Z motorkáře revolucionářem: Příběh Che Guevary, který začal na silnici

Ernesto "Che" Guevara je známý jako kubánsko-argentinský revolucionář a ikona kontrakultury, ale jeho vášeň pro motorky zůstává často opomíjená. Tento aspekt jeho života odhaluje méně známou stránku slavného vůdce, která ovlivnila jeho pohled na svět a revoluční ideály. Po kubánské revoluci zastával Guevara v nové kubunské vládě řadu klíčových rolí. Mezi ně patřilo přezkoumání odvolání a popravčí čety pro ty, kteří byli odsouzeni jako váleční zločinci během revolučních tribunálů, zavedení agrární pozemkové reformy jako ministr průmyslu, pomoc při vedení úspěšné celonárodní kampaně zaměřené na gramotnost. Portál wikipedia také uvádí, že sloužil jako prezident národní banky a instruktor kubánských ozbrojených sil a procházel světem jako diplomat jménem kubánského socialismu.

Tohle byl motocykl Che Guevary ve filmu Motocyklové deníky

Takové pozice mu také umožnily hrát ústřední roli při výcviku sil milicí, které dokázaly odrazit invazi v Zátoce sviní, a při převozu sovětských jaderných balistických střel na Kubu, což předcházelo kubánské raketové krizi v roce 1962.

Guevara opustil Kubu v roce 1965, aby podnítil kontinentální revoluce v Africe i Jižní Americe, nejprve neúspěšně v Kongu-Kinshase a později v Bolívii, kde byl později zajat bolivijskými silami za pomoci americké CIA a 9. října 1967 popraven.

Kromě toho byl Guevara plodným spisovatelem a pisatelem deníků, který sestavil klíčovou příručku o partyzánské válce. Sepsal memoáry o své mladické kontinentální cestě na motocyklu, které se staly jedněmi z nejprodávanějších.

Ernesto byl velkým čtenářem a diskutérem. V roce 1944 se Guevarova rodina přestěhovala do Buenos Aires. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakultu.

V prvních letech studia procestoval severní a západní Argentinu, kde v tamních vesnicích studoval lepru a tropické nemoci. V posledním roce studia, tedy na přelomu let 1951 a 1952, se Che vydal na svou slavnou cestu napříč Latinskou Amerikou na motocyklu. Cestoval společně se svým kamarádem, biochemikem Albertem Granadem. Vyrazili z Argentiny na starém motocyklu značky Norton 500 z roku 1939, kterému přezdívali La Poderosa - Mocná.

Cílem jízdy bylo projet napříč Latinskou Amerikou. Během několika měsíců urazili přibližně 8 000 kilometrů. Trasa začala v Córdobě v Argentině, pokračovala přes Andy do Chile, dále podél pobřeží Peru, do Kolumbie a skončila ve Venezuele. Motocykl Norton 500 se cestou, konkrétně v Chile, kvůli velkému zatížení a náročnému terénu porouchal natolik, že zbytek cesty dvojice absolvovala pěšky, autostopem nebo jinými dopravními prostředky.

Che z těchto toulek napsal knihu Cestovní poznámky, v česku vydané pod názvem Motocyklové deníky, v originálu pak jako Notas de viaje. V úvodu knihy vzpomínal na svého syna Ernestův otec Ernesto Guevara Lynch. A kromě jiného také řekl, proč se jeho syn osmělil jako mladík na tak dobrodružné putování.

„Potřeboval do hloubky poznat potřeby chudých národů a věděl, že aby je poznal, musí k nim najít cestu ne jako obyčejný turista, nýbrž tak jak to udělal on. Na své pouti se často zastavoval ne proto, aby si vyfotil krajinu nebo prošel zajímavosti, ale aby nechal do sebe proniknout lidskou bídu přítomnou v každém záhybu cesty, kterou se rozhodl jít, a aby vypátral příčinu této bídy. Cestoval jako badatel společnosti, který jde a pátrá a také co možná ulevuje lidské bolesti,“ konstatoval Guevara starší.



Oba mladíci, Guevarovi bylo 23 let a Granado byl o šest let starší, vyrazili 29. prosince 1951. I když se píše o motocyklu Che Guevary, tak pravým majitelem byl Alberto Granado.  Píše o tom web Donkey Motorbikes. Granado také musel často řešit opravy stroje. „Při jedné z nucených zastávek kvůli opravě motocyklu se dokonce oba přátelé museli dát na útěk, kvůli podezření zdejšího mechanika, že jeho žena padla do náruče sukničkáře Che,“ uvádí Donkey Motorbikes.

Jak se problémy s motocyklem kupily, věrná Poderosa – Norton 500 vydechla naposledy v Chile. Nikdo nebyl schopný ji spravit, a tak zůstala ponechána v příkopu.

Jednoválcový motor o objemu 490 cm3 dosahoval výkonu 29 koní a nezanedbatelné rychlosti 125 kilometrů v hodině. Jeho vojenské využití ve II. světové válce mu vyneslo velkou pozornost, ale jeho tuhý podvozek a paralelogramové přední zavěšení nebyly tou nejlepší volbou pro cestu se dvěma lidmi na sedadle, zejména pak po nezpevněných cestách a horských silnicích.



Nakonec různými prostředky a jak už bylo zmíněno také stopem dorazili do cíle své cesty ve Venezuele. Cesta nebyla hrdinským činem, ale spíše dobrodružstvím, které mladému Guevarovi otevřelo oči a nasměrovalo ho k jeho budoucí roli v kubánské revoluci.

Oba muži své zážitky sepsali. Che Guevara ve svých Cestovních poznámkách a Alberto Granado v knize s názvem S Ché v Jižní Americe. V roce 2004 byl natočen film Motocyklové deníky, brazilského režiséra Waltera Sallese, který vypráví toto zajímavé dobrodružství. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004.

Nejmladší syn revolucionáře Che Guevary Ernesto si roce 2014 na Kubě otevřel agenturu Tours La Poderosa, která nabízí několikadenní motocyklové vyjížďky po tomto karibském ostrově. Podle agentury AFP tím prý skládá hold otcově vášni pro motorky. Návštěvníkům Kuby agentura nabízí jízdu na motocyklech Harley-Davidson. Ceny za šesti až devítidenní jízdu se pohybují od 3 000 do 5 800 dolarů za osobu, což v té době bylo v přepočtu asi 66 500 až 128 500 korun.