Ve městě hravý, na dálnici důstojný. Renault Clio ukazuje, jak se dělá kompromis

Žena za volantem
Viola Procházková | 20.08.2022
dalších 19 fotek
foto: Viola Procházková
Nenabízí žádné futuristické vymoženosti, přesto je jedním z nejlepších malých aut, která si můžete pořídit.
V záplavě nových SUV, která automobilky neustále chrlí, by byla škoda zapomenout, že pořád existují i „normální” auta. Taková, ve kterých se většina z nás učila řídit a ve kterých najížděla své první samostatné kilometry, nepříliš velká, nenáročná na spotřebu, na první pohled skromná, ale na druhý překvapivě uživatelsky přívětivá. Příklad přesně takového auta je Renault Clio, který jsem si během testu oblíbila natolik, že se mi ho nechtělo vracet. 

Za prvé, vypadá vážně skvěle. Tvar karoserie je ten nejklasičtější hatchback, jaký si dokážete představit. Žádné kosmické tvary ani světelné efekty, prostě pohledné auto s hezkými proporcemi a hezkými detaily. Ve verzi RS Line, kterou jsem měla k dispozici, má trochu dynamičtější styling - ten se mimochodem báječně hodí k výrazně červené metalíze -, jinak ale nesnaží křičet do světa nic o tom, že si každý víkend po nákupu v Kauflandu zajedete udělat pár koleček na autodrom v Sosnové. Je to vkusné a akorát. 

Akorát je velikost auta. Čtyři lidi si dovnitř sednou úplně v pohodě, na zadní sedačky se vměstnal i můj téměř dvoumetrový a metrákový muž, když jsem ho donutila dělat společnost kočce v přepravce. „Moje” verze byla navíc vybavená úplně parádními sedačkami, do kterých člověk zapadne a už se ani nehne, i kdyby to v zatáčkách házelo sebevíc. 

Kabina je útulná a z místa řidiče máte všechno pěkně po ruce. Na středový tunel se k řadicí páce vešly dva cupholdery, přihrádka na telefon i malá zavírací schránka pod loketní opěrkou, kam se dá naházet drobotina jako účtenky, desinfekce nebo žvýkačky, a auto je rázem uklizené. Displej infotainmentu je velký a přehledný, a i když mám dojem, že reagovat by mohl trochu rychleji, s ovládáním jsem neměla jediný problém. Všechno bylo intuitivní a logické. Obvykle jsem už v nových autech zvyklá používat Carplay a navigaci z telefonu, většinou Waze, ale tady jsem si párkrát zapnula i původní mapu, která má jednu šikovnou funkci - ukazuje čerpací stanice a u nich rovnou i aktuální cenu benzinu. Nepoužijete to každý den, ale občas se to hodí. Všechny palce nahoru dávám jako vždy za to, že klimatizaci zůstalo „hardwarové” ovládání pomocí točítek. V tomhle už jsem zkrátka starý pes, který se na nové kousky nepřeučí. A vyhovuje mi i typická renaultí páčka pod volantem, která slouží k ovládání audia. Mimochodem, ještě jedna funkce je pro Renault charakteristická a já nechápu, že ji dávno nemají všechna auta. Když s klíčem odejdete do určité vzdálenosti, auto se samo zamkne. Jste-li chronický zapomínač jako já, máte problém jednou provždy vyřešený. 

Pokud jde o vnitřnosti auta, jsou stejně klasické jako jeho vzhled. Benzinový čtyřválec o objemu 1,3 litru si nepomáhá žádnou elektrifikací, přesto jsem s ním dokázala jezdit za 6 litrů benzinu. A to znamená, že spotřeba půjde stlačit ještě níž. Motor se navíc většinu času chová, jako by pod kapotou vůbec nebyl. Pokud ho zrovna netlačíte do zrychlování, pracuje téměř neslyšně, k tomu má hladký chod prostý jakýchkoliv vibrací. Zároveň však dokáže s autem velmi pěkně zamávat, koneckonců 140 koní není na malé a lehké Clio zrovna málo. Stačí šlápnout na plyn - a samozřejmě mít správně zařazeno -, a autíčko vyrazí vpřed jako na pružině. Až teď naplno ukáže, co v něm dřímá za poklad, jako stvořený do městských uliček i na úzké zakroucené okresky. Je neuvěřitelně hbité a obratné. Určitě za to nemůžou jen kompaktní rozměry a dostatečně silný motor, ale i výborně nastavený podvozek a celková stavba s koly umístěnými téměř v rozích karoserie. Pod volantem cítíte, jak vám auto krásně a rychle reaguje na lehké pokyny, díky nízkému těžišti zatáčí jedna radost. A co je vůbec nejlepší, navzdory téměř sportovnímu nadšení v zatáčkách zůstává pohodlné a nevytřese z vás duši ani na retardérech, ani na rozbitém asfaltu. 

Pokud máte obavy, že malé mrštné auto bude na dálnici až moc čiperné, hned vás jich zbavím. Během dálničních přesunů mě Clio překvapilo asi nejvíce, počíná si totiž jako nejméně o třídu větší vůz. Vůbec se nemusíte bát jisté rozechvělosti a nejistoty, která je pro většinu menších aut na dálnici typická. Směr drží zcela bez zaváhání a v kabině si dokonce zachovává nebývalé ticho. V tomto ohledu je Clio kompromisem v tom nejlepším smyslu slova - ve městě se vejdete a zaparkujete všude, na dálnici pak pojedete naprosto v klidu a důstojnou rychlostí. Kdo tohle dneska umí…

Má tohle auto vůbec nějakou vadu? Když se hodně zamyslím, napadne mě asi jenom jedna - horší výhled ven. Na druhou stranu, auto je celkem malé a jeho rozměry si rychle zažijete, parkování tedy není žádný problém. A kdyby byl, pomůže parkovací kamera. Celkový dojem z malého Renaultu je tak dobrý, že mě to u auta, které vlastně nepřináší nic nového, až překvapuje. 

Cena Clia startuje na částce 363 000 Kč s benzinovým tříválcem a výbavou Equilibre. Pokud chcete silnější čtyřválcový benzin, musíte ale sáhnout po výbave Techno a cena vyroste na 468 000 Kč. Dlužno říct, že tady už je výbava skutečně bohatá, včetně tempomatu, parkovací kamery, automatické klimatizace a bezklíčového odemykání i startování. Nejvyšší výbava RS Line začíná na částce 513 000 Kč. 
Article rating
5.0 from 5 (100%)
Rated: 1x
Ještě jste nehodnotil/a
Discussion
no discussion yet
post a comment to this discussion
Nejčtenější články předchozích 7 dnů