Příběh BK 350: Východoněmecký sen o velkém motocyklu, konkurentu Jawy

Motocykl IFA BK 350, vyráběný v 50. letech v NDR, představoval zajímavou alternativu k populárním československým Jawám 350. Přestože nebyl tak rozšířený, jeho technické vlastnosti a design zaujaly mnohé nadšence. Výroba však skončila kvůli vysokým nákladům. Již v roce 1946 mohly být v Barku, což byl německý výrobce vestavěných motorů pro motocykly ve 30. letech minulého století se sídlem v Drážďanech, vyvíjeny a testovány funkční prototypy pozdějšího modelu BK 350 na základě prototypů DKW.

Motocykl BK 350 byl poprvé představen na jarním veletrhu v Lipsku v roce 1951 jako dvouválcový motocykl DKW. Zahájení sériové výroby se ale nakonec odložilo až na konec roku 1952.

BK 350 byl prvním a zároveň novým výrobkem z bývalé továrny DKW po skončení II. světové války a byl očekáván s velkým mezinárodním zájmem, díky své speciální konstrukci. Byl totiž vybaven boxerovým motorem s hřídelovým pohonem. Na začátku sériové výroby byl prodáván pod názvem v té době státního východoněmeckého sdružení výrobců vozidel IFA. Později se prodával také pod označením MZ.

Rám motocyklu je tvořen svařovaným trubkovým rámem, s dvojitou smyčkou a úchyty pro postranní vozík, který bylo možné připevnit na pravou nebo levou stranu. V oblasti přední vidlice byl vyztužen trojúhelníkovými deskami. Stroj měl vzadu přímé odpružení se zdvihem 50 milimetrů a vpředu teleskopickou vidlici se zdvihem 148 milimetrů.

Integrovaný tlumič řízení šlo nastavit pomocí hvězdicového šroubu na horní upínací hlavě. BK 350 měl také dvě vnitřní bubnové brzdy.

Jak již bylo výše zmíněno, motor BK 350 tvořil dvouválcový, dvoutaktní boxer o objemu 343,5 kubických centimetrů. Ten zpočátku dosahoval výkonu 15 koní a od roku 1957 pak 17 koní. Inspirací pro konstrukci tohoto motoru byly podle autora Siegfrieda Raucha (DKW – Die Geschichte einer Weltmarke – DKW – historie jedné světové značky (3. vydání, Motorbuch Verlag, 1988) vývojové práce prováděné v hlavním závodě DKW v Zschopau ke konci II. světové války s cílem vyrobit krátkozdvihový boxerový motor pro použití jako startér letadla.

Portál wikipedia uvádí, že podle výrobce MZ vzhledem k omezené dostupnosti hnacích řetězů v té době byl pro přenos výkonu na zadní kolo zvolen kardanový hřídel. Z těchto důvodů byl také navržen boxerový motor s podélně uloženým klikovým hřídelem.

Čtyřstupňová převodovka byla uložena ve skříni přírubou připevněné k zadní části skříně motoru. Na zadní vyčnívající hnací hřídeli byl namontován pryžový kloub uzavřený plechem, ve kterém je kardanový hřídel posuvně uložen.



Motocykl BK 350 byl určen i pro použití s postranním vozíkem, který byl k rámu BK připevněn ve třech bodech. Postranní vozík nabízený jako tovární volitelná výbava byl vyroben fabrikou Stoye Fahrzeugbau-Leipzig.

Motocykl BK 350 se používal také při terénních závodech. Například v roce 1953 soutěžil tříčlenný klubový tým z tehdejší NDR se stroji BK 350 v 28. mezinárodním Šestidenním závodě v Gottwaldově, dnes Zlíně, v Československu. Motocykly byly mimo jiné vybaveny potřebnými terénními pneumatikami a ochrannými rámy pro světlomety, stejně jako válce.

