Těžká síla první republiky: Tatra 24 dobývala silnice i armádu

Tatra 24, vyráběná mezi lety 1928 a 1939, se stala klíčovým hráčem na poli těžkých nákladních vozidel. Díky svým variantám, jako jsou valník, autobus a sklápěč, a inovativní konstrukci s páteřovým rámem, si získala důvěru nejen civilního sektoru, ale i československé armády, která ocenila její terénní schopnosti. Těžký nákladní automobil Tatra 24 vznikl odvozením od dvounápravového modelu Tatra 23. Doplněním druhé zadní hnané nápravy tak vzrostla užitečná hmotnost ze čtyř na šest tun.

Vozy Tatra 23 a 24 byly prvními typy této značky, které využívaly její dodnes charakteristickou koncepci s páteřovou nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, známé jako tatrovácká koncepce. Oba typy měly charakteristickou krátkou a širokou kapotu motoru, přezdívanou bulldog, později ji ale nahradila klasická úzká kapota. Výroba vozů Tatra 24 začala v roce 1928.

Zprvu používaly vozy Tatra 24 stejný motor jako lehčí Tatra 23, a to zážehový čtyřválec Tatra 64 výkonu 65 koní. Postupně je ale výrobce začal osazovat i většími a výkonnějšími šestiválcovými motory, a to jak zážehovými tak i vznětovými. Vzrostla tak i užitečná hmotnost, až na 8 tun.

Takto vznikly varianty Tatra 24/58, 24/59, 24/63, 24/65, 24/67. Na první pohled se od původní Tatry 24 lišily protáhlejší motorovou kapotou. Údaje o počtu vyrobených se podle zdroje liší.

Slovenský publicista Marián Šuman - Hreblay v knize Tatra: nákladní a užitková vozidla, autobusy a trolejbusy (CPress, 2019) udává 201 vozů Tatra 24 vzniklých mezi lety 1928–1931, kromě toho 78 vozů typů 59/65/67 mezi roky 1931–1939, 58 vozů 24/58 v letech 1930–1935, 16 sklápěčů T24/63 v období 1929–1931, což celkem činí 353 vyrobených vozů.

Starší zdroj, kterým je kniha Atlas našich automobilů 3: 1929–1936 (Adolf Kuba, Milan Spremo, NADAS, 1989) udává počet 372 vozů Tatra 24, třináct 24/58, šestnáct T24/63 a 36 T24/67.

Délka: nákladní 7,80–8,05 metru, autobus 8,80 metru. Šířka: 2,20 metru. Výška: nákladní 2,60 metru, autobus 2,80 metru. Motor: Řadový, vodou chlazený zážehový čtyřválec Tatra 64 s rozvodem OHV. Umístění motoru: Vpředu, nad přední nápravou. Hmotnost podvozku: 3 500 kilogramů. Pohotovostní hmotnost: nákladní 5 650 kilogramů, autobus 6 570 kilogramů. Užitečná hmotnost: 6 000 kilogramů. Maximální rychlost: nákladní vůz 40 kilometrů v hodině, autobus 45 kilometrů v hodině. Vůz byl opatřen kapalinovými bubnovými brzdami Lockheed na všech kolech, v případně autobusu tlakovzdušnými brzdami Knorr.Vozy Tatra 24 všech verzí zhotovoval výrobce ve verzích valník, autobus, sklápěč, cisterna, oplenový pro převoz dřeva a další. Kromě toho Tatra také dodávala samostatné podvozky, na které si zákazníci nechali montovat nástavby, například autobusové, u samostatných karosáren.

Řadu autobusů Tatra 24 objednaly a provozovaly tehdejší Československé dráhy (ČSD). Továrně vyráběné autobusy měly kostru karosérie svařenou z ocelových profilů.

