Dobíjení elektroaut není jako tankování. Chytré návyky šetří baterii i peníze

Elektromobily se postupně stávají součástí našich silnic. Není divu. Jde o ekologický, ale také i poměrný levný způsob přepravy. Také uvažujete o jeho koupi? Tak si nejprve přečtěte tento článek. Nabít totiž tohoto miláčka není až tak snadné, jako když tankujete na čerpací stanici. Aby baterie vydržela opravdu dlouho, je potřeba dodržet několik důležitých pravidel. Jak říkával německý jezdec rallye Walter Röhrl: „S auty nemůžete zacházet jako s lidmi. Auta potřebují lásku.“ Je to skutečně tak. Aby vám auto dlouho a dobře sloužila, potřebuje zvláštní péči. A zvláště ta elektrická. Spousta lidí je totiž používají za bezúdržbová. Jenomže největší pozornost si zaslouží právě baterie a její dobíjení.

Spousta lidí je u spalovacích motorů zvyklá, že když se jim rozsvítí oranžové „hladové oko“ zajedou na benzínku a natankují plnou nádrž. U elektrických aut to chce poněkud jiný přístup, což je potřeba si uvědomit, pokud přecházíte z klasických benzinových či dieselových motorů na elektrický pohon.

Plné vybití, a dokonce ani plné nabití elektrobaterie totiž těmto typům vozů nedělá zrovna dobře. V baterii totiž neustále probíhá složitý chemický systém, ve kterém neustále probíhají reakce. A právě reakce ji postupně poškozují tyto.

Studie provedená čínskými dopravními inženýry prokázala, že čím více baterii namáháte do krajních hodnot – tedy blízko nuly nebo blízko stoprocentního nabití – tím rychleji se poškozuje. A to nezvratně. Proto je na nabíjení brát zvláštní zřetel.



Stejně jako existují různé typy paliva, existují i různé druhy baterií. Baterie s chemií NMC (nikl–mangan–kobalt) mají nejraději pohodový režim bez extrémů. Ideální je držet kapacitu zhruba mezi 20 a 80 %, protože úplné vybití ani dlouhodobé nabíjení na maximum jim příliš nesvědčí.

Ve skutečnosti jsou ale chráněné takzvaným bufferem, takže „0 %“ není úplná nula a „100 %“ není skutečné maximum. Auto si totiž část kapacity nechává jako rezervu, aby baterie vydržela déle.

Novější baterie typu LFP (lithium–železo–fosfát) jsou v tomhle směru ještě víc „v pohodě“. Lépe snášejí jak vysoké nabití, tak hlubší vybití, takže se nemusíte stresovat, když je občas nabijete naplno nebo téměř vyčerpáte. Některé vozy dokonce doporučují plné nabití kvůli správné kalibraci systému.

Ideální je udržovat stav nabití mezi 20 a 80 %. Podle serveru Recharged, který se zabývá elektromobilitou, nejnovější data ukazují, že ani časté rychlé nabíjení drasticky neurychluje degradaci. Moderní baterie jsou navrženy tak, aby vydržely minimálně osm let nebo 160 000 km (tedy i osmileté auto by mělo nabízet přinejmenším 70 % původního dojezdu), navíc chytrými nabíjecími návyky se snadno dostanete na horní hranici tohoto rozsahu.

Samozřejmě, že občasné nabíjení do plné kapacity není škodlivé, zvlášť, pokud vás čeká dlouhá cesta, a chcete mít jistotu, že dojedete k další nabíjecí stanici včas.

Nejjednodušší cesta nabíjení vozu je pomocí běžné domácí zásuvky. Nevýhoda je rychlost: nabíjení může trvat přes noc i déle. Pro většinu lidí, kteří denně ujedou 30–60 km, ale naprosto stačí. A pozor, nikdy nedobíjejte auto pomocí klasické prodlužovačky! Kabely elektroaut mají silnější vodiče dimenzované na vyšší příkon.

Pokud máte rodinný dům či garáž, určitě se vyplatí sáhnout po wallboxu. Jde o nástěnnou nabíječku s výkonem 7–22 kW, s jejíž pomocí bude baterie nabita za 4–5 hodin. Navíc moderní wallboxy umí naplánovat nabíjení na noční hodiny, kdy je elektřina nejlevnější, a to se na účtu pěkně projeví.



Nabíjecí stanice najdete prakticky v každém větším městě, na parkovištích u nákupních center, podél dálnic, u hotelů. Nicméně si může stát, že budou zrovna obsazené. Proto se určitě vyplatí stáhnout si některou z aplikací, které vám v reálném čase ukážou, kde je volno.

Samozřejmě, že tak, jak jsou různí provozovatelé těchto nabíječek, liší se i jich ceny. A velké rozdíly panují mezi registrovanými a neregistrovanými zákazníky. Vyplatí se tedy mít kartu RFID nebo aplikaci alespoň jednoho poskytovatele, protože ušetříte klidně třetinu nákladů.

Zní to jako název některé kapely, ale nenechejte se zmást. Jde o dva základní typy nabíjení a je dobré vědět, v čem se liší.

AC nabíjení (střídavý proud) je to, co probíhá doma nebo na pomalejších veřejných stojanech. A pozor, rychlost je omezena výkonem palubní nabíječky, ne stanice. Pokud má auto nabíječku 7,2 kW a stanice 22 kW, auto si vezme jen těch 7,2 kW.

DC nabíjení (stejnosměrný proud) je jiná liga. Proud jde přímo do baterie, palubní nabíječka to neomezuje, a proto jsou DC stanice tak rychlé. Rychlonabíječky zvládnou 80 % baterie za 20–45 minut.

A ještě malá rada na závěr pro ty, co se nevyznají v nabíjecích kabele. Pro běžné domácí i veřejné nabíjení (střídavý proud AC) budete nejčastěji potřebovat kabel Typ 2 (Mennekes), který používá většina automobilek. Pro rychlé nabíjení (stejnosměrný proud DC) na cestách mají stanice kabel pevně připojený přímo u stojanu.