Sůl, vlhkost a rez: Smrtící kombinace, která útočí na vaše auto každou zimu

S příchodem jara se řidiči potýkají s následky zimní údržby silnic, která letos dosáhla rekordních hodnot. Intenzivní posyp a solení mohou mít negativní dopad na stav vozidel, což vyžaduje zvýšenou péči a kontrolu. Jak se připravit na jarní údržbu auta a minimalizovat škody způsobené zimními podmínkami? Posyp chodníků a vozovek se používá v zimní údržbě pozemních komunikací jako prostředek k zajištění nebo zlepšení sjízdnosti nebo schůdnosti. Posyp inertním zdrsňujícím materiálem, například pískem nebo štěrkem, slouží ke zvýšení adheze mezi pneumatikou a vozovkou nebo mezi podrážkou boty chodce a povrchem cesty na uježděném sněhu, ledovce, náledí nebo námraze. Posyp či postřik některými chemickými látkami se používá ke snížení bodu mrznutí vody, a tedy k rozmrazení sněhu či ledu nebo k prevenci usazování sněhu či namrzání povrchu.

Analýza národních zpráv z 19 evropských států v roce 2001, jak uvádí portál wikipedia, došla k závěru, že naprosto jednoznačně nejvíce používaným posypovým rozmrazovacím materiálem je chlorid sodný, tedy takzvaná kuchyňská sůl. Německé a švýcarské pokusy zcela opustit praxi solení ukázaly, že tento postup není v současné době v plném rozsahu nahraditelný.

Testované alternativní látky byly buď příliš drahé, nebo jejich účinek nebyl dostatečný. Jediným efektivním opatřením se stalo používání solankového roztoku místo sypané soli. Z dalších materiálů je nejpoužívanější chlorid vápenatý. Ten však má podle švédských výzkumů erozní účinky na betonové konstrukce. V mnohem menší míře se používá ještě chlorid hořečnatý. Ostatní látky byly v roce 2001 používány spíše jen v rámci pokusů.

Bohužel, co pomáhá bezpečnosti silničního provozu, to škodí samotným vozidlům. Nejvíce to odnáší podvozek, ale bez poskvrny nezůstává ani karoserie.

Posypová sůl je totiž pro automobily v zimním období extrémně agresivní a působí jako urychlovač koroze. V kombinaci s vlhkostí vytváří elektrolyt, který narušuje nejen kovové části, ale i lak a plasty.

Mezi nejohroženější partie auta patří samozřejmě podvozek. Sůl se na podvozku usazuje, zejména v dutinách a podbězích a přispívá k rychlé korozy nosných částí. Napadá rám, nápravy a nosníky, což může v extrémních případech vést k ohrožení strukturální integrity vozu.

Škodí také brzdovému systému, protože zkorodované brzdové trubky, třmeny a kotouče mohou snížit účinnost brzd.

Ničí i výfukový systém, protože samotný výfuk je díky vysokým teplotám a agresivní soli velmi náchylný k prorezavění. Posypová sůl také může způsobit zaseknutí některých pohyblivých dílů. Může poškodit komponenty zavěšení, tlumiče a čepy.

Samostatnou kapitolou potom je karoserie a její lak. Zde sůl proniká přes mikroskopické praskliny v laku, zejména na místech zasažených odletujícími kamínky. Pokud se sůl neodstraní, vznikají puchýře a rez, často na prazích, lemech blatníků a spodních hranách dveří. Navíc, agresivní chemie může způsobit zmatnění laku a poškození chromovaných dílů.

Posypová sůl nešetří ani okna. Tady, když se usadí, může způsobovat šmouhy a při stírání poškrábat sklo. Poškodit také může gumová těsnění oken nebo dveří.

Portál AZpneu upozorňuje na to, že posypová sůl působí korozi také uvnitř vozu. „Pozornost věnujte také interiéru auta. Sůl si totiž dovnitř „nosíte“ na botách. Alespoň jednou za měsíc tedy vysajte podlahu, všechny škvíry okolo sedadel a očistěte prahy i plastové díly,“ radí text na webu AZpneu.



Důležité je pravidelné mytí podvozku. V zimě je nutné navštěvovat myčku s programem „mytí podvozku“ častěji, ideálně po každém větším solení.

Ještě před zimou se doporučuje antikorozní nástřik. Je vhodné nechat ošetřit podvozek a dutiny speciálním voskem nebo nástřikem, například bitumenem.

