Pedály i motor v jednom. Jawa Robot se stala snem mladých i starších šoférů

Jawa 100 Robot, ikonické motokolo z 30. let, se stalo symbolem dostupné mobility v Československu. Díky svému výkonnému motoru a třírychlostní převodovce si získalo oblibu mezi mladými i méně majetnými. Tento stroj, vyráběný až do roku 1946, se stal nejen dopravním prostředkem, ale i sběratelským klenotem. Od mládí po stáří. Ušetří nohy starých pánů, kteří chodili až dosud pěšky. Nepotřebuje žádných pojistek a žádného čísla. Je osvobozena od placení silniční daně i od vůdčího listu. Takto zněla dobová charakteristika nového malého motocyklu Jawa 100 Robot, který byl nakonec homologován jako motokolo. Na svém kontě má absolutní vítězství v soutěži Malou dohodou z roku 1937.

Jawa 100 Robot z roku 1937:

Motocykl Jawa Robot byl ve své době snem snad každého z mladých adeptů motorismu. Dnes je zase snem mnoha sběratelů historických motocyklů.

Ve 30. letech minulého století byl velký zájem o levná motokola se stokubíkovými motory. Ty byly většinou monoblokové konstrukce, s dvoustupňovou převodovkou. Mnoho jejich výrobců motory nakupovalo, převážně od německého výrobce Fichtel & Sachs. Jawa pro své motokolo Robot vyráběla motor vlastní, výkonnější a s třístupňovou převodovkou.

Přední vidlice byla lisovaná z ocelových profilů. Nádrž sedlová, sedlo a řídítka byly výškově nastavitelné. Karburátor byl ovládán páčkou, později otočnou rukojetí. Magnetozapalovač byl vlastní konstrukce.

Třístupňová převodovka byla v jednom bloku s motorem, ruční řadicí páka na palivové nádrži. Volnoběžná spojka v převodovce dovolovala pohon zadního kola motorem i pedály. Spouštění motoru bylo buď pedály na místě nebo roztlačením. Motocykl byl v průběhu výroby, která s výjimkou období II. světové války probíhala v letech 1937 až 1946, modernizován. Výfuk obdržel ochranný kryt proti záření tepla a změnil se i jeho tvar. Místo vodorovné polohy byl veden mírně nahoru.

Motor byl dvoudobý, vzduchem chlazený jednoválec s obsahem 98,8 kubických centimetrů a vratným vyplachováním. Podle portálu Garáž obrovský rozmach motokol ve 30. letech 20. století způsobily tehdejší nejisté hospodářské poměry.

Výhodou těchto malých motocyklů, do objemu 100 ccm a se šlapátky bylo to, jak zdůrazňuje web CS.Jawa-club, že nepotřebovaly registrační značku a tím pádem byly osvobozeny od silniční daně, kromě toho na nich mohli jezdit řidiči už od 14 let věku.

Motokolo se tak v té době stalo pro mnohé jediným, a přitom nezbytným, dostupným dopravním prostředkem. Ušetřit se dalo už při jeho koupi i následném provozu. Motokolo navíc mělo i mnohé legislativní úlevy z hlediska daní, řidičských oprávnění, věku řidiče a dále. V různých státech Evropy byly také pro motokola mírně odlišné závazné konstrukční parametry.



Motokolo Jawa 100 Robot nebylo jen okrajovým, doplňkovým modelem. Stalo se doslova šlágrem mezi mladými a oblíbeným levným dopravním prostředkem mezi méně majetnými. Tento fakt platil nejen před II. světovou válkou, ale i po ní, kdy už výroba této malé Jawy spěla ke svému konci.

Málokdo totiž měl dostatek peněz na to, aby si koupil větší motocykl nebo automobil. Hned v roce 1937 se stala první vyrobená série Jawy Robot, která činila 5000 kusů, největší roční sérií výroby jednoho modelu motocyklů Jawa ve třicátých letech.

Ceník motocyklů Jawa, vydaný v březnu roku 1937 uváděl, že motokolo Jawa 100 kubických centimetrů vyšel na 2650 korun. Ceník z března 1939 už ukazuje navýšení ceny, motokolo zdražilo na 2990 korun.

Pro podporu brannosti národa vydala továrna Fr. Janeček nedlouho před obsazením Československa sérii čtyř barevných plakátů, s ukázkami použití motocyklu v armádě. Na plakátu bylo napsáno heslo: Co Čechoslovák, to motorista. Byli na něm vyobrazeni podporučík a rotmistr telegrafního vojska s motocyklem Jawa 100 Robot.

Portál Jihočeského motocyklového muzea v Českých Budějovicích připomíná, že plakáty spatřily světlo světa, jak se říká, za pět minut dvanáct a jestli to brannosti národa pomohlo, těžko říct. „Všechno obrátila naruby Mnichovská dohoda,“ píše se na muzejním webu.

Jak již bylo výše zmíněno, v průběhu let byla Jawa 100 Robot modernizována a upravena. Původní provedení motokola firmy Zbrojovka Ing. F. Janeček, z Prahy - Nuslí nemělo koncové světlo, pouze odrazku. Ta byla z červeného sklíčka s trojúhelníkovými ploškami, modelu se říkalo diamant, zalisovaného v rámečku z pochromovaného plechu. Odrazka byla na zadní straně značená vyraženým logem FJ.



