Dobrý den, na úvod bych chtěn napsat, že přesto, že jsem majitelem vozidla pouze měsíc, zkušenosti mám již více než pětileté, neboť jsem vozidlo používal jako služební. Jednalo se o policejní auto.

Octavii jsme koupili s najetými 120000 km v ostravském autobazaru. Auto jsme si vyhlédli a po několika dnech pro něho zajeli s penězi. Sice už mělo přehozené jiné, ojeté pneumatiky, ale nám se i tak líbilo.

Letos se v Česku prodalo 35 tisíc škodovek, to je o 10 tisíc méně než loni. Dramaticky klesl i odbyt nákladních aut a motocyklů.

Pokud bych měl vybrat z těchto dvou vozů, přikláněl bych se spíše k Hyundai který se díky motoru dá považovat za spolehlivější i když statistika TÜV 2008 hovoří jinak.

Rád bych se s Vámi podělil o své zkušenosti s Microu coby služebním autem. Auto jsem dostal do užívání v červnu a hned jsem jej vyzkoušel na cestou do Bratislavy na školení.

Čtenář se rozhoduje mezi třemi auty. Je lepší devět let staré BMW, čtyři roky stará Škoda Fabia, nebo nová Renault Thalia II?

Pro rýpaly, kteří kritizují třídu SUV jako zbytečnou, podotýkám, že pro mě osobně je SUV jako stvořené. Jako polňačkový skoroteréňák je plně vyhovující, v pohodě zvládá i brody cestou na chatu. Víc o něj nečekám.

Po přesednutí z francouzkých vozů je to nepopsatelná lahoda. V řešení D5 pak i ekonomická pohoda, kdy je možné jezdit při normální jízdě se spotřebou kolem 5,6l, při jízdě 150-200km/h se spotřebou 6,1l.

Plátci DPH jsou od prvního dubna osvobozeni od mříže oddělující zavazadlový prostor od prostoru pro cestující. Patnáctého září navíc byla vyhláška novelizována a majitelé vlastnící vůz s mříží se mohou mříže konečně snadno zbavit.

Toyota mi slouží dva a půl roku a po současných 25 000 km, které jsem najezdil, si dovolím hodnotit a srovnávat.

Auto bylo dovoz, ale moc pěkné. Po konzultaci s mechanikem mi bylo řečeno: hele není to nový, ale je v perfektním stavu.

Po týdnu normálního ježdění mi odešlo topení. Tenkrát jsem se bál orig.servisu z důvodu ceny, tak jsem raději zajel do obyč autoopravny s dobrou pověstí.

Po předchozím malém dieselovém autě Citroen AX jsem se rozhodl jít do něčeho většího. Předobrazem byla Oktávka liftback 1,6 – tedy hledal jsem něco podobného, ale ne tak drahého a tak často kradeného.

Vůz jsem si koupil od známeho ještě na konci minulého roku, abych se vyhnul ekopoplatku (emisní norma EURO II). Kupní cena byla 30.000 Kč.

Na tak velké auto mi vadí menší zpětná zrcátka, méně učinné světlomety, přeposilované řízení a některé plasty v interiéru by mohly být lépe zpracovány.

Kroky k Mondeu byly poněkud zdlouhavé a jeho volba byla spíše z nouze ctnost, ačkoliv Mondeo považuji za velmi zdařilé auto, o kterém se v kombinaci se zážehovým motorem nic špatného nenapsalo.

Kupovali jsme auto po pečlivém zvážení všech pro i proti, dokonce s vědomím, že vozidlo má náznaky koroze lemů ve spodní části dveří.

Na tachometru tehdy stála číslice lehce nad 300 000 km, ale vzhledem k tomu že jsem čtvrtý majitel, je to údaj k smíchu.

První verzi Toyoty Avensis jsem si koupil jako mé první vlastní auto. V automobilu je osazen motor 2.0i 16V s označením 3S-FE s výkonem 94 kW (128k).

Čekali jsme s manželkou rodinu, proto jsem se rozhodnul koupit velké, ale i bezpečné auto, se kterým dokáže jezdit naprosto každý a které odpoustí většinu řidičských chyb a nezastaví ho skoro nic.