oslaví 70 let od jejich prvního představení na veletrhu v Lipsku. Sportovní Wartburg 313/1 Sport si díky elegantní karoserii vysloužil ocenění za design i na autosalonu v New Yorku, přesto jej většina obyvatel tehdejší NDR nikdy neměla šanci vlastnit. V letech 1957 až 1960 vzniklo pouhých 469 exemplářů, z nichž většina zamířila na export. Ani klasický sedan Wartburg 311 dodnes nepostrádá jistý půvab. Přesto se laici i odborníci dnes shodnou, že nejkrásnější verzí tohoto východoněmeckého vozu z Eisenachu je typ 313/1 Sport. Tento vůz vznikl rok po sedanu společně třeba s rovněž unikátní kombi verzí Camping, která měla vzadu shrnovací střechu.

Verze 313 má dokonce potvrzení na svoji krásu – na autosalonu v New Yorku byl oceněn čestnou cenou za eleganci. Pro východoněmecké občany to byl prakticky nedostupný vůz. Většina z nich byla vyvezena do kapitalistické ciziny.

Na vůz jedoucí s nasazenou pevnou střechou se můžete podívat na videu:

„To je také případ mého vozu, který původně jezdil ve Francii,“ říká sběratel vozů z produkce automobilky v Eisenachu Jaroslav Faiferlík ze severního Plzeňska. Ve své garáži má celkem osm vesměs unikátních verzí modelů vyráběných pod hradem Wartburg od padesátých do osmdesátých let minulého století.

Typu 313 si hodně považuje. „Však se totiž vyráběl pouhé tři roky – od roku 1957 do roku 1960 a smontováno jich bylo jen 469,“ uvádí. Na produkci se společně podílela jak hlavní automobilka v Eisenachu, tak i specializovaná karosárna KWD v Drážďanech. Ten jeho je naprosto kompletní, včetně plechové pevné střechy, která se nasazovala a sundavala v garáži.



Majitel tohoto auta musel před jízdou dobře uvážit, zda se stihne pod střechu garáže vrátit ještě za sucha. K některým exemplářům se dodávala ještě lehká plátěná skládací střecha, tento ji ale neměl,“ říká pan Faiferlík.

Vůz se udává jako dvoumístný. Za předními sedadly je ale ještě malá lavice. Spíše než pro převoz lidí však byla míněna jako další odkládací prostor.

Půvab tomuto vozu dodává řada unikátních prvků, které jiné Wartburgy neměly. Například speciální lomená maska chladiče a pak tři výdechy vzduchu na dlouhých předních blatnících. Jsou ovšem falešné, jak jsem se mohl přesvědčit při obhlídce žlutě lakovaného kusu.

Unikátní oproti jiným Wartburgům této řady je také přístrojová deska. Zpracování jednotlivých detailů je na velmi dobré úrovni a v podstatě nezaostává třeba za uznávanými italskými vozy z té doby.

Jelikož součástí názvu tohoto vozu bylo také slovo Sport, snažili se jeho tvůrci také o příslušné výkonové parametry. Pod kapotou se sice nachází stejně objemný dvoutaktní vodou chlazený tříválec se zdvihovým objemem válců 900 cm3 jako v dalších verzích Wartburgu 311, ale palivovou směs do válců v jeho případě dodávaly dva karburátory a navíc byl zvýšen kompresní poměr.



Adekvátně tomu byla také vylepšena chladící soustava. Její součástí jsou také mechanicky otevíratelné a zavíratelné žaluzie v motorovém prostoru za maskou chladiče. Dnes mají tento prvek mnohé moderní vozy také. V nich ovšem slouží hlavně ke snížení aerodynamického odporu vzduchu.

Výkon pohonné jednotky narostl na 50 koní, což autu s hmotností jen 920 kilogramů zajišťovalo solidní hbitost. Prý to platí dodnes, jak si pan Faiferlík vyzkoušel na svých projížďkách.

S autem bylo možno dosáhnout maximální rychlosti 140 kilometrů, spotřeba směsi benzinu a oleje se pohybovala od 7,4 litru do 9,1 litru na sto kilometrů.