Zapomenutý sourozenec legendární Pragy V3S slaví 70 let. Uvezl až šest tun

Automobilka Praga je známá především svým vojenským speciálem V3S, který dominoval výrobě od padesátých do osmdesátých let. Méně známý sourozenec tohoto modelu, S5T, však také sehrál významnou roli. Tento článek se zaměřuje na historii a technické detaily tohoto opomíjeného nákladního vozu Silniční pětituna. Takový význam mělo označení S5T v případě nákladního vozu Praga. Začal se vyrábět v roce 1956, tedy právě před 70 lety. Stejně jako v mnoha dalších případech byl i tento vůz tak trošku východiskem z nouze pro potřeby tehdejšího socialistického hospodářství.

Praga RND (zkratka znamená rychlý nákladní diesel) vyvinutá na počátku třicátých let již pro rozvoz zboží a přepravě lehčích materiálů již nevyhovovala.

Na vzhled i verze vozu Praga S5T se můžete podívat do naší fotogalerie.

A tak se zodpovědní soudruzi rozhodli zadat konstruktérům Pragy vývoj auta, který by dokázal vozit až pět tun a byl k dispozici co možná nejdříve. Současně bylo žádoucí, aby se bez velkých investic mohl vyrábět ve stejných prostorách jako především pro armádu určená vejtřaska, neboli V3S.

V podstatě se dá napsat, že S5T byla zjednodušená a odlehčená V3S. Autu zůstala místo dvou zadních tuhých náprav jen jedna.

VIDEO / Připomeňte si Pragu S5T:

Motor by stejný, kabina také. Jen z její střechy zmizel kruhový otevírací otvor pro vojenského pozorovatele a čelní skla se již nedala vyklápět. Naopak se přidávala protihluková izolace, bez které se vojáci ve V3S obešli.

Zepředu byla hlavním rozlišovacím znakem jiná příď propojená s oblými blatníky. Rovněž v ní byly zapuštěné hlavní světlomety.

Zatímco první verze Pragy V3S měly pohotovostní hmotnost zhruba 5,5 tuny, prázdná S5T na váze ukazovala cca 4,5 tuny. Z toho logicky plyne, že na silnici byla i díky upraveným převodovým stupňům ve čtyřrychlostní převodovce také rychlejší. Vejtřasky se s bídou rozjely na tempo 60 kilometrů v hodině S5T získala maximálku 70-80 kilometrů v hodině.


Pohonnou jednotkou byl vznětový šestiválec se zdvihovým objemem válců 7,4 litru. Vznikl rozpůlením dvanáctiválce z Tatry 111. Nejprve poskytoval výkon 98 koňských sil.

Zákazníci ale požadovali více, a tak se pro druhou verzi S5T v roce 1962 díky zásahu motorářů Tatry zvýšil výkon agregátu na 110 koní. Auta sice jela lépe, mohla navíc po souběžném vyztužení rámu vozit o tunu těžší náklady, ale zase motory zátěž často nevydržely. Vylepšení komfortu pro řidiče nastalo v této verzi díky instalaci posuvné sedačky.

Finální řešení bylo připraveno až pro třetí evoluci v roce 1966. Ty už měly na kapotě také označení Super (vidět je také na snímku modrého kusu v naší fotogalerii s unikátní prodlouženou kabinou). Šestiválec měl zvětšené vrtání a zdvihový objem tak narostl na 8100 cm3. Výkon se sice nezměnil, ale narostl točivý moment a snížila se spotřeba.

S5T se vyráběla do počátku sedmdesátých let a celkem jich vzniklo zhruba 50 000 kusů. I když se technici v podnicích Avia a Praga snažili navrhnout nástupce, žádný nebyl do výroby schválen.



Produkce Pragy V3S pokračovala dále, i když už na jiných místech než v původní továrně v Praze-Vysočanech. Poslední exempláře se smontovaly v areálu Bratislavských automobilových závodech těsně po sametové revoluci.

Menší náklady do tří tun pak u nás v civilním sektoru převážely Avie A15 a A 30 a ty o něco těžší pak vozy z dovozu. Samozřejmě ty socialistické. Třeba s východoněmeckým logem IFA nebo rumunským ROMAN.