Test ojetého Seatu Ateca: Mimořádně podařené SUV, které je trošku přehlížené

Středně velká SUV jsou samozřejmě hitem jak na trh nových, tak i ojetých aut. Můžou bez problémů plnit i roli jediného vozu v rodině. V tuzemsku se svého času vyráběly hned tři modely v této kategorii. Kromě Hyundai Tucson z Nošovic také Škoda Karoq a Seat Ateca z Kvasin. Nyní už posledně jmenovaný vůz španělské značky z výrobní linky zmizel. I kvůli tomu jsem podrobil testu ojetý kus z prvních let produkce. Skoro každý si přeje mít doma kvalitní, dostatečně výkonné i vybavené, ale hlavně spolehlivé auto. Seat Ateca z nabídky autobazaru Auto ESA, který jsem měl možnost otestovat, tohle všechno splňoval.

Konkrétně se jednalo o exemplář, který vznikl v roce 2017, má pod kapotou čtyřválcový benzinový turbomotor 1,4 TSI s výkonem 150 koní ve spojení s automatickou převodovkou DSG a pohon pouze předních kol.

Prohlédnout si ho můžete na snímcích v naší komentované fotogalerii.

Ve výbavě tohoto konkrétního Seatu Ateca, který od svého zrodu najezdil necelých 140 tisíc kilometrů a poprvé byl přihlášen do provozu u německého soukromníka, nechybělo prakticky nic z možné nabídky. Včetně například kožených sedadel, střešního částečně otevíratelného okna, dvouzónové klimatizace, vyhřívání volantu, skla i sedaček, vestavěné navigace či bezklíčkového odemykání a startování.

Auto mělo dokonce namontované také tažné zařízení, pádla pro manuální řazení, CD přehrávač a parkovací kameru. Pod podlahou zavazadlového prostoru se nacházela dojezdová rezerva. Auto ESA za tento vůz při platbě v hotovosti požaduje 390 tisíc korun.

Před začátkem testovací jízdy jsem samozřejmě, tak jako vždy, udělal důkladnou obhlídku a hledal nefunkční prvky a poškození. Nefungovalo jedině světélko nad sluneční clonou u řidiče (u spolujezdce ano). Z poškození lze zmínit pouze ošoupané hrany sedadla řidiče, lehce zašpiněné čalounění kufru a hlavně na řadě míst odřenou nakládací hranu na zadním nárazníku.

Také mechanismus elektrického stahování a zatahování roletky střešního okna vydával poněkud hlasitější zvuk než je příjemné. Jinak vše nasvědčovalo tomu, ža auto může dobře sloužit ještě další dlouhá léta.



Agregát 1,4, který se nalézal v motorovém prostoru, patří podle odborníků z portfolia pohonných jednotek koncernu Volkswagen k těm nejméně problematickým. Například o něco později vyráběný sourozenec Škoda Karoq se ho už nedočkala.

Motor má jednu zajímavost, kterým je standardně dodávaný systém pro odpojování dvou prostředních válců při nízké zátěži. I mně se, ještě v době, kdy byl motor poměrně studený, objevilo na displeji mezi tachometrem a otáčkoměrem upozornění o provozu ve dvouválcovém režimu. Jel jsem v té době v obci ustálenou padesátikilometrovou rychlostí a v praxi to není nijak poznat. Neslyšíte žádnou změnu zvukového projevu, odpojování dvou a následné připojování se neprojeví ani žádným cuknutím.

Systém netrpí ani žádnými četnými poruchami. Kolik fakticky dokáže ušetřit paliva je sice otázkou, ale když to při ovládání auta nepůsobí žádné problémy, tak proč se tomu bránit....

Na testovací trase, která vedla skrze satelitní obce u hlavního města a následně po silnicích první, druhé a třetí třídy v Polabské nížině jsem zaznamenal průměrnou spotřebu 5,4 litru. To je na SUV s automatickou převodovkou opravdu dobrá hodnota.

Když už je řeč o dvouspojkovém automatu. Nejvíce mu vadí nepravidelná jízda v pomalu se pohybující koloně. Pak někdy škube a posílá vás střídavě směrem do opěradla sedačky a k palubní desce. Při běžné jízdě ale funguje ke všeobecné spokojenosti.

Spotřeba v městské provozu a na dálnici samozřejmě vzroste, ale přes sedmilitrovou hranici se dostanou jen ti, kteří opravdu hodně spěchají.

Jízdní vlastnosti odpovídají charakteristice vozů značky Seat. Podvozek je tedy o chloupek tvrdší než v modelech ostatních značek koncernu Volkswagen zaměřených na běžné motoristy. Na pár vozovkách, které vypadaly skoro jako cedník, působilo auto nepohodlně. Ale na ostatních, alespoň průměrně kvalitních, jsem si liboval, jak jednotlivé komponenty dokážou přenášet pokyny od volantu či brzd rychle a přesně na kola.

Ani na retardérech nebo přejetých výtlucích se od podvozku nelinuly žádné nepatřičné zvuky. Z hlediska jízdních vlastností se projev tohoto kusu v podstatě nelišil od zbrusu nových kusů.

Při testu se mi líbilo, že ve voze byla sice instalována řada bezpečnostních asistenčních systémů (včetně udržování v jízdním pruhu), ale po stisku tlačítka na páčce blinkrů se dají snadno vypnout kliknutím na ovládací váleček na volantu.

Také klimatizace se nastavuje klasickými ovladači, stejně jako hlasitost nebo měřítko navigační mapy. Někomu, kdo přesedne z nejnovějších typů aut, se může tlačítek zdát až moc, ale jsou na správných místech a snadno se na ně dá dosáhnout.

Více už bude vadit absence možnosti bezdrátového Androit Auto nebo Apple Car, na dnešní poměry poměrně malá obrazovka centrálního displeje, nebo USB konektory pouze typu A.

To jsou však jen drobnosti. Hlavním argumentem pro vážné úvahy o tomhle typu auta je jeho spolehlivost. Například ve věkové kategorii 8-9 let, což je právě případ zkoušeného exempláře, ho výsledky na technických kontrolách německé společnosti TÜV zařadily na celkově čtvrté místo ze všech hodnocených typů osobních aut.

A o rok až dva mladší kusy se stále umisťovaly ve skupině těch nejméně problematických. Celkově se společně s Mercedesem třídy B umístil desátý.