Zvládl schody, písek i vodu. Unikátní šestikolový teréňák vznikl na západě Čech

Šest kol, obojživelná karoserie a motor z Jawy 350. Tak vypadal Stasis TKV-240, unikátní československý terénní vůz, který měl zvládnout hluboké bahno, písek, kameny i vodní plochu. Prototyp z Horního Slavkova zaujal v roce 1976 na brněnském strojírenském veletrhu, do sériové výroby se však nikdy nedostal.   Kromě velkosériově vyráběných nákladních i osobních vozů a samozřejmě motocyklů vznikla v bývalém Československu i řada unikátních vozidel. Jedno z nich vyvinuli v podniku Stasis v Horním Slavkově na Sokolovsku.

Právě před padesáti lety chystali v Horním Slavkově v dnešním Karlovarském kraji v podniku Stasis (jedná se o zkratku vzniklou z výrazu stavební a silniční stroje) na Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně dosti unikátní exponát.

Vozidlo Stasis TKV-240 pak zde v září 1976 vzbudilo zaslouženou pozornost. Jednalo se totiž o šestikolové vozidlo se schopností překonat téměř všechny překážky, které se na zemském povrchu můžou vyskytnout. Zkratka TKV je snadno rozluštitelná. Označovala Terénní kolové vozidlo. Neměly ho zastavit ani velké kameny, schodiště, hluboký písek, bahno a dokonce vodní plocha.

To vše díky nízké hmotnosti, šesti poháněným kolům s namontovanými nízkotlakými pneumatikami Carlisle (ty se, mimochodem, musely nakoupit v USA) a karosérií ve tvaru člunu.

Pokud by došlo na hladině palivo nebo se porouchal motor, dalo se ke břehu dostat pomocí pádla. To ostatně dodnes spočívá na podlážce dochovaného exempláře v expozici Vojenského technického muzea v Lešanech na Benešovsku. U něho je ale štítek s informací o tom, že byl vyroben již v roce 1973. Mělo by se tedy jednat o kus z takzvané první série, po které za několik let následovala druhá.



Technické údaje u vystaveného vozítka, které na délku měřilo jen něco přes dva metry, hovoří o tom, že ho poháněl dvoudobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec. Pocházel z motocyklu Jawa 350. Ostatně motorizaci dosvědčuje také logo Jawa na přídi Stasisu.

Díky němu bylo možné tento dopravní prostředek rozjet na maximální rychlost 40 kilometrů v hodině. Současně měl dostatek síly na překonání svahů se sklonem 40 procent.

Konstruktéři pohonný agregát umístili do zadní části vozidla, která měla sloužit pro převážení vybavení například záchranářů nebo různých nákladů do nepřístupných míst. Na vozítko se hmotností 280 kilogramů se dal naložit náklad těžký skoro čtvrt tuny.

V lešanském muzeu je k vidění kus s nedělenou lavicí pro převážení dvou osob. Prospekt, který ale svého času vytiskli na objednávku podniku Stasis, ale ukazuje dvě samostatné sedačky dokonce opatřené opěrkami hlavy. Navíc, na rozdíl od exempláře ve vojenském muzeu, je na dobovém letáku Stasis TKV 240 vyfotografován s namontovaným ochranným rámem proti převrácení.

Před lavicí je pak soustava pák pro ovládání. Zatáčelo se totiž podobným způsobem jako v tanku nebo v jiném pásovém vozidle. Zatažením za jednu z pák se přibrzdila trojice kol na žádoucí straně. Dělo se tak za pomoci třecí spojky a přídavné převodovky.

K sériové výrobě, podle kusých informací, které se mi zatím podařilo získat, nikdy nedošlo. Zřejmě původní zájem ze strany vedení hnědouhelných revírů na severu a západě republiky pominul. Vzniklo jen cca 10 prototypů. Dva, podle vzpomínek bývalého zaměstnance Stasisu Tomáše Straky, ještě v devadesátých letech využíval podnik na různých akcích k propagaci. Minimálně dvě šestikolky jsou nyní v rukou soukromých sběratelů.



Konstruktéři ve Stasisu se pak zase vrátili k obvyklé práci, kterou bylo vylepšování a vymýšlení nových strojů pro stavbaře, důlní pracovníky a silničáře. Například domíchávačů betonu na podvozcích nákladních vozů Tatra. Mnohé z nich se vyvážely do zahraničí, například i do Thajska.

V současné době již podnik, který se později změnil v Legios, neexistuje a jeho areál chátrá.