Další možností je voskování laku. Aplikace vosku před zimou vytvoří ochrannou vrstvu, která zabrání soli dostat se do přímého kontaktu s lakem. Také je dobré kontrolovat poškození, protože opravení škrábance a místa s odštíplým lakem zabrání tomu, aby začalo rezavět.

S příchodem jara je nutné auto důkladně očistit a nánosů soli se co možná nejpečlivěji zbavit.

Odborníci radí vodou rozhodně nešetřit. Vůz je potřeba důkladně vystříkat i zespoda, otevřít dveře a omýt zárubně. Prostě všechny místa, kam by se posypová sůl mohla dostat. Zároveň je také dobré vhodnými přípravky ošetřit gumová těsnění kolem skel, dveří a v zavazadlovém prostoru.

Portál Vlasta podotýká, že je potřeba použít pouze vodu. Nedrhnout, jen na mokro jemné setřít. Chybou také je vyrazit se solí pokrytým autem do automatické myčky s kartáči. Sůl totiž musí, jak už bylo řečeno, pryč jemně, bez drhnutí.

Při mytí se mohou objevit možné náznaky počínající koroze, a to především u starších automobilů, které ještě nemají antikorozivní ochranu dílů oboustranným pozinkováním. Drobné škrábance v laku je možné opravit například opravnou tužkou v barvě karoserie. Tužky různých barev se dají koupit v každé prodejně specializované na autodíly.

K dostání by podle portálu Autosalon měly být podle VIN vozu, popřípadě kódu barvy laku, třeba v autorizovaných servisech. „Nejde o nic zásadně drahého,“ informuje Autosalon.

Pokud už jsou ve škrábanci vidět známky koroze, je dobré se jí nejdříve zbavit. To se dá udělat vhodným antikorozivním přípravkem nebo antikorozivní základovou barvou. Když se škrábanec jen přetáhneme korekční tužkou, nebude sice pod barvou vidět, ale koroze může pod vrstvou laku pokračovat.

Když jsou odstraněny drobné škrábance na laku od odletujících kaménků ze zimních posypů, je dobré pokračovat v kontrole dalších míst. Každý typ vozu má svá slabší místa, která jsou ke korozi náchylnější.



Obvykle to bývají spodní části dveří, prahy, okraje spojů jednotlivých dílů, především blatníků a kufru. Nemusí se zrovna najít vyloženě prokvétající rez, ale jakmile je tam nějaký náznak počínající koroze, je potřeba okamžitý zásah.

Drobnější opravy si může řidič udělat sám. V první řadě je třeba poškozený lak a veškerou rez opatrně odstranit až na kov. Používá se k tomu brusný papír zrnitosti 80 - 120. Potom je potřeba poškozené místo odmastit, nejlépe savem a technickým benzinem. Následně se použije dvousložkový tmel na zakrytí postiženého místa. Ten se po vytvrdnutí obrousí, nejlépe takzvaně zamokra, smirkem o zrnitosti 400. Navrch se potom nanese plnící základová dvousložková barva.

Po zaschnutí barvu přebrousíme, opět zamokra smirkem 400 a 1000 dohladka, ale jen tak, aby se vrstva nepoškodila a na závěr je potřeba místo přelakovat. Výsledek by měl být téměř dokonalý.

Kdo se na opravu necítí nebo nemá vhodné prostory, měl by vyhledat servis se šikovným karosářem. Ten má veškeré vhodné nástroje i přípravky k zastavení šíření koroze a odvede perfektní práci, takže opravené místo se na první pohled ani nepozná.

Karosář se vypořádá i s pokročilejší korozí, která může vyžrat v záhybech karoserie i poměrně slušné díry, a to tak, že poškozené místo vyřízne a navaří nový plech.

Pokud chce majitel auta předejít korozi, tak je velice důležitá prevence, ostatně jako i u jiných problémů v životě. „Jakmile se jednou koroze objeví, nemůžeme se spokojit jen s opravou. Koroze nejčastěji začíná ve špatně větraných prostorách vozu a v místech, která často přicházejí do styku s vodou. Když se objevíme například na spodku dveří, je nejvyšší čas nechat vystříkat dutiny.

Vystříkání dutin vozu není nijak složité, ale protože je potřeba odmontovat obložení dveří nebo části u zavazadlového prostoru, je lepší nechat tuto práci na profesionálech. Pokud chce mít řidič své auto v perfektním stavu, měl bychom vystříkání dutin opakovat každé tři až čtyři roky a nečekat až se objeví rez. Obnovovat by se po čase měl i speciální nátěr podběhů a pozornost si zaslouží i spodek vozu. Odborníci si s většinou problémů umí poradit. Stačí nezanedbávat kontrolu.