Monet-Goyon: Francouzská elegance na dvou kolech, kterou známe i u nás

Monet-Goyon, kdysi významný hráč na francouzském trhu s motocykly, zanechal stopu i v Československu. Tyto motocykly, dnes téměř zapomenuté, se staly vyhledávanými sběratelskými kousky díky své jedinečné historii a technickým vlastnostem. Hlavně po skončení II. světové války, kdy se firma Monet-Goyon snažila o modernizaci hlavně nižších kubatur s motory Villiers, se některé tyto francouzské stroje dostaly i do Československa.

Ve své době továrna patřila k významným francouzským výrobců. Produkce společnosti Monet-Goyon probíhala v letech 1917 až 1959.

Firmu založili 2. dubna 1917 inženýr Joseph Monet jeho finanční podporovatel Adrien Goyon ve městě Mâcon, v departementu Saône-et-Loire v Burgundsku ve Francii.

Vše ale začalo již o rok dříve, tedy v roce 1916, během I. světové války, kdy se mnoho zraněných vojáků vracelo domů z fronty s trvalými následky v podobě ztráty dolních končetin. Amputace byla celkem běžným zákrokem.

Joseph Monet a Adrien Goyon chtěli těmto lidem nějak pomoci znovu se pohybovat. Začali proto s projektem různých provedení kolečkových křesel, například lehkou tříkolkou s pohonem a sedadlem přizpůsobeným zranění.

„Přestože svůj účel plnila, pohyb byl ale spojený s kondicí řidiče. Proto vývoj vozidla nazvaného Velocimane musel pokračovat. Řešení už ale bylo na světě. V Anglii totiž měli vozítko se třemi koly, kdy vpředu bylo jedno kolo, které bylo přímo poháněné motorem,“ píše se na portálu Motomagazín.

Připomeňme, že se podle portálu Motorkáři jednalo o zařízení britské značky Wall Autowheel. Tuto anglickou firmu financoval známý spisovatel a tvůrce legendární detektivní postavy Sherlocka Holmese a jeho druha dr. Watsona sir Arthur Conan Doyle.

Monet jako technik a Goyon jako prodejce okamžitě viděli možnosti právě v tříkolce, kterou po několika jednáních začali v licenci vyrábět. Navíc stroj postupně vylepšovali. V jejich nabídce se začala objevovat i další různá motorizovaná kola.

Nejdříve s licenčním čtyřtaktním 124 ccm motorem, od roku 1921 s vlastním čtyřtaktním 117 ccm motorem. Motomagazín uvádí, že samotná belgická královna Elisabeth byla tímto kolem nadšená a objednala na královský dvůr Super Velauto se čtyřtaktním motorem Villiers 250. Stroj dosahoval maximální rychlosti 50 kilometrů v hodině, motor byl umístěn na zadním kole, pohon byl přenášen řetězem, bez převodovky, i když byly i verze s dvěmi rychlostmi, kdy se pomocí přehazovačky řetěz přesmýkl na jiná hnací kolečka.

V roce 1920 přišla firma na trh se strojem, který měl již motor umístěn uprostřed mezi koly a vypadal už jako motocykl. Nejdříve s dvoutaktním 147ccm motorem Villiers, později s 175 ccm nebo 250 ccm motorem. V nabídce byl i typ pro dámy, který měl horní trubku rámu dole a typ pro pány, který měl horní trubku vedenou vrchem. Oba typy byly s nádrží umístěnou pod rámem.

Pohon byl přenášen na zadní kolo řemenem. Postupem času se stroj různě vylepšoval, dal se například koupit i s elektrickým osvětlením, což bylo v té době velmi výjimečné. Dobový inzerát hlásal „Ideální stroj, který stojí mezi kolem s pomocným motorem a velkým nebezpečným a neovladatelným motocyklem.“ Slogan pak byl potvrzen velkým množstvím zákazníků. S tímto perfektním, rychlým, hospodárným a lehkým motocyklem si zajistil výrobce Monet-Goyon přední místa na francouzské motocyklové scéně.

Důležitý krok firma udělala v roce 1922, když získala licenci na výrobu anglického dvoudobého motoru Villiers 270, který byl montován dříve než do motocyklů do obou předcházejících výrobků. V určitém rozporu se svou dosavadní filozofií firma přišla v roce 1924, kdy představila sportovní modelem motocyklu ZS s motorem Villiers, zmenšeným na objem 175 kubických centimetrů, se dvěma výfuky a hmotností celého stroje jen 50 kilogramů.



O rok později společnost Monet-Goyon získala speciální motor Villiers nazývaný Brooklands TT s vyšším výkonem. Ve Francii získal díky svému tvaru přezdívku haricot, což v překladu znamená fazole. S motocykly vybavenými tímto motorem začala továrna získávat řadu sportovních úspěchů. Dalším mezníkem ve vývoji firmy byl rok 1925, kdy začala licenční výroba švýcarských čtyřdobých motorů MAG. Ty měly objem 350 kubických centimetrů s rozvodem IOE nebo OHV a používaly se ještě v motocyklech s řemenovým převodem. Byly to typy MC nebo MCS.

Objevily se také stroje s čtyřdobými motory MAG 500 typů MC5 a MCS5.

