Sporťák s britským srdcem: Lotus Europa skončil před 50 lety, ale inspiruje dál

Europa – to není jen označení světadílu, ale také jméno sportovního vozu, který po dobu devíti let vyráběla britská automobilka Lotus. Šlo o dvoumístné kupé s motorem uprostřed, navržené legendárním konstruktérem Colinem Chapmanem. Jeho cílem bylo vytvořit cenově dostupný sportovní vůz, což byl na svou dobu mimořádně odvážný záměr. Výroba modelu Europa byla ukončena před půl stoletím. Stejně jako všechny vozy Lotus té doby byl i model Europa navržen a vyroben tak, aby byl v souladu s často uváděnou filozofií automobilového designu Colina Chapmana, geniálního konstruktéra sportovních a závodních automobilů minulého století. Ta zněla: „Zjednodušte to a potom přidejte lehkost - Simplify, then add lightness.“

Za tímto účelem zvolil Lotus pro svůj nový typ Europa řadu důmyslných konstrukčních přístupů, které mu umožnily ekonomicky překonat četné výzvy, zejména pak tu, která představovala nové uspořádání motoru uprostřed.

Europa používala lehký, skládaný a „minimalistický“ podvozek. Karoserii měla lisovanou ze skelných vláken. Tuto kombinaci poprvé použil zakladatel Lotusu Colin Chapman v Lotusu Elan, který byl uveden na trh v roce 1962.

Nejstarší verze Europy pak měly karoserii pevně spojenou s podvozkem pro maximální strukturální tuhost, ale brzy se to změnilo. Přišroubovaná karoserie totiž umožňovala běžné opravy podvozku a karoserie. Na rozdíl od Elanu neměla Europa motor uložený vpředu.

Vzadu se podvozek za kabinou rozdělil do tvaru „U“, aby se do něj vešly kombinované komponenty motoru, převodovky a koncového pohonu a aby se podepřelo zadní zavěšení. Rozdíly pospal v knize The Lotus Elan and Europa. A Collector's Guide (Motor Racing Publications Ltd., London 1980) na stránkách 77 až 79 John Bolster.

Získání vhodných komponentů motoru a převodovky bylo v případě nového modelu Europa považováno za klíčové pro úspěch výroby nízkonákladového vozu s motorem uprostřed.

Chapman se podle portálu wikipedia snažil diverzifikovat nabídku nad rámec komponentů od Fordu, které byly hojně používány v dřívějších vozech Lotus, aby se nakonec rozhodl pro použití motoru a kombinovaných jednotek převodovky/koncového pohonu s převodovkou, které nedávno před záměrem vyrábět Lotus Europa uvedla na trh společnost Renault pro svůj model 16. Motor od Renaultu měl objem 1 470 cm3 (1,5 l). Měl lehkou a moderní konstrukci a převodovka Renaultu 16 se zdála být pro projekt Europa téměř ideální.

V Renaultu byla převodovka umístěna před motorem a poháněla přední kola. Přemístěním kombinované jednotky motoru/převodovky do zadní části vozu a jejím otočením o 180 stupňů mohl Lotus získat hotovou moderní konfiguraci s motorem uprostřed.

Změnou polohy korunového kola diferenciálu v sestavě koncového pohonu, bylo dosaženo symetrickou dělenou skříní a směr otáčení výstupních hřídelí se tak obrátil, aby vyhovoval koncepci vozu. čímž se tento nedostatek napravil.

Pro použití společností Lotus byl motor Renaultu doplněn řadou dalších vylepšení, například vyššího kompresního poměru, který zvýšil výkon motoru o 23 procent. Pro export do USA byla pak byla do vozu namontována upravená verze motoru o objemu 1 565 cm3 (1,6 litru). Později byly modely Europa vybaveny motorem Lotus TwinCam od Fordu.

O ovládání vozu někteří automobiloví redaktoři při popisu vozu Europa naspali, že auto se nejvíce podobá formuli pro silniční provoz.

Série 1 neboli S1 Europa, je známá také jako Lotus Type 46. Ta byla uvedena na evropské trhy 20. prosince 1966. V Německu se vůz pod jménem Europa prodávat nemohl, protože práva na tento název vlastnil koncern Volkswagen. Takže britské sporťáky zde byly prodávané pod označením Europe.

