Motorka na třech kolech: zapomenutý vynález ČZ, který vrátil invalidům svobodu

Actualities
Radek Pecák | 22.03.2026
další 3 fotky
Speciální tříkolka ČZ Orthopedia. | foto: Deník/Radek Pecák
Po druhé světové válce vznikla v Československu unikátní motoristická kapitola – speciální tříkolky pro invalidy, které nabízely svobodu pohybu bez nutnosti spoléhat na cizí pomoc. Na základech motocyklů značky ČZ vyvinulo pražské družstvo Orthopedia netradiční vozidla s ručním ovládáním, jež vynikala originční konstrukcí i překvapivými jízdními vlastnostmi. Připomeňte si historii těchto pozoruhodných strojů, jejich technické řešení i roli, jakou sehrály v poválečné mobilitě.
Hned po skončení druhé světové války vyvstala poptávka po dopravních prostředcích, které by mohli využívat invalidé. Tedy ti, kteří nechtěli nebo se nemohli spoléhat na pomoc zdravých řidičů a cestovat pouze jako pasažeři.

Speciální vozidlo pro ně se rozhodli vyvinout technici pracující v pražském družstvu Orthopedia. Stejně jako v případě rikši, kterou hlavě na export do Asie vyráběli v té době přímo ve Strakonicích, posloužil za základ motocykl ČZ. První byly postaveny s využitím dílů z ČZ 125 A, dále existovaly verze z ČZ 125 B i 125 T. Nakonec, jak uvádí článek na portálu Jawamaniak, se k zákazníkům dostaly i kusy vznikající díky stroji ČZ 125/150 C.

Křeslo připevněné na speciální rám
Tříkolka měla podle údajů z webu motomagazin.cz přední motocyklovou vidlici, ovšem řídítka byla nahrazena dlouhou tyčí. Sedadlo pro řidiče bylo vlastně křeslo připevněné na speciální trubkový rám.

Zajímavé bylo umístění motoru na pozici vedle sedačky na levé straně vozítka. Ten byl v bloku s třístupňovou převodovkou. Točivý moment se prostřednictvím řetzězu přenášel na levé zadní kolo tříkolky.

Agegát se startoval prodlouženou pákou, otočná rukojeť pro ovládání plynu se ocitla na další samostatné páce. Tamtéž se nacházelo ovládání táhel brzd na zadních kolech. Přední brzda byla na oné prodloužené tyči řízení. A další pákou se řadilo. Veškeré funkce tak bylo možno ovládat ručně.

Krátké video, na němž lze vidět i ovládání vozidla, si můžete pustit zde:

Ve verzi s motorem s kubaturou 150 cm3, který poskytoval maximální výkon 6,3 koňské síly, bylo vozidlo i přes nemalou hmotnost 165 kilogramů schopné vyvinout maximální rychlost 80 kilometrů v hodině. Spotřeba činila přibližně 3,5 litru na sto kilometrů.

Přizpůsobení tříkolky individuálním potřebám
Vozítko se vyrábělo několik let na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Přesný počet vyrobených kusů se dnes již asi nezjistí. Šlo ale o v podstatě kusovou výrobu, protože bylo nutné tříkolku přizpůsobovat individuálním potřebám uživatelů.

Speciální tříkolka ČZ Orthopedia., zdroj: Deník/Radek Pecák


Některé dokonce měly vzadu přídavné sedátko pro doprovod.

Mezitím ve Strakonicích dělali sériově rikši. U nich zůstal motor v původním rámu. Zadní část byla nejprve k přední části pevně přivařena. Později se ovšem dodávaly kusy, u nichž byl rám se zadní částí a dvěma koly k přední partii přimontován šesti šrouby. Teoreticky tak bylo možné tříkolku opět změnit na klasický motocykl.

Maximální rychlost 55 kilometrů v hodině
ČZ Strakonice dodávala tříkolku jen ve formě rámu. Nástavbu, což byl zpravidla valníček, si museli zákazníci opatřit sami. Nosnost takové tříkolky byla 230 kilogramů. Rikša se mohla pohybovat maximální rychlostí 55 kilometrů v hodině.

Poslední tříkolkou, která je spojena s historií ČZ Strakonice, byla půvabná rikša ČZ 175/505. Vznikala na počátku šedesátých let. O ní ale bude pojednávat některý z našich příštích článků.
Article rating
Rated: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Discussion
no discussion yet
post a comment to this discussion
Nejčtenější články předchozích 7 dnů