Ze šrotiště do garáže. Nadšenec z Adamova přivezl další socialistickou legendu

Třicet let staré socialistické vozy, které jiní odepsali jako vraky, jsou pro Michala Doležala z Adamova vášní i životním stylem. Pětatřicetiletý sběratel a mechanik jich vlastní už jednatřicet a se svými „východními“ auty běžně brázdí Evropu. Nejnovější přírůstek do jeho nevšední sbírky – jugoslávské Yugo zachráněné ze šrotiště u Budapešti – si dokonce po letech odstavení troufl odvézt po vlastní ose až na Blanensko. Žigulík, Oltcit, Moskvič, Trabant nebo staré Škodovky. To vše má Michal Doležal ve své sbírce. S některými podnikl řadu cest po Evropě a najel desítky tisíc kilometrů. S Trabantem byl například v Moskvě, Istanbulu nebo projel Balkán. Co auto, to originál a také příběh. Sbírku Doležal nedávno rozšířil o vůz značky Yugo z bývalé jugoslávské automobilky Zastava. Ta fungovala na územní dnešního Srbska ve městě Kragujevac. V zámoří si podle internetové encyklopedie vydobyl nálepku nespolehlivého auta. Jako symbol levného socialistického exportu se stal terčem nespočtu vtipů.

„No, a mě víceméně bez závažných potíží dovezlo Yugo z Maďarska až do Adamova. Nějakých tři sta šedesát kilometrů. A to stálo několik let odstavené v areálu šrotiště,“ popsal začátek bizarního výletu za dalším exponátem do sbírky Michal Doležal.

Podle něj auto českoslovenští motoristé příliš neznali, protože se jich na naše území mnoho nedovezlo. Při dovolených do bývalé Jugoslávie se s nimi ale naopak setkávali ve velkém.

„Já už jedno Yugo mám, ale je ve špatném stavu. Sehnal jsem ho přes kamarádku. Roky stálo odstavené v Blučině. Sehnat náhradní díly je velký problém, protože se jedná o typ se vstřikováním, který nebyl příliš rozšířený. Než auto zprovozním, bude to asi na roky. Potřeboval jsem vůz, který by jezdil,“ vysvětlil záměr muž s přezdívkou Mikeš, kterého servis veteránů a také shánění náhradních dílů živí.

Začal proto projíždět na internetu inzertní portály a na vysněný kus narazil v Maďarku kousek od Budapešti. S prodejcem, pánem v pokročilém věku, komunikoval pomocí e-mailu a internetového překladače.

„Napsal mi, že by bylo lepší, abych si auto odvezl na nějakém přepravníku, že asi tři roky stálo. Já to bral jako dobrodružství, sedl jsem prostě do vlaku a vyrazil směr Budapešť s tím, že zpátky dojedu už v mém Yugu. V Maďarsku byla ale velká sněhová vánice a do hlavy se mi začínaly vkrádat myšlenky, že to se zpáteční cestou nebude taková pohoda,“ usmál se nadšený sběratel a automechanik.

S sebou vezl tašku s nářadím, která se mu později náramně hodila. Majitel Yuga se jmenoval Ferenc a bylo mu prý hodně přes sedmdesát. „Přijel pro mě na nádraží a jeli jsme k němu. Měl jsem obavy, že se nedomluvíme, ale mimikou a posunky to šlo dobře. Bylo to milé. Dojeli jsme na šrotiště, které asi vlastnil. Tam stálo Yugo. Dělníci ho zatím nastartovali přes kabely v dodávce. Auto bylo zespodu dobré, ale se spoustou vad,“ popsal první dojmy z šestatřicet let starého vozu Doležal.

Chladič tekl, vodní pumpa měla nejlepší léta také dávno za sebou a chybělo několik hadiček. Část závad adamovský mechanik opravil na místě a další vyřešil provizorně. „Na prodej jsme si plácli. Panu Ferencovi jsem dal lahev slivovice. On mě zase jejich chleba, víno, pro dcerku bonbóny a pět tisíc forintů na benzín. Jak jsme podepsali smlouvy, sedl jsem za volant a hurá směr Adamov,“ poznamenal Doležal.

Auto netopilo, ale zase mělo zimní pneumatiky. Při tankování začal přes shnilou hadici u tankovacího hrdla okamžitě téct benzín na zem a do nádrže se dostávalo jen menší množství.

„Nakonec se mi podařilo nějak natankovat. Nakoupil jsem po cestě také deset litrů nemrznoucí směsi a deset litrů destilované vody a celou cestu to do auto doléval. Jak se ve vodním okruhu začaly uvolňovat nečistoty, tak pozvolna ucpávaly netěsnosti a auto začalo dokonce i topit. Sice až před Brnem, ale topilo,“ dodal sběratel aut.

Jeho nový přírůstek má najeto kolem šedesáti tisíc kilometrů a byl vyrobený před šestatřiceti let. „Teď mě čeká klasická mechanická práce. Opravit vodní pumpu, chladič, udělat rozvody, brzdy a pak vyrazit na technickou. Myslím, že auto bude v pohodě jezdit. Při motoristických akcích a srazech v Adamově ho vystavím jako další kus mého malého muzea historických vozidel východního bloku,“ řekl na závěr nadšenec.