Renaul Clio III: jak spolehlivý je se základním benzínovým motorem?

Honza se ptá na spolehlivost a reálné provozní zkušenosti s benzinovým Renaultem Clio 1.2 z roku 2012, konkrétně při relativně nízkém nájezdu. Zajímá ho, zda jde o rozumnou volbu jako levné a jednoduché městské auto a jaká rizika může ojetina této konfigurace skrývat. Dobrý den, prosím o radu. Uvažuji o koupi Renaultu Clio s benzinovým motorem 1.2 o výkonu 55 kW z roku 2012 a nájezdem kolem 75 tisíc kilometrů. Zajímá mě dlouhodobá spolehlivost tohoto motoru, typické slabiny tohoto modelu a to, na co se konkrétně zaměřit při prohlídce ojetiny. Auto mám pro manželku. Děkuji, Jan Král

Dobrý den Honzo, Vámi vybraný Renault Clio třetí generace s benzinovým motorem 1.2 16V o výkonu 55 kW je z mého pohledu technicky nejjednodušší a zároveň nejspolehlivější volbou. Tento čtyřválec byl vyráběn v letech 2005–2014 a po letech praxe se ukazuje jako velmi mechanicky odolný agregát, hlavně pokud jde o samotný blok motoru, rozvody a základní vnitřní komponenty. Rozvody jsou tady řešeny řemenem.
Motor nemá proměnné časování, je bez přeplňování a bez přímého vstřiku, takže netrpí karbonizací, nemá citlivé vstřikovače ani složité emisní systémy. Prostě je jednoduchý a staví na prověřené technice. A to je pro kupujícího ojetiny vždycky dobrá zpráva. Samozřejmě dynamika auta s tímto základním motorem je jen průměrná, hlavně ve vyšších rychlostech a při dálničním tempu už je znát, že výkonová rezerva je tady zkrátka omezená. Nejlépe se cítí ve městě a při běžném dojíždění na kratší vzdálenosti, kdy je motor naopak kultivovaný a tichý.
Co se týče typických slabin, samotný motor jich má minimum. Objevují se spíš drobnosti typu zapalovacích cívek nebo lambda sondy. Tyto závady jsou naštěstí levné a snadno řešitelné. Pokud je dodržován základní servis s intervaly výměn oleje, motor nemá problém ani s vysokými nájezdy.Při koupi ojetiny bych se zaměřil hlavně na stav podvozku a karoserie. U Clia III se poměrně často řeší vůle na stabilizátorech, silentblocích a uložení náprav, což se projeví klepáním na nerovnostech. Nejde o drahé opravy, ale je dobré s nimi počítat. Přední náprava je konstrukčně jednoduchá, ale při vyšších kilometrech vyžaduje průběžnou kontrolu, případně servisní zásah.
Dále doporučuji zkontrolovat funkci centrálního zamykání, mechanismus klik a případně karty, pokud je vůz vybaven bezklíčovým systémem. Elektronika obecně není silnou stránkou Clia III, ale u základních verzí bez složitých asistenčních systémů bývá poruchovost nižší. Interiér je v nižších výbavách z tvrdších plastů, které mohou být po letech rozvrzané – to ale poznáte už při zkušební jízdě.
Celkově hodnotím Clio třetí generace pozitivně. Pokud jej bude manželka využívat jako městský a příměstský vůz patří v této třídě k těm jistějším volbám. Pokud je navíc konkrétní kus v dobrém technickém stavu a má doložený servis, pak rozhodně nejde o rizikovou koupi.
Test ojetého Renaultu Clio: Když desetileté auto vypadá a jezdí jako nové...Renault Clio IV: bát se malého tříválce 0,9 TCe?