Sportovní úspěchy motocyklů Monet-Goyon s motorem Brooklands TT

• Mistr Francie v rychlosti (1924, 1925, 1926, 1927)
• Vítěz Velké ceny Francie (1927, 1928, 1929)
• Vítěz Velké ceny UMF (1924, 1925, 1927 a 1929)
• Vítězství na Mont Ventoux (1924, 1925, 1928 a 1929)
• 20 světových rekordů v letech 1924, 1925 a 1929.

Ovšem v roce 1926 utrpěla firma ztrátu, když zemřel jeden ze zakladatelů Joseph Monet. Ač továrník a kapitalista, zemřel na nemoc chudých - na tuberkulózu. Ve vedení firmy ho tak nahradil jeho bratr Marcel.

V průběhu času byly motocykly vylepšovány, ať již komfortními nákolenicemi na nádrži, novými klasickými nádržemi nebo různými dalšími doplňky, až po úpravy rámu, které na tehdejších cestách dost praskaly.

Běžným problémem také byl defekt na pneumatice, tedy takzvané píchlé kolo. Na vinně byli koně, jejichž hřeby z podkov se postaraly o nepříjemnost na cestě. V továrně Monet Goyon s tím ale nemohli nic moc dělat, a tak alespoň usnadnili svým zákazníkům sundávání kola rychloupínáky.

Nejlepším modelem, který Monet-Goyon od roku 1927 dodával na trh, byla pětistovka s motorem od firmy MAG. Super Sport, model H, jak se stroj jmenoval, dokonce dal zákazníkovi vybrat mimo jiné i mezi turistickými nebo sportovními řídítky. Samozřejmě byla v nabídce i slabší verze 350 ccm.



V roce 1929 došlo na spojení s výrobcem závodních motocyklů Koehler Escoffier. Firma se dostala během finanční krize do potíží a poslední kapkou měla být skutečnost, že si konstruktér a tovární jezdec Raymond Guiguet splnil sen tím, že postavil sportovní motocykl s dvouválcovým motorem o 1000 ccm s válci do V. Motocykl měl přes 50 koní a dosáhl maximální naměřené rychlosti 175,51 kilometru v hodině. Krom pár závodních motocyklů vyráběl poté Koehler Escoffier identické modely souběžně s Monet-Goyon. Ty se od sebe lišily pouze emblémem, lakováním a některými detaily.

Tak, jako u jiných výrobců, i v Monet-Goyon přišly zlé časy. V nabídce sice byly stroje s různými vylepšeními a značka slavila sportovní úspěchy, ovšem ani to nebyla záruka dostatečných prodejů. Úvěr sice pomohl přežít, ale nastupující automobilový průmysl nevěstil nic dobrého.

V roce 1937 bylo v nabídce firmy deset různých typů s dvoutaktními motory (100 ccm, 175 ccm) a dalších 16 typů se čtyřtaktními motory (250, 350, 500 ccm). Přišla ale II. světová válka, která znamenala velký zářez do výroby motocyklů, přesto se firma udržela.

Po skončení II. světové války továrna nabízela ještě předválečné modely, ale bylo jasné, že udržet se bude možné pouze s novými stroji menších kubatur. Proto během 50. let minulého století firma vyráběla jen lehčí stroje s motory Villiers do 250 kubických centimetrů. Motocykly měly již přední teleskopickou vidlici a zadní odpružené kolo systemém J. A. Gregoira.

V roce 1953 představila firma nový model s názvem Starlett Scooterette. Tímto kompletně oplechovaným motocyklem chtěla navázat na úspěchy skútrů z 20. let. V lednu téhož roku zemřel druhý ze zakladatel, a sice Adrien Goyon. Bylo mu 93 let.

Bohužel konstruktérská chyba v rámu, který velmi často praskal a musel se na náklady firmy opravovat, způsobila oslabení jména a finanční těžkosti.



V roce 1954 ještě přišla další novinka, a sice model Pullman.

Ani modernizovaný a konstrukčně zvládnutý další model, nazvaný Dolina, se kterým firma přišla v roce 1957, nezabránil jejímu krachu. Ještě předním byl představen v roce 1956 model Castor. Poslední Monet-Goyon vyjel ze bran továrny v roce 1959.

Ještě v roce 1958 byla podle portálu wikipedia podepsána smlouva se společností Motostandard na výrobu kultivátorů, sekaček na trávu a motorů pro lehké lodě, které dodnes nesou název Monet-Goyon.

Motocykly značky Monet-Goyon jsou dodnes v prodeji i u nás, samozřejmě jen jako sběratelské veterány. Ceněny jsou hlavně pro svou francouzskou historii a ojedinělost.  Například na portálu SBazar byl v nabídce stroj z v nálezovém stavu za necelých 35 tisíc korun. Další byl z roku 1929 a byl po renovaci, takže stál 89 tisíc korun. Byl zde v nabídce ještě starší motocykl, a sice z roku 1923 ve výborné kondici, za 129 tisíc korun.

Také na portálu Bazoš byly nebo jsou motocyly Monet-Goyon v nabídce. Když se podíváme do světa, tak na portálu Classic Avenue se prodal v aukci motocykl Monet-Goyon z roku 1950 za 2 tisíce dolarů.

V roce 2006 vyšla o historii motocyklového výrobce Monet-Goyon ve Francii kniha s názvem Monet & Goyon - la moto française. Knihu vydalo nakladateství ETAI a jejími autory jsou Gagnaire a Méneret.