„Autobusy byly velmi oblíbené pro svůj výkon a kvalitní pérování. Dodávaly se meziměstské autokary i autobusy pro městský provoz. Například v Praze byly autobusy T24 nasazovány na linky s největším stoupáním, třeba na linku H ze Smíchova na Strahov, což je dnes část linky 176. Ve videoarchivu na Tatraportálu lze nalézt video z dvacátých let, kde je zachycena jízda autobusu T24 dnes Zapovou ulicí. Jen pro zajímavost, v současnosti v těchto místech jezdí moderní autobusy (i s turbem) na dvojku, když jsou prázdné tak na trojku,“ píše se na webu Tatraportál.

Karoserie pro autobusy na podvozcích Tatra 24 vyráběla i vyhlášená karosárna Sodomka ve Vysokém Mýtě. Během let 1939 a 1940 opustilo brány Sodomkovy továrny sedm linkových autobusů vyrobených na podvozcích Tatra 24/67 a šest luxusních autokarů postavených na podvozcích Tatra 24/58.

Aerodynamické tvary těchto autokarů byly bezesporu jedním z vrcholů Sodomkovy práce v oblasti autobusových karoserií, a rovněž jejich interiér se mohl pochlubit na svou dobu velice přepychovým vybavením. Po květnu 1945 pak, podle portálu Autokaleidoskop zřejmě v továrně vznikl ještě jeden autokar Tatra 24/58 určený pro město Olomouc. Celkové množství autobusů vyrobených na podvozcích Tatra 24 tak dosáhlo čísla čtrnáct.

V roce 1935 nabízel výrobce podvozek Tatra 24/58 za 151 tisíc korun, valník za 165 tisíc korun. Oproti autobusům měly nákladní vozy navíc přídavnou převodovku, pro zlepšení provozních vlastností v terénu.Také Československá armáda se zajímala o nové typy Tatra 23 a 24. Po zkouškách prvního uvedeného vozu dala přednost Tatře 24, jejíž dvě hnané nápravy slibovaly lepší terénní vlastnosti.

Na základě vypsané soutěže Ministerstva národní obrany (MNO) na automobily pro dělostřelectvo navíc připravil výrobce, podle portálu wikipedia, speciální vůz Tatra 24 Sp.1. Šlo o upravený valník se sklopnou nakládací rampou vzadu, určený pro přepravu lehkého děla s pásovým tahačem. Typ zvítězil v porovnávacích zkouškách a v září 1929 byl zařazen do výzbroje jako dělový automobil vz. 29.

Kromě uvedeného prototypu dostala armáda v roce 1930 ještě další čtyři vozy Tatra 24, všechny byly zařazeny k dělostřeleckému pluku č. 51. Ve větším množství pak armáda začala odebírat upravený a modernizovaný typ Tatra 29, nesoucí stejné armádní označení. Píše o tom v knize Vojenské automobily Tatra v letech 1918 až 1945: nákladní a speciální automobily (Jakab, 2008) autor Radomír Zavadil.



Francouzská firma Lorraine vyráběla licenčně několik typů značky Tatra pro francouzskou armádu. Patřilo mezi ně také 36 autocisteren Lorraine 24/58, což byla licenční Tatra 24/58, pro dopravu 8 500 litrů leteckého benzínu.

Ve Francii vyrobené automobily byly poháněny benzínovým motorem Tatra typ 58 o objemu 12 215 cm3 a výkonu 110 koní při 1 500 otáčkách za minutu.

Vozy vznikly, podle autora Radomíra Zavadila v roce 1934, podle autorů knihy L'automobile sous l'uniforme, 1939-1940 (Massin, 1992) Jeana-Michela Touraine a Francoise Vauvilliera, prý až v roce 1936. Portál Kfz der Wehrmacht dokonce uvádí, že vozy vznikly až v roce 1940.

Polský portál Encyklopedia Uzbrojenia II Wojny Swiatovej zase zmiňuje, že vozy vyrobené ve francouzském závodě Société des moteurs et automobiles Lorraine v Argenteuil mělo ještě v roce 1940 ve výzbroji francouzské letectvo.