Automobilový svět obvykle postupuje vpřed jen velmi opatrnými krůčky, kdy výrobci ladí aerodynamiku nebo softwarové detaily. Britský elektrický hypercar však přichází s něčím, co na první pohled popírá přírodní zákony, protože se dokáže pohybovat v poloze, která odporuje zdravému rozumu.
Automobilový trh občas působí poněkud konzervativním dojmem.
Většina novinek se točí kolem mírného zvýšení dojezdu baterií, jemnějších asistenčních systémů nebo větších obrazovek na palubní desce. Čas od času se ale objeví projekt, který všechny zažité představy převrátí doslova naruby a ukáže nám budoucnost v úplně jiném světle.
Přesně to se podařilo týmu britských inženýrů, jejichž extrémní stroj dokáže něco, co většina lidí považovala za sci-fi z počítačových her. Fotografie s vozem visícím na konstrukci s nápisem, že jde o vyhrazené parkování pro tento model, okamžitě obletěla sociální sítě. Na první pohled to sice vypadá jako laciný trik vytvořený v grafickém editoru, ale realita je čistě mechanická.
Ve skutečnosti nejde o trik, ale o velmi neobvyklé využití přítlaku a ventilátorového systému.

Zadní profil vozu odhaluje vyústění systému zvaného Downforce-on-Demand, který je klíčem k extrémní přilnavosti. Z těchto míst integrované ventilátory aktivně vysávají vzduch zpod utěsněné podlahy auta a vytvářejí tak podtlak, který auto spolehlivě udrží., zdroj: Calreyn88 /Wikimedia CC BY 4.0
Britský McMurtry Spéirling: auto z jiné kategorie
Jednomístný elektrický speciál je dílem společnosti McMurtry Automotive, kterou v roce 2016 založil Sir David McMurtry.
Cílem firmy bylo vrátit do hry lehká, agilní auta a zapomenutou technologii přisávání k silnici, která v minulosti děsila soupeře na závodních tratích. První funkční prototyp se veřejnosti ukázal v roce 2021 na slavném Festivalu rychlosti v Goodwoodu, kde okamžitě vzbudil obrovskou pozornost.
Novější verze s označením PURE VP1 je však ještě dál a cílí na ty nejnáročnější okruhové jezdce a sběratele. Thomas Yates, spoluzakladatel a výkonný ředitel společnosti, nedávno v sídle firmy v Gloucestershiru předvedl kousek, který překvapil i zkušené motoristické novináře.
Auto najelo na speciální ocelovou platformu, která se následně mechanicky otočila o celých sto osmdesát stupňů.Vůz zůstal viset koly vzhůru a po úplném převrácení se bez jakékoliv vnější pomoci rozjel dopředu. Thomas Yates podle oficiálního
webu McMurtry Automotive popsal jízdu vzhůru nohama jako mimořádný a surrealistický zážitek a zdůraznil, že ventilátorový systém dokáže vytvořit přítlak 2000 kilogramů.
Ventilátory vytvářejí přítlak i při nulové rychlosti
Jak je možné, že stroj o hmotnosti přibližně 1300 kilogramů nespadne na zem a dokáže se udržet koly vzhůru? Celé tajemství tkví v systému zvaném Downforce-on-Demand, který funguje na principu obřích ventilátorů integrovaných v zadní části vozu.
VIDEO/ Vzhůru nohama ve stoje? Bez problémuBěžná závodní auta získávají přítlak prouděním vzduchu přes křídla, což ovšem funguje až ve vysokých rychlostech, kdy vzduch tlačí vůz k zemi. Britský speciál na to jde jinak a ventilátory aktivně vysávají vzduch zpod utěsněné podlahy auta, čímž pod ním vytvářejí extrémní podtlak.
Tento systém dokáže vygenerovat přítlak až 2000 kilogramů, a to dokonce i v momentě, kdy vozidlo úplně stojí na místě.Přítlak vytvářený ventilátory je výrazně vyšší než tíha odpovídající hmotnosti vozu, takže se auto na hladkém povrchu udrží i po otočení vzhůru nohama. Fyzikální zákony zde nikdo nepopírá, auto je naopak využívá tak efektivně, až to běžnému člověku připadá naprosto nepřirozené.
