Volvo S60 D3 R-DESIGN: Švédský elegán

Tests
Slavomír Stýblo | 19.03.2012
dalších 50 fotek
Během nedávné finanční krize Volvo vypadlo z koncernu Ford a tento krok vyvolal řadu negativních spekulací o budoucnosti automobilky. Naštěstí ve Švédsku pochopili, že nejlépe se krize překoná prací a jali se omlazovat nabídku. Právě jednu z novinek - sedan S60 můžeme zhodnotit v našem tradičně podrobném redakčním testu.

Sportovní šmrnc
Vzhled prodává, to víme všichni. Není tedy divu, že nová S60 vsadila na moderní tvary a sportovní styl. Tohle je zřejmě špatná správa pro pravověrné „Volvisty“, kteří milovali obrovské prostorné krabice. Jenže co naplat, těch pravověrných bylo jednoduše málo na to, aby udrželi malou automobilku nad vodou. Nastal tedy čas se podbízet - a z drsného seveřana je rázem italský metrosexuál.
I když jsem měl původní Volva rád, musím uznat, že to nové šedesátce sluší. Auto má šmrnc, proporce jsou vyvážené a doplňky vkusné. I přesto, že Volvo hraje na notu všude propagované dynamiky, šlo svou vlastní cestou a nikoho nekopíruje. Je to stále skandinávský design. Bohužel snahu o maximální eleganci poněkud odskákal vnitřní prostor. Například zadní převis je kratší než přední, což poněkud limituje zavazadlový prostor a také střecha se směrem vzad svažuje, takže cestujícím na zadních sedadlech ubývá prostoru nad hlavou. Ale Volvu to sluší a aerodynamika také nepřijde zkrátka. Auto je navíc poměrně nízké a na osmnáctipalcových kolech v příplatkovém paketu R-Design z něho sálá dynamika i bez násilností v podobě falešných vstupů vzduchu či přerostlých masek, jaké vídáme u konkurence.

Škola interiérového designu
Jestliže exteriér se dá u Volva považovat za revoluční, tak v interiéru jde jen o evoluci, ale v tom nejlepším smyslu. To, co fungovalo v minulé generaci, je dotaženo dál. Dnešní přetechnizovaná auta jsou plná ovladačů, před kterými jako by nebylo úniku a tady nic. Před volantem vidím dva kruhové budíky, pod volantem jen dvě páčky. Dobře, na volantu nějaké ty ovladače najdete, ale uprostřed přístrojové desky zase sleduji jen jeden displej. Než se podíváte na středovou konzolu, máte skoro tendenci řvát: „kde je ten milión, co jsem do tý káry vrazil!?“
Jenže chyba lávky. Je zde vše potřebné a ještě kupa dalších věcí, která konkurenci chybí. Designéři Volva jen poněkud uklidili a interiér je stylisticky nesmírně čistý. Stačí ale „šedesátku“ oživit klíčem vloženým do otvoru v palubní desce a rázem jsou středy klasicky vyhlížejících budíků vyplněny kruhovými displeji s informacemi z palubního počítače. Středový displej pak ožije vkusnou a propracovanou grafikou a prostor vyplní hudba z kvalitní audioaparatury.
Komu se stýská po „čudlíkách“, ten nechť očima spočine na středové konzoli, kde se všechna ta mačkátka shlukla. Nastavujete zde vše, co se týká rádia, klimatizace, navigace či komunikace (hads free, připojení...). Ale pod tlačítkem „My Car“ zde najdete také nastavení bezpečnostních prvků, osvětlení, jízdních režimů atd. Pokud nad ovládáním budete chvilku dumat, objevíte jeho logiku a napodruhé nebudete mít problém, navíc potěší veškeré menu v češtině. Všemi těmi tlačítky se samozřejmě nemusíte zabývat za jízdy, to byste brzo otestovali vyspělou pasivní bezpečnost vozu. Příjemné je, že pro řízení potřebujete jen pár ovladačů na volantu a v jeho okolí, na středové konzoli pak jen kruhové ovladače pro nastavení klimatizace.

