Nečekejte na kontrolku! Zjistěte, jestli má váš motor dost oleje, než bude pozdě

Nová auta jsou zkonstruovaná tak, aby řidič potřeboval servis co nejméně. Kromě tankování paliva a dolévání vody do ostřikovačů často netřeba nic řešit. Jenže i moderní vůz dokáže na cestách překvapit například tím, že si řekne o dolití motorového oleje. A právě tady spousta řidičů chybuje, protože kontrolu oleje už dávno vyřadili ze svých zvyků. Pravidelná kontrola motorového oleje je přitom jednou z nejjednodušších, ale zároveň nejdůležitějších věcí, které můžete pro své auto udělat.  Kontrola motorového oleje je u mnoha zejména staších aut stále důležitá. Pokud ji podceníte, i bez zadření motoru si můžete zkazit dovolenou, například když někde uprostřed cesty zjistíte, že potřebujete dolít a nemáte čím. Proto se doporučuje alespoň dvakrát ročně olej zkontrolovat a také vždy před delší jízdou.

Někteří výrobci v minulosti doporučovali hladinu motorového oleje kontrolovat dokonce po několika stech najetých kilometrech nebo při každém tankování paliva.

Většina aut má stále klasickou měrku v motorovém prostoru. Abyste olej v motoru dokázali správně změřit, musí stát auto na rovině, motor má být ohřátý a několik minut vypnutý, aby olej stihl stéct zpět do vany.

Měrku vytáhněte, otřete čistým hadříkem, zasuňte zpět a znovu vytáhněte. Hladina musí být mezi horní a spodní ryskou. Pokud je přibližně uprostřed, je to ideální a doplňovat není třeba. Naopak dolití pro jistotu až po horní rysku nebo dokonce nad ni může motoru uškodit.

Pokud je hladina těsně u spodní rysky, nemusíte hned panikařit. Při další příležitosti ale raději olej doplňte. A jestliže na měrce olej vůbec nevidíte, je potřeba okamžitě jednat a olej dolít.

Rozdíl mezi spodní a horní ryskou na měrce obvykle odpovídá jednomu litru, není to ale pravidlem. Dolévejte proto postupně po zhruba 100 mililitrech a vždy chvíli počkejte, než nový olej steče, abyste hladinu zkontrolovali znovu.

Majitelé modernějších aut mohou být více v klidu, protože jejich auta už často kontrolují hladinu oleje sama a upozorní řidiče rozsvícením žluté kontrolky v podobě olejničky. Některé vozy dokonce umí zobrazit přesné množství nebo chybějící objem. U prémiových vozů už dokonce měrku vůbec nenajdete, protože vše hlídá elektronika.

V ideálním případě je mít v kufru litrovou lahev přesně toho oleje, který je v motoru. Když to nevyjde a potřebujete dolít po cestě, napoví vám v autě štítek s údajem o typu a viskozitě oleje. Často bývá v motorovém prostoru nebo na rámu dveří řidiče. A v krajním případě mohu pomci informace uvedené v uživatelské příručce.

Jestliže si ani takto neporadíte a přesný typ oleje nezjistíte, nevadí. V takovém přídě je lepší dolít „nějaký“ vhodný olej, než jezdit s prázdnou vanou. Moderní oleje jsou vzájemně mísitelné, i když je dobré držet se správné viskozity.

„První zásadou při výběru motorového oleje je řídit se pokyny výrobce automobilu, obsaženými v příručce u každého vozidla. Jen výrobce motoru (vozidla) může odpovědně říct, který olej lze použít. Prakticky žádný výrobce nedoporučuje určitou značku oleje, odporuje to zákonům o hospodářské soutěži v Evropské unii.

Výrobci automobilů doporučují oleje podle tzv. výkonnostní specifikace, například API SH/CD, ACEA A3, VW 505.00, MB 229.1 a viskozitní specifikace SAE, například 15W-40, 10W-40,“ radí web oleje.cz.

Pokud jste olej dolévali nouzově a nevíte přesně, co v motoru bylo, rozhodně neodkládejte příští výměnu, protože jen jeho kompletní výměna v takovém případě zajistí, že motoru dopřejete to, co potřebuje.

Takže na závěr praktická rada zejména pro majitele starších aut: jednou za čas otevřete kapotu, vytáhněte měrku a mějte jistotu, že motor dostává dostatečné mazání. Taková kontrola zabere jen pár minut, ale může ušetřit tisíce korun a mnoho starostí.