Test Volkswagenu Tayron: Ve spojení s dieselem je to správné rodinné SUV

Volkswagen je v současné době často zmiňován v souvislosti s jeho ne zcela skvělou ekonomickou kondicí. Vybřednout z ní chce také díky nabídce nových a zajímavých modelů. Jedním z nich je velké rodinné SUV Tayron, které patří mezi konkurenty české Škody Kodiaq. Jeho dieselovou verzi, samozřejmě s pohonem všech kol, popisujeme v naší recenzi. Z široké palety SUV Volkswagenu je Tayron tím druhým největším modelem. Mohutnější už je pouze Touareg. Tayron má délku téměř 4,8 metru a nabízí buď pěti nebo sedmimístný interiér. Je tedy určen pro rodiny s několika dětmi, případně pro ty, kteří prostě chtějí SUV s mimořádným vnitřním prostorem. To je podobná sféra, ve které se pohybuje třeba i tuzemská Škoda Kodiaq.

Vzhled vozu nijak nevybočuje ze současné designérské linie této značky. Tayron nepůsobí příliš agresivně, karosérie na sobě nemá příliš velké množství prolisů nebo ostrých hran.

Podrobně si tento testovaný vůz můžete prohlédnout v naší fotogalerii s vysvětlujícími popisky

Na rozdíl od řady jiných aut typu SUV se na spodní části karosérie nenachází mohutná dávka černých nebo stříbřitých plastů. Verze R-Line, kterou jsem získal k redakčnímu týdennímu testu dokonce měla obložení prahů lakované stejnou barvou jako celý zbytek karosérie. A platilo to i pro lemy blatníků, které však standardně černé bývají.

VIDEO / Oficiální prezentaci VW Tayron zhotovenou k premiéře vozu můžete vidět zde:

Při otevření předních nebo zadních dveří si prakticky každý všimne, jak velký vnitřní prostor Tayron nabízí. Ve druhé řadě je prostor pro nohy pro každou postavu až nadbytečný.

Třetí řada v tomto konkrétním kusu namontovaná nebyla, ale při dřívějším setkání s tímto modelem jsem zjistil, že i tam se lidé s výškou zhruba do 180 centimetrů, mohou relativně pohodlně uvelebit.

Jelikož sedačky v kufru nebyly, mohla se pod podlážku umístit dojezdová rezerva. Objem kufru se dá postupně zvětšovat díky možnosti postupně sklápět do tří částí rozdělené opěradlo zadních sedaček. Ty lze také podle potřeby posouvat vpřed a vzad.



Ovládací prvky na palubní desce, na dveřích i středové konzole působí bytelně a kvalitně. Totéž se dá říct o obložení dveří, potazích sedaček a dalších součástí interiéru.

Dominantním prvkem vpředu je centrální multimediální displej. Je to, jak už se stalo zvykem, takový centrální mozek auta. Na něm si nastavujete klimatizaci a vlastně i všechny komfortní, bezpečnostní a jízdní funkce.

S výjimkou jízdních režimů, které lze volit pomocí velkého kruhového ovladače na středové konzole. Tímtéž knoflíkem můžete rovněž volit hlasitost audiosystému.

Tayron se nabízí v široké škále motorizací. Tou základní je zážehová patnáctistovka, já jsem ale testoval dvoulitrový turbodiesel. V té silnější variantě a ve spojení s pohonem všech kol.

To, že točivý moment na kola přenáší z motoru sedmistupňová dvouspojková převodovka je zbytečné dodávat, protože manuál se v takto velkých modelech koncernu Volkswagenu už nenabízí.

Hned musím napsat, že je to pro tento vůz ten správný motor. Sice to není úplný sportovec, ale zatáhnout i táhnout (přívěs s hmotností až 2,3 tuny) umí dobře.

Navíc není užraný – spotřeba se během týdenního testu ustálila na průměrné hodnotě 7 litrů na sto kilometrů. Navíc jsem si lebedil, jak je motor dobře odhlučněný.

Vůz byl vybaven adaptivními tlumiči, u nichž lze tvrdost odpružení nastavovat v 15 krocích. Na naše silnice, pokud jedete svižným ale ne šíleným tempem, se podle mého nejvíce hodí prostřední nastavení, tedy Normal.

• Karosérie: pětimístné pětidveřové SUV
• Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,5/150 koní – 6,3 litru, zážehový přeplňovaný čtyřválec 2,0/204-265 koní – 7,7-8,6 litru, vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,0/ 150 - 193 koní – 5,4-6,3 litru, plug-in hybrid 1,5/150-170 koní – 0,1 litru
• Převodovky: automatická šesti a sedmistupňová
• Vnější rozměry: 4792x 1853x1655 mm
• Rozvor: 2788 mm
• Zavazadlový prostor: 885/2090 l
• Max. rychlost 204-240 km/hod
• Ceny: od 999 000 Kč