Přístrojová deska, stejně tak jako výplně dveří testovaného vozu, byly vyrobeny z kvalitního měkčeného plastu. Zaujala mne tenounká středová konzola, mírně natočená k řidiči, za kterou je volný prostor, který je bohužel poněkud samoúčelný a bez využití. Konzola budí dojem, že je vyrobena z frézovaného hliníku. Poklepem se však přesvědčíte, že jde o plast. Stejně tak ozdobná lišta s logem R-Design na volantu - také budí velice přesvědčivý dojem, že se jedná o leštěný kov, ale opět jde jen o zdařilou imitaci. Škoda, vysokotlaký hliníkový nebo hořčíkový odlitek by nestál o mnoho více a konkurence by nad ním zbledla závistí.
Pohodlná sedadla byla čalouněna kombinací černé odolné látky a bílé kůže. Vpředu je místa ve všech směrech dostatek. Sportovní styl se projevuje v posazu, kdy jsou sedáky položeny poměrně nízko. Já si takové sezení užívám, protože mám lepší kontakt s vozem, ovšem knedlíkožrouti se budou při vystupování namáhat asi tak jako když mají pivo ve spodním šuplíku lednice. Silnější jedinci budou možná ze sedáku vytékat do stran, přišel mi totiž užší a nabyl jsem dojmu, že toto Volvo asi počítá jen s mladší a sportovnější populací.
Ani vzadu cestující netrpí nedostatkem prostoru, i když nahoru ubíhající spodní hrana oken zmenšuje prosklenou plochu, což opticky ubírá prostor. Naopak svažující se střecha může dělat problémy čahounům, ale se 180cm jsem měl stále nad hlavou dost prostoru. Pokud jsem se posadil „za sebe“ měl jsem dostatek místa pro kolena i přesto, že mám rád sedadlo řidiče posunuté hodně vzad. Jediným omezením byl nedostatek místa pro chodidla, což je daň za nízké přední sedáky podobně jako například v trojkovém BMW.

Cestující vepředu mají své držáky na nápoje pod posuvnou roletou mezi sedadly a za ní objemný úložný box pod loketní opěrou. Ani cestující na zadních sedadlech nepřijdou zkrátka, loketní opěra vyklopená ze zadního opěradla obsahuje držáky kelímků a malý stolek. Výdechy klimatizace vedou i do B sloupků pro účinnější větrání zadní části vozu.
Zavazadlový prostor o objemu 380 litrů nepředstavuje zázrak prostornosti. Naopak využitelnost kufru je skvělá díky nekomplikovanému tvaru. Pod jeho podlahou se nachází spodní patro, kam se dají složit méně objemné věci a ještě o patro níž najdete sadu pro opravu pneumatiky, hever a základní nářadí. Rezerva bohužel chybí, takže je třeba odhalit defekt dříve, než je pneumatika totálně zničená. Pak vám nějaké lepidlo a kompresor příliš nepomohou. Opěradlo zadních sedadel je trojdílné. Pokud potřebujete přepravit třeba lyže, sklopíte jen prostřední díl a máte stále dvě plnohodnotná krajní sedadla. Pokud složíte všechna opěradla do roviny, přepravíte i rozměrnější náklad. Ovšem toužíte-li po větším prostoru pro zavazadla, nezbývá než sáhnout po kombi V60. To sice není žádný stěhovák, ale základní objem kufru činí 430 litrů a po sklopení sedadel získáte více jak metr krychlový objemu.

Menší brácha
Testovaný vůz byl vybaven novou pohonnou jednotkou D3 o objemu 2l, která představuje střed nabídky vznětových motorů mezi nejslabší jedna-šestkou a špičkovým D5 o objemu 2,4l. Když si podrobně přečtete technické údaje, tak snadno pochopíte, že o úplnou novinku nejde a že se jedná tak trochu o marketingem zkonstruovaný motor. Jde totiž o úmyslně oslabenou „dé pětku“, ze které motor přímo vznikl zkrácením zdvihu. Kdo motorům rozumí, bude kroutit nevěřícně hlavou nad dvěma fakty. U dieselového, přeplňovaného motoru překvapí podčtvercová koncepce se zdvihem pouhých 77mm při vrtání 81mm, ale také pět válců v motoru, kde konkurence nasazuje výhradně čtyřválce. Ani jedno není výhodné z hlediska účinnosti a proto nepřekvapí, že je výkonnější D5 papírově úspornější. Je také zvláštní, že krátkozdvihový motor dosahuje maximálního výkonu 120kW již při otáčkách 3500 1/min, když dlouhozdvihový bratříček má výkonové maximum 158kW až při 4000 1/min. Naproti tomu maximální krouticí moment 400Nm příliš neztrácí na 420Nm u D5. Volvo zkrátka levně vyvinulo derivát osvědčeného motoru a rázem má dvoulitrový turbodiesel, který by jinak musel nakupovat. D3 se liší také vstřikovači nebo jedním turbodmychadlem oproti dvoustupňovému přeplňování vrcholné verze.

