Bílé, modré a červené sloupky: Jak barevné patníky u silnic zachraňují životy

K dnešnímu silničnímu provozu neodmyslitelně patří – stejně samozřejmě, jako hrby k velbloudovi. Nejčastěji vídáme bílé, které lemují většinu silnic, ale existují i v jiných barevných variantách. Řeč je o patnících, přesněji směrových sloupcích – nenápadném, avšak důležitém prvku, který může v kritických chvílích zachránit i život. Dalo by se říct, že si dnešní řidiči bez nich už nedovedou provoz na našich, ale i světových komunikacích, ani představit. Patníky se objevují na silnicích všech tříd. Rychlostní silnice a dálnice v současnosti jsou většinou vybaveny svodidly, která bývají doplněna patníky.A věděli jste, že existují v několika barevných provedeních? A víte, co jednotlivé barvy patníků vůbec znamenají? Pokud ne, my vám na tyto otázky rádi odpovíme. Pokud ano, tak dozajista nepohrdnete trochou toho oživení paměti.



Mezi ty nejvíce rozšířené patří patníky zbarvené bíle. Ty mají celkem jednoduchou funkci. Označují totiž hranice dané komunikace a jsou neocenitelným pomocníkem řidičů obzvlášť, když jedou v noci nebo v případě husté mlhy, kdy přesně ukazují směr kudy jet. Dále je jejich funkce velice cenná v zimě, hlavně ve chvíli, kdy je vozovka zasněžená a silničáři ještě neprotažená.

Podél silnice, jak už bylo výše naznačeno, se také vyskytují patníky i v jiném zbarvení, než jen bílém.

Modré patníky řidiče upozorňují na místa, kde je v zimních měsících zvýšené riziko výskytu možné námrazy na vozovce. Takovými místy jsou hlavně mosty přes vodní toky, silnice podél různých hrází vodních děl, ale i zastíněné ostré zatáčky.



Zkrátka označují úsek, kde je dobré dát nohu z plynu a jet chvilku opatrně, než se zbytečně ocitnout v neovladatelném vozidle.

Portál Povinné ručení doplňuje, že obdoba tohoto značení může být v podobě menších patníků připevněna i přímo na svodidlech rychlostních komunikací nebo dálnic.

Místa, kde se připojují k pozemní komunikaci účelové komunikace, jako jsou například lesní a polní cesty, bývají označena červenými patníky. Ty se na silnicích vyskytují v daleko menším množství než patníky modré barvy. Nejčastěji se nacházejí na silnici mimo obec, ale mohou se klidně vyskytnout i v obci.



„Řidičům signalizují, že právě v tomto místě je lepší raději zpomalit, a pokračovat se zvýšenou opatrností,“ píše se v blogu na webu MegaMax24.

Navíc řidiči v takovém úseku musí také počítat s tím, že právě z této cesty může něco, v podobě traktoru nebo velkého zemědělského stroje, náhle vyjet, a to i přesto, že řidič jedoucí po hlavní silnici má samozřejmě přednost v jízdě.

V běžném provozu se mohou řidiči s červenými patníky potkat nejen v typickém trojúhelníkovém provedení, ale existují i kulaté varianty.

Zeleno-bílé patníky nebo-li balisety zase upozorňují řidiče na nebezpečná nebo velmi vytížená místa. Zdůrazňují středovou čáru, případně vodorovné šrafování na silnici. Takto označená místa by měli řidiči určitě respektovat a nevyskytovat se na nich. Na silnicích se používají i balisety v bílém zbarvení.



Patník, správně směrový sloupek, je dopravní zařízení, které se umisťuje podél silnic jako vyznačení jejich okraje, čímž přispívá k orientaci řidičů a bezpečnosti silničního provozu, zejména za snížené viditelnosti. Sloupky se zpravidla umisťují vně krajnice, u dvoupásových komunikací někdy i k vnitřnímu okraji jízdního pásu, tedy na dělicí pás.

Směrové sloupky mohou být kombinovány i se svodidly, pak zpravidla tvoří prodloužení sloupků svodidel. V některých zemích, například v Německu, jsou vybrané směrové sloupky standardně opatřeny tabulkou s číslem silnice a kilometráží, případně směrem a vzdáleností k nejbližší hlásce. Plní tak zároveň funkci kilometrovníků.

Zprvu to bývaly kamenné kvádry, většinou bílé barvy, někdy s černým pruhem, někdy jen bílé a v některých případech je doplňovala odrazka. Ty se ale se zrychlením dopravy staly ohrožením bezpečnosti, takže je postupem času nahradily plastové sloupky.