Časopis Autocar po jeho testu napsal, že dosáhl maximální rychlosti 195 kilometrů v hodině a zaznamenal zrychlení z 0 na 100 kilometrů v hodině za 9,3 vteřiny. Vyrobeno bylo pouze 296 kusů modelu S1. Podle portálu Classic Cars to byly vozy s čísly podvozků od 460001 do 460296.

Dalších modelů Série 1A a B bylo vyrobeno přibližně 350 kusů. Tyto modely měly odnímatelná boční okna, dřevěnou palubní desku a vnitřní kryty dveřních panelů. Série 1B měla přepracovaný zadní panel s novými obdélníkovými světy.

Rané modely S2 byly vyráběny s předními blinkry a klikami dveří ve stylu S1. Série nesla označení Lotus Type 54 a byla představena v dubnu 1968.

S2 používala motor Renault a mechanické komponenty jako dřívější Série 1, ale měla řadu vylepšení, jako například elektrické otevírání oken, nastavitelná sedadla, nové koberečky v interiéru nebo leštěný dřevěný panel palubní desky. Nejvýznamnější změnou pak byl přechod z pevně přidělané konstrukce karosérie na použití šroubových spojovacích prvků pro upevnění karoserie ze skelných vláken k ocelovému rámu.



Od začátku roku 1969 byly mezi světlomety přidány gondoly sekundárních předních směrových světel a místo malých tlačítek z modelu S1 byly použity větší kliky dveří. Během roku 1968 byla vyrobena řada vozů Europa s černo-stříbrnými odznaky Lotus na přídi a volantu místo obvyklých žluto-zelených.

Oficiální webové stránky Lotus Cars uvádějí, že vozidla s „černými odznaky“ měla vzdávat úctu a připomínat úmrtí Jima Clarka, šampiona Formule 1 týmu Lotus, na začátku roku 1968. Nicméně jiné zdroje o tom diskutují. Například na webu Pistonheads se lze dočíst, že se má jednat o mýtus.

„Realita je taková, že Lotus nechal vyrobit velkou várku černých odznaků kvůli sponzorské smlouvě s JPS a ty měly být namontovány na vozy Elan, Europa a Plus 2, když došly zásoby původních zeleno-žlutých odznaků. Některé asi byly namontovány omylem, ale pan C. si dělal z ostatních blázny,“ lze si přečíst jeden z názorů na webu Pistonheads.

Někdejší šéf marketingového oddělení Lotusu Graham Arnold měl podle jiného tvrzení dokonce přímo říct, že příběh o poctě Jimu Carkovi je skutečně mýtus.

Silniční testy modelu Europa S2 opět zaznamenaly maximální rychlost kolem 195 kilometrů v hodině, zrychlení z 0 na 100 za 9,3 sekundy, zdolání čtvrt míle z místa za 16,7 sekundy a celkovou spotřebu paliva kolem 9,4 litru na 100 kilometrů. Celkem Lotus vyrobil 3 615 vozů Europa S2.

Malý počet vozidel řady 2 byl upraven tak, aby byly splňoval předpisy pro export do Spojených států. Tyto vozy Federal Type 54 měly nízké přední blatníky a větší motor o objemu 1 565 kubických centimetrů. V letech 1969–70 byl speciálně pro export do USA představen model Type 65, známý také jako S2 Federal s dalšími změnami karoserie, podvozku, zavěšení kol a pohonné jednotky, aby lépe splňoval normy amerického ministerstva dopravy.

Časopis Road & Track testoval Federal S2 a zaznamenal zrychlení z 0 na 100 v hodině za 9,6 sekundy s maximální rychlostí 187 kilometrů v hodině.

V roce 1971 byl veřejnosti představen model Lotus Europa Twin Cam typu 74 s motorem Lotus-Ford Twin Cam o objemu 1 557 kubických centimetrů a výkonu 105 koní, americká verze Federal měla motor o výkonu 113 koní se standardní regulací emisí a přepracovanou karoserií pro zlepšení výhledu dozadu.



V Evropě a na zbytku světa byla v následujících letech prodávána další nová verze Lotusu Europa s označením Special s parametry maximální rychlosti 198 kilometrů v hodině, se zrychlením z 0 na 100 za 6,6 vteřiny.

V americké verzi měla Europa Special, kde byla federalizovaná na verzi Big Valve, dvě změny, a to větší brzdy a volitelnou pětistupňovou převodovku, která se pak stala standardem u tohoto speciálu v roce 1974.

