Zapomenutá tříkolka z Liazu: Měla vozit malý náklad, výroba ale rychle skončila

Na konci devadesátých let minulého století se značka Liaz pokusila zachránit jeden ze svých závodů neobvyklým projektem. V továrně na Slovensku vznikla malá užitková tříkolka, která byla určená pro rozvážku zboží ve městech a ve firmách. Kuriózní vozidlo s jediným předním kolem a s místem jen pro řidiče ale nakonec doplatilo na náročnou ekonomiku výroby a po několika letech zmizelo z trhu. Připomeňme si příběh tohoto zapomenutého Liazu. Značka Liaz je u nás známá především díky svým modelům RT, MT a 100. To byly samozřejmě velká nákladní auta. Po privatizaci v devadesátých letech se ale jednotlivé závody dřívějšího mamutího podniku snažily nalézt novou výrobní náplň. Jedním z pokusů byla podle článku na Deník.cz tříkolka produkovaná na sklonku tisíciletí ve Velkém Krtíši.

Závod národního podniku Liaz ve Velkém Krtíši na jižním Slovensku byl založený v roce 1972. Jeho úkolem bylo produkovat motory pro typ RT a také spojovací hřídele. Po pádu komunistického režimu, když se v rámci privatizace dostal do vlastnictví Škody Plzeň, hledalo tehdejší vedení produkt, který by vylepšil ekonomické výsledky. Nakonec spíše přispěl ke krachu.

VIDEO / Televizní reportáž, ve které se tříkolka Liaz objevila dokonce i v jízdě:

Pro převoz různého materiálu, ale třeba i hotových výrobků, se řadě podniků, měst a obcí prakticky každý den hodí nějaké malé auto s úsporným provozem. Takovou poptávku se ve druhé polovině devadesátých let snažili uspokojit v Liazu Velký Krtíš. Vyvinuli malou tříkolku, která měla poháněnou zadní nápravu a vpředu pouze jediné kolo s řídítkovým řízením.

Také přední světlomet byl jen jeden, stejně jako stěrač čelního skla. A v kabině se nacházela jediná sedačka. Se závozníkem se zjevně nepočítalo.

Projekt se rozběhl v roce 1996, tedy před třiceti lety. I když se údajně uvažovalo také o elektrickém pohonu, na trh se nejprve dostala verze se zážehovým motorem se zdvihovým objemem 398 cm3. Ten poskytoval maximální výkon 13 koňských sil. Zájemci si ale mohli připlatit za verzi s motorem s kubaturou 480 cm3, který dodal půldruhého koně navrch.

Podle dobového prospektu byla tříkolka Liaz schopna vyvinout maximální rychlost 60 kilometrů v hodině. V parametru stoupavost byla uvedena hodnota 22 procent.

Celková hmotnost vozidla činila 856 kilogramů, z toho na náklad připadalo zhruba tři sta kilogramů. Tříkolka to byla vskutku miniaturní. Na délku měřila 3097, na šířku 1285 a na výšku 1613 milimetrů. Jak rám kabiny, tak i celé šasi byly svařované z ocelových profilů.



Uvažovalo se o více variantách, ale pro zákazníky byly od počátku připraveny verze s uzavřenou skříní, dále valník a valník zakrytý plachtou.

Ředitelka Maria Nováková při rozjezdu výroby sdělila slovenským médiím, že v roce 1996 vznikne v areálu Liaz Velký Krtíš zhruba padesát kusů Veky, ale již pro další rok plánovala pětisetkusovou sérii.

Kolik jich nakonec vzniklo, se bohužel nepodařilo zjistit. Jisté ale je, že poslední exempláře byly smontovány v roce 1999. Výroba tedy trvala pouhopouhé tři roky.

Možná i to bylo příliš, protože na každém kusu továrna prodělávala. Paní ředitelka uváděla, že cena pro zákazníka nebude přesahovat hranici dvou set tisíc slovenských korun. Přitom ale díly na každou tříkolku vycházely na čtvrt milionu. I ten, kdo není v matematice příliš silný si umí spočítat, že ekonomicky to nebylo zrovna terno.

Závod Liaz Velký Krtíš se nakonec již v roce 2000 dostal do konkurzu. Závod pak ještě několik dalších let přežíval, ale již přes dvacet let využívají jeho původní areál jiné firmy.