Konstruktér Josef Jozíf, pozdější šéfkonstruktér v Jawě, měl od továrníka Janečka takovou důvěru, že mohl Jawu 100 kreslit doma. Je také dobré podotknout, že Jozíf odvedl velice dobrou práci. Totiž jím navržený motor byl pokládán za nejen výtečně fungující, možná až téměř nezničitelný.

Hlavní změnou a novinkou byla hřídel pedálů. Ta procházela skříní převodovky. Ušetřil se tím druhý řetěz k zadnímu kolu a povinnými pedály se nekomplikovala konstrukce spíše motocyklového rámu. Dalším rozdílem byl materiál odlitků motorové skříně. Oproti těžšímu hliníku motoru Villiers byla na motoru Jawa Robot použita hořčíková slitina elektron.

Když Jawa představila nové motokolo s výkonným motorem a třírychlostní převodovkou, spustila se bitva o trh. Českoslovenští výrobci motokol, a dovozci motokol zahraničních značek, se proti novému stroji bouřili a hledali možnost, jak znemožnit jeho schválení a zařazení do žádané kategorie motorových kol.

Protestovali s odůvodněním, že to je motocykl, že na něm nelze jet jako na kole. Šlapkami se dá sice přišlápnout při rozjezdu nebo při jízdě do strmého kopce, ale jet jen s jejich pomocí a s vypnutým motorem lze jedině se zařazenou rychlostí a se stisknutou páčkou spojky.

Firma Jawa na to odpověděla demonstrací stroje s demontovaným válcem, pístem, karburátorem, primárním řetízkem a výfukem, kdy tovární jezdec na takto upraveném „bezmotorovém“ stroji absolvoval ukázkové jízdy, mimo jiné i při předvádění na veletrhu. Prokázal tím, že Robot je opravdu motokolo, že se na něm dá jet stejně jako na kole, bez motoru.

Homologace na motokolo se zdařila a Jawa 100 Robot byl určitě mnohem žádanější, než kdyby se papírově stal motocyklem. Podle portálu wikipedia bylo strojů Jawa 100 Robot vyrobeno a prodáno asi 12 tisíc kusů.

V průběhu II. světové války a těsně po jejím skončení se zkoušelo různými způsoby motokolo Jawa Robot modernizovat. Zkoušely se verze s pevnými stupačkami, se zadním kolem vyjímatelným bez demontáže řetězu, zrodila se také myšlenka přední teleskopické vidlice. Jednou z možností bylo zvýšení objemu motoru na 125 kubických centimetrů. Vše ukončilo znárodnění továrny v roce 1945. Poslední kusy Robotů byly vyrobeny v následujícím roce, tedy roce 1946, už jen z uskladněných dílů.



Jawa Robot si připsala i jeden ze sportovních úspěchů, a to při závodech automobilů a motocyklů soutěže Malou dohodou v roce 1937. Závod připomínal vojensko-politické spojenectví tehdejší ČSR, Jugoslávie a Rumunska. Jelo se ve dnech 12. až 19. září. Trasa Praha – Brno – Bratislava – Nitra – Košice – Užhorod – Sibiu – Bukurešť – Bělehrad byla dlouhá necelých 2500 kilometrů a byla projeta za šest dnů.

Pořadatelem největšího sportovního podniku v historii meziválečného motorismu byl Autoklub Republiky Československé. Závodu se zúčastnilo 131 vozidel s řidiči ze tří států. Na trať vyrazilo 73 aut, 49 motocyklů a 9 sajdkár.

„Soutěž byla rozvržena do šesti etap, z nichž nejdelší byla hned druhá, z Bratislavy do Košic měřící 490 kilometrů. Nejelo se na nejlepší čas, byly stanoveny průměrné rychlostní limity podle kategorií, například u automobilů v rozmezí od 39 do 65 kilometrů v hodině. Spolehlivostní soutěž byla po dojezdu do cílového Bělehradu doplněna o zkoušku zručnosti a obratnosti,“ píše se na webu Autoklubu České republiky.

V každé kategorii motocyklů získaly Jawy přední umístění. Absolutním vítězem mezi motocylisty se stal Jan Bednář s Jawou 100 Robot. Ten bez jediného trestného bodu absolvoval cekou trasu. Jako druhý se v kategorii do 100 ccm umístil na Robotu Jaroslav Simandl, pozdější zakladatel značky ESO. Absolutním vítězem mezi automobilisty se stal Zdeněk Pohl se Škodou Popular Monte Carlo.

I když bylo strojů Jawa 100 Robot vyrobeno poměrně dost kusů, těší se toto motokolo mezi sběrateli historických motocyklů poměrně velké popularitě a je ceněným veteránem. Svědčí o tom například některé z inzerátů. Například v jednom případě byl zrenovovaný stroj z roku 1939 nabízen na jednom z inzertních portálů za 209 tisíc korun, na dalším pak za 222 tisíc korun. Stroj v nálezovém stavu, tedy před renovací, se prodával za 98 tisíc korun.