Tahle pokuta vám přijde i po 3 letech. Připravte se řešit roky staré přestupky

Pokuta ze zahraničí vůbec nemusí dorazit hned po návratu z letní dovolené. U některých prohřešků se úřední obsílka objeví s výrazným zpožděním, lidé v krajních případech řeší i roky staré výzvy. Opožděný pozdrav přitom obvykle souvisí s rychlostí, dálničními známkami nebo vjezdem do zakázaných zón. Sám jsem to zažil před pár lety. Vrátíte se z vysněné dovolené a s úlevou si odškrtnete cestu bez nehod. Uplyne pár týdnů a ve schránce nic není. Považujete tak celou věc za naprosto uzavřenou. Spousta šoférů zkrátka žije v přesvědčení, že po určité době jsou v naprostém bezpečí.

Jenže pak uplyne dlouhá doba a pošťák přinese obálku s pruhem. Uvnitř se skrývá fotografie vašeho vozu a při pohledu na datum se nestačíte divit.

Jde o hřích z cesty, na kterou jste už dávno zapomněli. U nás jsme zvyklí na celkem rychlé a předvídatelné úřadování. V Česku činí podle zákona o odpovědnosti za přestupky základní promlčecí doba jeden rok.



Praha 12 ve svém oficiálním přehledu jasně shrnuje, že když v této lhůtě nedojde k zahájení řízení, přestupek už zpravidla nelze projednat. U závažnějších přestupků nebo po procesních úkonech se ale lhůty počítají jinak. Proto je důležité rozlišovat mezi obyčejným pozdním dopisem, zahájeným řízením a pravomocným rozhodnutím.

Právě u zahraničních pokut se do hry navíc přidává právo země, kde se přestupek stal. Zahraniční úřady mají k dispozici chytré systémy, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Přeshraniční modul EUCARIS umožňuje automatizovanou výměnu informací o vozidlech. Tento postup podrobně popisuje české ministerstvo vnitra.

Zahraniční úřad si přes evropské systémy může vyžádat údaje k vozidlu registrovanému v jiném členském státě. U vybraných dopravních deliktů tak nejde jen o anonymní fotografii auta, ale o dohledatelný případ.

Nejde vždycky jen o obligátní překročení povolené rychlosti. Výborným příkladem je nedaleké Maďarsko. Maďarský provozovatel mýtného systému Nemzeti Útdíj řeší neoprávněné použití zpoplatněných silnic formou přirážek.

Problém může vzniknout i při zdánlivě nevinné chybě. Obvykle jde o chybně zadanou registrační značku, zemi registrace nebo vybranou špatnou kategorii vozu. Výzva k úhradě se pak může na své cestě zatoulat. Řidičům následně přistane na stole mnohem vyšší částka s velkým časovým odstupem.

Podobné příběhy se objevují i u dalších zemí v cestovatelských diskusích. Ty ale mají sloužit spíše jako varování než jako právní jistota. Rozhodující je vždy právo země, kde k přestupku došlo, a konkrétní datum doručení nebo zahájení řízení.

Rakouský autoklub ÖAMTC upozorňuje, že promlčecí a doručovací lhůty nejsou v EU jednotné.

U Itálie rakouský autoklub například uvádí, že u osob bez bydliště v zemi činí lhůta pro doručení 360 dnů od zjištění přestupku. Vše se navíc komplikuje u půjčoven. Když si auto půjčíte na dovolené od firmy, hledání skutečného viníka se přes administrativu ještě více protáhne.

Německý autoklub ADAC rovnou doplňuje, že pravomocné postihy lze v Itálii vymáhat ještě celých pět let a ve Španělsku čtyři roky. Řidič se tak rázem ocitne ve velmi zvláštní situaci. Stát, kde došlo k přečinu, jedná podle svého práva a považuje celou věc za stále vymahatelnou.

Dobrou zprávou pro všechny cestovatele je snaha Evropy tato nepřehledná pravidla usměrnit.

Nová směrnice EU 2024/3237 řeší přeshraniční postihy mnohem přísněji a klade na úředníky větší nároky. Směrnice má proces zpřehlednit. Při úspěšném dohledání údajů má být oznámení o přestupku vydáno nejpozději do jedenácti měsíců.



Členské státy mají nová pravidla převést do svého práva do léta roku 2027. Do té doby je namístě velká obezřetnost. Mávnout nad papírem ze zahraničí rukou rozhodně nepatří k chytrým nápadům.

Evropský portál e-Justice upozorňuje, že státy si dokážou předat peněžitý trest a zajistit jeho vymáhání.

U pravomocných pokut nad 70 eur může stát využít evropský mechanismus vzájemného uznávání peněžitých sankcí. Neznamená to automatické stržení peněz, ale úřední cesta k vymáhání existuje.

Ignorování dopisu tak nakonec povede jen k větším problémům. Vymáhání může totiž pokračovat i v zemi vašeho bydliště. Nejlepším prvním krokem je vždy nejdříve prověřit pravost dokumentu. Zvládnete to přes oficiální portály dané země. Rozhodně se vyplatí ignorovat podezřelé odkazy v pochybné elektronické poště.