I když papírově působí D3 jako „výškrabek“, pravda je taková, že i ořezaná verze pětiválce je pořád kvalitní pohonnou jednotkou a museli by jste jít světa lán, aby jste našli konkurenční dvoulitr, který by se projevem „Dé trojce“ rovnal. Pětiválec je hlavně lépe vyvážen než čtyřválec. Ten by jste museli vybavit dvojicí vyvažovacích hřídelů, aby jste jej zklidnili na úroveň pětiválce, ale tím naopak znehodnotíte výhodu nižších mechanických ztrát. Také výkonově je na tom D3 v dvoulitrové konkurenci skvěle a s autem nemá mnoho práce. Ptáte se, proč nesáhnout rovnou po silnější D5? Rozhodující slovo zde bude mít peněženka, D5 je totiž na pořízení zhruba o sto tisíc korun dražší a to už jste ochotni nějaké ty kilowaty a desetiny litru paliva oželet.
Zbytečné my přišlo poněkud agresivní nastavení plynového pedálu. Jako by inženýři Volva chtěli zakrýt nižší výkon oproti D5, při rychlejším pohybu pravé nohy motor reaguje poněkud afektovaně, ale při dalším sešlápnutí pedálu už se nic výrazného neděje. Druhá polovina zdvihu akcelerátoru tak spíše slouží pro kick-down funkci automatické převodovky. Pokud si na to však zvyknete, oceníte na turbodiesel velice kultivovaný běh s dostatkem síly v celém spektru otáček. Motor je navíc dobře utlumen a skoro se mi stýskalo po typickém brumlání pětiválce, které v nové generaci proniká do kabiny o poznání méně.

Váhavý automat
Motor v testovaném voze spolupracoval se šestistupňovým automatem. Jde o klasickou planetovou převodovku s hydrodynamickým měničem. Převodovka řadí velice komfortně a plavně. Při běžné jízdě jí nelze nic vytknout. Pokud však potřebujete rychle reagovat na provozní situaci, budete na převodovku čekat. Ta má totiž snahu držet dlouho vyšší rychlostní stupně a otálí s podřazováním, což zdržuje při následné akceleraci. Můžete si sice pomoci prudkým sešlápnutím plynu, ale pak je třeba hned ubrat, pokud chcete jen podřadit a nikoliv dramaticky mizet v dáli. Automat ve spojení s motorem D3 neumožňuje navolení sportovního režimu a jedinou možností je přesunutí páky voliče vpravo do manuálního režimu. Ovšem jako u mnoha jiných automatů i zde je vše hlavou dolů a podřazujete pohybem voliče směrem vzad, na což se těžko zvyká. U modelu, který má ambice být špičkou technického vývoje, překvapuje absence pádel pod volantem, která by umožňovala vnutit převodovce svou vůli.
Pohonná jednotka jako celek bohužel příliš nezáří na poli spotřeby. Například ve městě si nestydí říct o více než 9 litrů nafty na 100km. Na dálnici při předpisové stotřicítce motor polyká 6 až 6,5l/100km. Pokud jedete po okreskách ekonomicky, dostanete se na 6l/100km, ale při svižné jízdě spotřeba hravě překoná osmilitrovou hranici. Průměrná spotřeba za celý test dosáhla 7,1l/100km.

Sportování se nekoná
Volvo se v propagačních letácích chlubí agilitou S60 v zatáčkách. Námi testovaný vůz s paketem R-Design má navíc ve výbavě sportovně snížený podvozek s tužšími pružinami. Vozidlo má slušný zátah a přesně dávkovatelné, bohatě dimenzované brzdy. Ovšem podvozek se vzpěrami McPherson vpředu a víceprvkovou nápravou vzadu, mě o sportovním talentu úplně nepřesvědčil. Pokud brzdíte do zatáčky, auto občas laškovně pohodí zádí, aby předvedlo svou hravost, ale pak si přeci jen vzpomene na svůj původ a žádné divočení se nekoná. Řízení bez zpětné vazby k nějakým hrátkám na mezi adheze příliš nesvádí. Jakmile v zatáčce přidáte plyn, záď se uklidní a auto sebejistě vystřihne oblouk, ovšem ten moment, kdy přesně síla motoru zatáhne a setrvačná síla přitíží zadní kola, ten nemáte ve své moci. Rozhoduje o něm jednak určitá prodleva turba, ale především výše zmiňovaná automatická převodovka.
Auto je rychlé v přímce i dlouhých zatáčkách projížděných pod plynem, ovšem jakmile se silnice kroutí za roh a chcete přesně přecházet mezi brzděním, akcelerací a současně zatáčet, auto prozradí, že až takovým sportovcem není.