Rekordy ukazují, že nejde jen o trik na video
McMurtry Spéirling ale není jen statickou atrakcí pro virální video na otočných plošinách v uzavřených halách. Jeho dynamické parametry patří k hlavním důvodům, proč se o vůz zajímá motoristický svět.
Zrychlení z nuly na 100 mil za hodinu, což odpovídá rychlosti 160 kilometrů za hodinu, zabere pouhé 2,63 sekundy.Klasický sprint na čtvrt míle, tedy zhruba 400 metrů, vůz zvládne za 7,97 sekundy, jak uvádí oficiální přehled na webu
McMurtry Automotive. Maximální rychlost je elektronicky omezena na 190 mil za hodinu, což je přibližně 305 kilometrů za hodinu. O extrémní zrychlení se stará elektrický pohon s výkonem 1000 koňských sil, tedy 745 kW, který čerpá energii z baterie o kapacitě 100 kWh.
Rozměry auta jsou překvapivě kompaktní, délka činí 3815 milimetrů, šířka 1795 milimetrů a výška pouhých 1056 milimetrů. Karbon-kompozitová karoserie obepíná uzavřený jednomístný kokpit, který řidiči poskytuje bezpečnost i při silném bočním přetížení v zatáčkách. Bývalý pilot formule 1 Max Chilton s tímto autem v roce 2022 předvedl rekordní jízdu na trati v Goodwoodu. Kopec vyjel v čase 39,08 sekundy, což dodnes platí jako absolutní rekord zaznamenaný v
Guinnessově knize rekordů.
Stejně přesvědčivě si vůz poradil i s testovacím okruhem známého televizního pořadu, kde dosáhl času 55,9 sekundy. Tímto výsledkem překonal dřívější rekordní zápis monopostu Renault R24 F1, jak informoval web McMurtry Automotive.
Podobné fan cars děsily soupeře i v 70. letech
Ačkoliv se zdá, že jde o technologii daleké budoucnosti, inženýři s tímto konceptem experimentovali již před více než padesáti lety. Prvním průkopníkem byl legendární americký závodní speciál Chaparral 2J z roku 1970. Ten využíval dva velké ventilátory poháněné samostatným dvoutaktním motorem, který původně sloužil v běžném sněžném skútru.
Podle historických záznamů v americkém
Petroleum Museum mohl tento vůz teoreticky vytvořit dostatečný podtlak na to, aby se udržel na stropě. Soupeři však tehdy okamžitě protestovali, protože auto za sebou vířilo prach a drobné kamení přímo do obličejů ostatních jezdců.

Kompaktní rozměry tohoto vozu vyniknou nejvíce při pohledu z profilu, protože jeho výška činí pouhých 1056 milimetrů a délka 3815 milimetrů. I přes tyto drobné proporce ukrývá uzavřený kokpit a extrémní elektrický pohon s výkonem rovných 1000 koňských sil, zdroj: Calreyn88 /Wikimedia CC BY 4.0
Zanedlouho proto došlo k jeho zakázání kvůli výkladu pravidel o zakázaných pohyblivých aerodynamických prvcích. Druhému slavnému pokusu vtiskl život monopost formule 1 Brabham BT46B, se kterým v roce 1978 vyjel geniální konstruktér Gordon Murray. Za volant tehdy usedl trojnásobný mistr světa Niki Lauda, který s ním ve Švédsku vyhrál hned při prvním závodním nasazení.
Tým Brabham však vůz raději sám stáhl ze šampionátu, aby předešel dalším ostrým sporům s ostatními stájemi, jak připomíná web
Goodwood Road Racing.
Dnešní doba s nástupem moderních elektromotorů dává těmto odvážným konstruktérským nápadům zcela nový rozměr a možnosti využití.
Britský projekt dokazuje, že když se spojí extrémní bateriový pohon s pokročilou aerodynamikou, vznikne stroj překonávající dosavadní limity.
Při jízdě v suchých číslech se sice řidiči obejdou bez tradičního burácení spalovacího motoru, ale přetížení v zatáčkách jim to bohatě vynahradí. Na běžných silnicích sice tento unikát nepotkáte, protože je určen výhradně pro uzavřené okruhy, ale jako ukázka inženýrského umění funguje skvěle.