V minulosti bývaly patníky v určitých úsecích, kde hrozilo, že by se vozidlo mohlo zřítit do propasti nebo ze svahu dolů, propojeny ocelovými lany, v některých případech i železnou trubkou nebo armaturou, což podle portálu wikipedie byly předchůdci moderních svodidel.

Patníky se stavěly podél cest už od dob starověkého Říma. Především proto, aby usnadňovaly a urychlily dopravu legií. Byly osazovány podél cest v pravidelných vzdálenostech pro snazší nasedání a sesedání z koně. Třmeny, s jejichž pomocí se nasedá na koně dnes, se v Evropě poprvé objevily až koncem 6. století našeho letopočtu, při nájezdech Avarů z východu a ke zdejší výrobě třmenů a jejich hromadnému používání došlo ještě později.

V českém výrazu patník je základ je odvozený od slova pata, neboť patník byl při nasedání pro patu jezdce oporou.

Osazování silnic patníky v místech, kde hrozilo sjetí povozu do sníženého okolí vozovky nebo příkopu, bylo v českých zemích zákonem stanoveno ve 2. polovině 19. století, a to včetně stanovení jejich rozměrů a vzdáleností od sebe.

Patníky, jak říká text na portálu wikipedia, ve svém názvu patrně odrážejí původní využití coby ochranných kamenů patních částí staveb, tedy vnějších rohů budov a zdí, portálů průjezdů, vjezdových vrat, a podobně.

I když je dodnes zažitý pojem patník, správně se mu v současnosti říká směrový sloupek. Definován je jako dopravní zařízení, které se umisťuje podél silnic pro vyznačení jejich okraje, čímž přispívá k orientaci řidičů a bezpečnosti silničního provozu, zejména za snížené viditelnosti.

Sloupky se zpravidla umisťují vně krajnice, u dvoupásových komunikací někdy i k vnitřnímu okraji jízdního pásu, tedy na dělicí pás. Směrové sloupky mohou být kombinovány i se svodidly, pak zpravidla tvoří prodloužení sloupků svodidel.

V československé vyhlášce 141/1960 Sbírky byla dopravní zařízení vyjmenována v § 46 odstavec 4. Mezi nimi byly reflexní proužky a odrazová skla, vyznačující okraje silniční koruny a také zábradlí, odrazníky, směrové kůly, řetězy a jiná zařízení určená pro řízení a zajištění silničního provozu. Je otázka, zda směrové kůly lze ztotožnit s pozdějšími směrovými sloupky.

Ve vyhlášce 80/1966 Sbírky bylo v jedné větě v § 36 odstavec 15 vyjmenováno bez vyobrazení 5 druhů dopravních zařízení, mezi nimi se vyskytovaly odrazovky vyznačující okraj silniční koruny. Až ve vyhlášce číslo 100 z roku 1975 byly mezi dopravními zařízeními zmíněny vodící směrové sloupky a odrazové vodící značky vyznačující okraj silnice v barvě oranžové vpravo a v barvě bílé vlevo ve směru jízdy.

Vyhláška 99 z roku 1989 zmiňuje směrové sloupky a odrazky vyznačující okraj silnice v barvě oranžové vpravo a v barvě bílé vlevo ve směru jízdy, ovšem tak, jako předchozí vyhlášky bez odkazu vyobrazení jejich podoby.

V České republice byla podoba směrových sloupků předepsána až vyhláškou 30/2001 Sbírky, pod označeními Z 11a až Z 11f. Vyhláška nově zavedla i červenou variantu sloupků (Z 11c, Z 11d). Novelizační vyhláškou č. 91 byla s účinností od 21. dubna 2009 zavedena i modrá varianta sloupků (Z 11e, Z 11f), kterou lze užít na mostech a úsecích se zvýšeným nebezpečím náledí. Současně byla přidána také kulatá varianta červeného sloupku (Z 11g).

Úpravy převzala i nová vyhláška 294 v roce 2015, která byly zavedena od 1. ledna 2016. Ta ještě nově přidala směrový sloupek zelený kulatý s alternativním názvem baliseta, který je určen pro usměrňování provozu a pro zdůraznění podélné čáry souvislé vodorovného dopravního značení.

A jedna zajímavost na závěr. Když se v někdejším Československu začaly zavádět plastové směrové sloupky – patníky, často se stávalo, že došlo k jejich ukradení. Ty se pak po patřičné úpravě, používaly upevněné ve vodorovné poloze jako poštovní schránka na dopisy a noviny u branky rodinných domů nebo chalup. Tím samozřejmě nechceme některé držitele tohoto originálního zařízení na poštovní zásilky označit za pachatele krádeže, protože v některých případech byly takto použity už vysloužilé směrové sloupky. Technologie výroby novějších modelů směrových sloupků už toto použití neumožňuje.