Test Leapmotor B10: Ovládání není pro každého a dojezd spíše skromný

Čínské automobilky v posledním roce výrazně posílily svou přítomnost na českém trhu, přičemž dominují zejména elektrická SUV. Leapmotor, zaměřený na elektromobily, přináší model B10, který by mohl zaujmout jako konkurence pro zavedené značky. V naší recenzi se podíváme na jeho klíčové vlastnosti a potenciál na českém trhu. V loňském roce, jak uvádějí oficiální statistiky Svazu dovozců automobilů, značka Leapmotor českým zákazníkům neprodala ani celou stovku svých vozů. Výrazně tak zaostávala za jinými čínskými producenty aut, které také působí na našem trhu s novými osobními vozy. Zejména samozřejmě za již etablovanou MG, ale třeba také za Jaecoo a dalšími.

Přesto však řada odborníků soudí, že Leapmotor má poměrně velkou šanci na úspěch. Především proto, že jeho téměř poloviční majetkový podíl drží koncern Stellantis a díky němu má šanci na poměrně rychlé vybudování efektivní servisní a dealerské sítě. Navíc je třeba vzít v úvahu, že oficiální působení Leapmotoru v Česku začalo teprve v loňském září.

Na to, jak vypadá klasický rodinný model B10, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.Nyní si zákazníci můžou u jejích prodejců vybírat ze tří modelů. Miniaturní městský T03 i B10 jsou elektromobily, velký C10 lze pořídit jak s plně elektrickým pohonem, tak i s benzinovým prodlužovačem dojezdu.

Já jsem si na test vybral prostřední typ B10, který se nabízí jako rodinné SUV. Když píšu rodinný, tak si zatím tentokrát opravdu stojím. Tak velký vnitřní prostor při délce karosérie 451 centimetrů dokáže nabídnout jen málokdo. Bohužel už to tolik neplatí o zavazadlovém prostoru, který pojme jen 430 litrů a v podstatě svojí velikostí odpovídá hatchbackům nižší střední třídy.

Přední kufr (takzvaný frunk) sice pod kapotou je, ale postačí maximálně tak na uložení dobíjecích kabelů. Navíc tím výčet zásadních předností tohoto auta v podstatě končí.

Design je takový všední. Rozhodně budete mít problém tento vůz rozeznat v řadě jiných čínských SUV a po skončení jeho produkce určitě rychle zapomenete, jak vlastně vypadalo.

Uvnitř je to podobné. Jednak je vše šedivé, bez ozdobných prvků či zajímavých řešení málo nápadité. Jediným prvkem, který se dá pokládat za chytré řešení, jsou dva výklopné držáky nápojů ve spodní části centrální konzole.



Tvůrci auta se nepochybně hodně inspirovali Teslou. Takže v celém interiéru jsou ve fyzické formě pouze tlačítka na otevírání bočních okének a pak také páčka blinkrů/stěračů a volič převodovky. Vše ostatní se musí nastavovat přes centrální displej a kulaté ovladače na volantu. Včetně nastavování úhlu vnějších zpětných zrcátek, samozřejmě také klimatizace či asistenčních systémů. Výrobce si tak sice zjednodušuje a zlevňuje výrobu, pro řidiče je to ale otravné a odvádějící pozornost od řízení.

V kritice bohužel musím pokračovat i dále. Sedáky i opěradla jsou sice široké, ale téměř bez bočního vedení a navíc s poněkud archaickým tvarováním. Správná pozice za volantem se obtížně hledá i proto, že podélné i výškové nastavování volantu má malý rozsah a výšková regulace bezpečnostních pásů není k dispozici vůbec.

Místa v kabině je ale opravdu dost. I vzadu za stejně velkým řidičem může sedět člověk s výškou 185 centimetrů a zůstane mu před koleny i nad hlavou vždy pěticentimetrová rezerva.

Měl jsem k dispozici exemplář s nejvyšší výbavou a větší ze dvou nabízených baterií. Ta pojme 67,1 kWh a měla by zajistit dojezd 434 kilometrů (do menší je možné načerpat 56,2 kWh a ujet 361 kilometrů). Tu menší však zřejmě koupí málokdo, protože cenový rozdíl mezi oběma je pouhých třicet tisíc korun.

Výbava v nejdražším stupni je bohatá. Obsahuje třeba i navigaci, vyhřívaný volant, elektrické sedačky s vyhříváním a ventilací, elektrické ovládání pátých dveří nebo audiosystém s dvanácti reproduktory. Panoramatická střecha je v autě vždy.

Pro ty, kteří si nestáhnou do svého mobilu příslušnou aplikaci, je vstup do auta a jeho nastartování poněkud komplikovaný. Nejprve je totiž zapotřebí kartičku s čipem přiložit na vnější zpětné zrcátko a pak ji položit na vyhrazené místo na středové konzole. Teprve pak vůz ožije a může se vyrazit.

Kvalita jízdy zaostává za evropskou či japonskou konkurencí. Leapmotor B10 na mě působil tak, že konstruktéři posadili poměrně velkou karosérii na podvozek dimenzovaný pro menší vozy. V praxi to vypadá tak, že na silnicích s nerovnostmi se auto kolébá ze strany na stranu a také v podélném směru. Řidič navíc musí častěji než v jiných autech korigovat směr.

Spotřeba podle hodnot na palubním počítači vypadala dobře – ve městě třeba i méně než 15 kWh na sto kilometrů. Jenže dojezd se tenčil velmi rychle. Padesát procent energie jsem už za lehce mrazivých teplot vyčerpalo po ujetí 130 kilometrů. Jezdil jsem prakticky pořád ve městě a jen cca 10 kilometrů jsem strávil na dálnici. Reálný dojezd tak je v zimních podmínkách jen cca 250-300 kilometrů. A to je na rodinné auto málo.

Karosérie: pětimístné pětidveřové SUV

Motory/Spotřeba: Elektromotor 218 koní/ 17,2kWh/100 kilometrů

Dojezd: 361-434 kilometrů

Převodovky: automatická

Vnější rozměry: 4515x 1885x1655 mm

Rozvor: 2735 mm

Zavazadlový prostor: 430 l

Max. rychlost:170 km/hod

Zrychlení: 8,0 s

Ceny: od 690 000 Kč