Pokuta za rychlost pro cyklisty. Kdo na kole nedodrží přísné limity, zaplatí

Bicykl vnímáme hlavně jako nástroj pro odpočinek v přírodě nebo praktické přibližovadlo do práce. Pokuta za rychlost pro cyklisty ale zní mnoha lidem jako naprosté sci-fi z jiného vesmíru. Z pohledu silničních pravidel mají jezdci na kole jasně dané hranice a zbytečné riskování se tady dost prodraží. Každý občas sní o volnosti a bezstarostné jízdě s větrem ve vlasech. Realita v běžném městském provozu ale vypadá o poznání přísněji. Když jsem nedávno svištěl na kole z prudkého kopce, uvědomil jsem si jednu zásadní věc. Tachometr se blížil k padesátce a já byl plnohodnotným účastníkem provozu.

Na bicyklu zkrátka nemáte žádnou automatickou výjimku z pravidel. Jakmile vjedete na asfalt, stáváte se součástí dopravního ekosystému se všemi jeho předpisy.

Zákon o silničním provozu vnímá člověka na kole jako řidiče nemotorového vozidla. Z toho logicky plynou i veškeré povinnosti v dopravě. Rozhodně nejde o nějakého rychlejšího chodce s odlišnými měřítky. Na to ostatně opakovaně upozorňují i experti z oddělení BESIP.

„Řidičem je i ten, kdo řídí nemotorové vozidlo, kam spadá právě jízdní kolo,“ uvádí ve svých preventivních materiálech česká policie. Z toho jasně plyne i zodpovědnost za dodržování rychlostních limitů. V obci platí obecný limit 50 km/h pro všechny lidi za řídítky nebo volantem bez rozdílu.

Mimo město ale celá situace vypadá trochu jinak. Zákonná devadesátka platí výslovně pro motorová vozidla. Tvrdit, že cyklista má všude na silnici naprosto stejné limity jako auta, by tedy bylo nepřesné. Vždy ho ale striktně zavazují konkrétní dopravní značky.

Nejkritičtější situace nastávají při sjezdech z prudších kopců v centrech měst. Jezdec se tu snadno a zcela tiše rozjede na rychlost vysoce přesahující limity. Policie se dnes na silnicích zaměřuje na spoustu nečekaných věcí. Redakce TipCars nedávno psala o tom, že existuje i tučná pokuta za obyčejné otevřené okno u auta.



Měření cyklistů do této kategorie zapadá naprosto přesně. Velmi zajímavý případ z nedávné doby se odehrál u našich západních sousedů v Německu. Radar v klidné zóně s omezením na 30 km/h tam zachytil cyklistu rychlostí neuvěřitelných 62 km/h. To už je opravdu smrtelně nebezpečné tempo.

„Změřit kolo radarem není technický problém, složitější je jen následné dohledání jezdce bez registrační značky,“ vysvětlují úskalí experti z německého autoklubu ADAC. Městští strážníci proto obvykle hříšníky v sedle zastavují rovnou na místě s ručním radarem v ruce. Následná domluva bývá poměrně přísná a nepříjemná.

Zastavení policejní hlídkou kvůli rychlé jízdě na bicyklu sice není běžná každodenní rutina, policisté k tomu ale mají plné zákonné oprávnění. Při překročení limitu o 10 km/h a více hrozí uložení pokuty na místě v rozmezí 1 500 až 2 000 korun. To dokáže spolehlivě zkazit náladu z nedělního výletu.

Když se jezdec z kopce rozvášní a překročí rychlost v obci o více než 20 km/h, příkaz na místě se vyšplhá až na 3 500 korun. Lidé za volantem se při takovém porušení předpisů obávají ztráty bodů, u jízdních kol ale existuje jedna zásadní a velmi vítaná úleva.

Bodový systém se váže výhradně na motorová vozidla. Člověku na kole se tak žádné trestné body do řidičského průkazu nezapíšou. Potvrzuje to i aktuální znění zákona, které u přestupků striktně odděluje finanční postihy od bodového hodnocení řidičů.

Trend elektrických přibližovadel doslova zaplavil naše ulice a vnesl do městské dopravy úplně novou dynamiku. Vzniká tím ale řada nešťastných nedorozumění. Běžné elektrokolo nebo malá sdílená koloběžka totiž spadají do naprosto stejné kategorie jako obyčejný bicykl poháněný lidskou silou.

Ministerstvo dopravy k tomu definuje naprosto jasnou hranici. Asistence elektromotoru u kola končí přesně při rychlosti 25 km/h. Cokoliv nad tuto metu už cyklista šlape jen a pouze za své. U extrémně výkonných elektrokoloběžek nebo silných elektrických skútrů se ale situace radikálně mění.

Tady už z pohledu úřadů jasně hovoříme o kategorii motorových vozidel se všemi tvrdými důsledky. Redakce TipCars například už dříve detailně vysvětlila, jak speciální úpravy a neschválené doplňky dokážou zkomplikovat život po nehodě.

U nelegálně upraveného elektrokola se silným motorem to funguje úplně stejně. Rázem k řízení potřebujete platný řidičák a hrozí vám plnohodnotný odečet bodů z karty řidiče.

Před letní dovolenou za hranicemi vřele doporučuji nahlédnout do místních předpisů. Ty se totiž v Evropě stát od státu poměrně zásadně liší. Například v sousedním Rakousku policisté uplatňují v zásadě naprosto shodný metr jako u nás. Cyklisty rozhodně nijak nešetří.



Rakušané tak od lidí v pedálech vyžadují striktní dodržování padesátky v obci a stovky na opuštěných okreskách. Německo naopak svou obecnou rychlost v obci váže pouze na motorová vozidla. Rychlostní omezení dané dopravní značkou tam už ale platí pro každého bez rozdílu.

Zcela odlišný a překvapivý přístup pak zvolila Velká Británie. Tamní metropolitní policie potvrdila, že lokální rychlostní limity se na jízdní kola vůbec nevztahují. Osobní zkušenost z našich silnic mi ale říká jednu zásadní věc. I přes nejrůznější odlišné zákony hraje na silnici vždy tu největší roli zdravý selský rozum.

Vzájemná ohleduplnost a předvídání zkrátka ušetří mnohem více peněz a zdraví než dokonalá znalost policejních tabulek.