Za vyzkoušení by tedy jistě stála verze s aktivními tlumiči. V každém případě je lépe S60 chápat spíše jako luxusní vozidlo i přesto, že rychlost mu nechybí. Potěšení z jízdy se tu dostavuje, nikoliv však z efektně projetých vlásenek, ale z klidu a nenásilnosti s jakým překonáváte vzdálenosti. Volvo navíc nabízí malý výlet do blízké budoucnosti, je totiž vybaveno několika vyspělými elektronickými pomocníky. V přední masce zabudovaný radar umožňuje funkci adaptabilního tempomatu, který automaticky hlídá rozestup od vozidla před vámi. A systém funguje až překvapivě dobře. Na dálnici nebo větší okresce se nemusíte dlouhé kilometry vůbec dotknout brzdy nebo plynu. Radar zaznamená i situaci, kdy se před vás náhle vmáčkne předjíždějící auto a nemá problém bezpečně zpomalit, pokud se blížíte stotřicítkou ke kamiónu jedoucího 90km/h. Jakmile je před vámi volná silnice, auto samo svižně zrychlí na vámi navolenou rychlost. Vzdálenost od vozidla před vámi si můžete navolit v pěti stupních ovladačem na volantu.

Bezpečnost především
S60 byla vybavena také dalšími systémy, které zastupují strážné anděly. Čidla pod vnějšími zpětnými zrcátky hlídají mrtvé úhly vedle vozu a přítomnost vozidla signalizují světelnou diodou. Dále jsou zde čidla hlídající jízdu v jízdním pruhu, systém „City Safety“ využívá laserová čidla umístěná pod horním rámem čelního skla a pomáhá zabránit nebo zmírnit následky nárazu do auta před vámi, pohybujete-li se rychlostí do 30-ti km/h. O blízkosti vozidla jste informováni pásem diod, jejichž světlo se promítá na přední sklo, a pokud nereagujete na blížící-se nebezpečí, aktivují se brzdy. Unikátem je schopnost rozeznat chodce, i tento ochránce, v případě že nereagujete, aktivuje brzdový systém. Nemusíte se však bát přílišné intervence do řízení, než systémy zasáhnou, čekají na vaši reakci do poslední chvíle. Před drobnými šrámy při couvání ochrání kamera mířící vzad s jasným obrazem promítaným na středový displej (kameru je možno aktivovat i při jízdě vpřed a sledovat situaci za vozem). Samozřejmostí je kontrola trakce a stabilizace DSTC. Volvo dokazuje, že je jednoznačným lídrem ve vývoji těchto asistenčních systémů a opět ukazuje ostatním výrobcům cestu vpřed na poli bezpečnosti.
Pokud přeci jen dojde na nejhorší, je zde komplexní systém pasivní bezpečnosti s dvoufázovými airbagy řidiče a spolujezdce, systémem ochrany proti bočnímu nárazu, hlavovými airbagy podél bočních oken, technologií WHIPS (ochrana před poraněním krční páteře při nárazu zezadu) a systémem ROPS chránícím v případě převrácení vozu. Pět hvězdiček v testu NCAP je pro Volvo samozřejmostí.

Rozhodují emoce
Vzhled vozu prozrazuje určitou orientaci Volva na mladší klientelu. Podvozek sice úplně nepotvrzuje sportovní ambice, ale pokud S60 pojmete jako dálniční rychlík, nebudete zklamáni. Volvo je stále především bezpečným vozem a jeho podpůrné systémy jsou jasným předobrazem vývoje v nadcházejících letech. Pokud trávíte v autě hodně času a vaše zdraví vám není lhostejné, pak je Volvo možná tou nejlepší volbou. S60 je opět robustní a dobře zpracované auto. I když přichází z chladného severu, dokáže probouzet emoce a to se v dnešním světě, plného nudné automobilové konfekce, cení. Automobilová Evropa má i nadále dva póly – ten jižní v Itálii a severní ve Švédsku. Auta z těchto pólů možná nejsou úplně bez chyb, ale udávají trendy. A řekl bych, že bez cizí nadvlády jim to jde lépe.

Article rating
5.0 from 5 (100%)
Rated: 1x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Discussion
no discussion yet
post a comment to this discussion
Nejčtenější články předchozích 7 dnů