Prvních 100 vozů Lotus Europa JPS Special, bylo představených v září 1972, a označeno na počest zisku titulu mistra světa týmu F1 Lotus právě pro rok 1972, přičemž sponzorem týmu byl tehdy John Player Special. Všechny původní vozy Special s pětistupňovou převodovkou a motorem Big Valve byly natřeny černou barvou a doplněny zlatými proužky, stejně, jako monopost F1. Navíc vozy měly číslované odznaky JPS na palubní desce.

Jednalo se o první pamětní sériově vyráběné vozy Lotus Special s logem Johna Playera. Název a barevné schéma Special měly být po vydání pamětních vozů zrušeny a Lotus se měl vrátit k názvu Twin Cam, ale reakce na nový vůz byla podle portálu wikipedia tak pozitivní, že název a barevné schéma černo-zlatého zbarvení zůstalo zachováno až do konce výroby vozu Europa, ačkoli auta byla samozřejmě k dispozici i v jiných barvách než jen v černé.

Celkem bylo vyrobeno 4 710 vozů Type 74, z nichž 3 130 neslo označení Specials.

Ačkoli původní Europa byla zamýšlena jako sportovní závodní vůz pro klubové jezdce, který by nahradil Lotus 7, ukázalo se, že vůz by nebyl s motory Renault konkurenceschopným. Proto bylo rozhodnuto vyrobit specializovaný závodní vůz založený na Europě. Všechny vozy Type 47 byly vyráběny výhradně společností Lotus Components, ovšem ne v hlavní továrně. Karoserie modelu byla tenčí.



Motor, převodovka a zadní zavěšení byly kompletně převzaty z vozů Lotus 23/Lotus 22 Formule Junior. Odhady se pohybují, že bylo v letech 1966 až 1970 vyrobeno od 55 do 68 kusů.

Ačkoli byl vůz Type 47 záměrně vyroben tak, aby připomínal Europu, v praxi ho s ní spojovalo jen několik panelů karoserie. Ve své třídě zvítězil hned ve svém prvním podniku BOAC 500 v Brands Hatch v roce 1969 s Johnem Milesem a Brianem Muirem za volantem. Repliky vozů 47 a 62 jsou dodnes vyráběny na zakázku společností Banks Europa Engineering v několika variantách.

Vůz Lotus Europa s různými modifikacemi se vyráběl od roku 1966 do roku 1975. Uvádí se, že bylo celkem vyrobeno 9 230 vozů s tímto označení.



Po celou dobu své existence přitahoval vůz Europa pozornost mnoha automobilových úpravců Lotusů, ale i jiných firem, které nabízely veřejnosti „speciální“ verze v malém množství.

Mezi nimi byl například švýcarský dovozce Lotusu Jaroslav Juhan někdejší český závodník a hokejista, který vyrobil dvě speciální verze modelu S2. Byly to Europa Hemi 807 a Europa Black Shadow 807. V roce 1971 se dva Lotusy Hemi zúčastnily mezinárodního závodu do vrchu St. Ursanne Les Rangiers a Ollon-Villars, které řídili švýcarští jezdci Oskar Bubeck a Alfons Tresch.

Chip Foose, slavný automobilový průkopník ze Spojených států, také upravil a zrestauroval Lotus Europa pro 6. epizodu 11. série svého populárního pořadu Overhaulin'.

V roce 1972 společnost GS Cars se sídlem v Bristolu vyrobila variantu Lotusu Europa s novou karoserii, která se do jisté míry podobá Maserati Merak. Ze 17 vyrobených kusů jich dodnes existuje pouze pět.

V letech 2006 až 2010 došlo k oživení jména Lotus Europa. V roce 2005 zveřejnil Lotus snímky nového vozu typu GT s názvem Lotus Europa S. Vůz, byl založený na modelu Elise a oficiálně byl oficiálně představen na autosalonu v Ženevě v roce 2006.

Výroba byla zahájena v červenci 2006 a pokračovala až do roku 2010. Europa S dokázala zrychlit z 0 na 100 za 5,8 sekundy a dosahovala maximální rychlosti 230 kilometrů v hodině. Vůz se do Spojených států nevyvážel. Navzdory tomu americký výrobce Dodge vyvinul elektromobil založený na modelu Europa, známý jako Dodge Circuit, který plánoval uvést na americký trh do roku 2010, ale projekt byl v květnu 2009 zrušen.