Stroj se také dočkal poměrně silné kritiky. Motor nebyl zcela dokonalý. Plnění levého válce způsobovalo potíže s nastavováním karburátorů kvůli podmínkám proudění ve společné klikové skříni obou válců. Správně seřízené karburátory však fungovaly bez problémů. Aby se předešlo poruchám a usazeninám uhlíku, doporučovala se jízda při otáčkách motoru nad 3000 otáček za minutu.



Západoněmecký časopis Das Motorrad testoval motocykl v roce 1955. Výkon motoru byl hodnocen podle testu dobrý, i když nižší než u srovnatelných modelů ze západního Německa. Nižší výkon také připisován nedostatečnému vývoji konstrukce výfuku. Tento typ se používal už v roce 1937. Zkritizovány byly také silné vibrace při volnoběhu, plynulost řazení, zejména při podřazování, a jasně slyšitelné zvuky řazení. Jízda a držení stroje na vozovce byly hodnoceny jako dobré. Zdůrazněno bylo dobré naladění a účinnost brzd. Test posoudil informace uvedené v návodu k obsluze jako příkladné. Závěr (spolu s rovněž testovaným AWO 425) tedy zněl:

„Výkon motoru dvou testovaných východoněmeckých motocyklů byl výrazně pod tím, co dnes považujeme za průměr. Konstrukce podvozku také podle našich měřítek již není zcela moderní. Nelze však popřít, že jsou bezchybně a pečlivě vyrobeny a mají vynikající povrchovou úpravu. Pokud budou mít továrny v okolí možnost provozovat se podobně jako naše továrny, pak se zbývající mezera snadno překlene.“

V roce 1958 testoval časopis Der Deutsche Straßenverkehr stroj BK 350 s postranním vozíkem Stoye. Věděli, že výroba modelu má být ukončena a že MZ ES 250 je k dispozici jako kombinace s postranním vozíkem již rok, a proto dospěli k závěru, že pro provoz s postranním vozíkem se v současnosti jednalo o nejvýkonnější motocykl. Konstrukce a výkon motoru jsou však na hranici jeho možností a zdvih zadního zavěšení pouhých 50 mm je zastaralý.

„Pokud by se výroba MZ-BK ukončila, v NDR by prakticky neexistoval žádný těžký motocykl s postranním vozíkem. Jednu věc ale víme jistě, budoucí motocykl o objemu 350 ccm by potřeboval alespoň 20 koní, aby byl jako stroj s postranním vozíkem skutečně příjemný,“ zněl verdikt.

Od roku 1957 se v NDR prodával motocykl model MZ ES 250, který byl vyráběný souběžně s BK 350, společností MZ, se zvýšeným výkonem 14,25 koní. Ten BK 350 nakonec vytlačil z trhu.

Podle webu Auto Motor Klasiek byly dva důvody, které vedly k ukončení výroby BK 350. Jeho výroba byla mnohem komplikovanější než výroba jednoválcového ES 250. Na druhé straně stát byl toho názoru, že výroba pouze jednoho „velkého“ modelu motocyklu pro jednu zemi byla dostatečná.

Na základě pozitivních zkušeností s motocykly řady ES byl v roce 1958 dokončen vývoj celokyvadlového zavěšení s označením BK 351 a bylo vyrobeno několik funkčních prototypů. Vzhledem k tomu, že bylo současně rozhodnuto výrazně zvýšit výrobní počty modelů ES, které byly poměrně levnější na výrobu, skončila nakonec výroba motocyklu BK 350 v roce 1959.

Motocykl IFA/MZ BK 350 se dovážel také do tehdejšího Československa a měl se stát konkurent české Jawy 350. Jenže... dovážel se jen v omezeném množství, takže byl vnímán jen jako zajímavá alternativa k tehdejším našim modelům.

Celkem bylo vyrobeno 41 163 strojů s označením BK 350, z nichž 6 036 bylo určeno pro exportní trh. Uvádí to v knize Motorräder aus Sachsen – Motocykly ze Saska (Lemgo, 2008) autor Karl Reese. V Japonsku byla v roce 1957 vyrobena kopie BK 350. Motocykl dostal podle webu Condor Club název Olympus Crown type H.