Se Škodou Felicia až za polární kruh. Češi se stali hvězdami norských pump

Parta kamarádů z projektu Felicie na cestách se vydala na severskou expedici. S dvěma vozy Škoda Felicia ujeli přes 11 000 kilometrů až na nejsevernější výběžek Evropy – Nordkapp. Proč si pro výpravu vybrali právě vozy do 25 tisíc korun a jak zvládli poruchy, místní speciality nebo grilování u moře? Dvaadvacet dní, přes jedenáct tisíc kilometrů a za volanty dvou legendárních vozů Škoda Felicia parta kamarádů z projektu Felicie na cestách. Čekalo je severské dobrodružství, výprava až na Nordkapp, mys v nejsevernější části Norska.

S polovinou výpravy – Matějem Štarkem, Martinem Jeleněm, Jonášem Vágnerem a Martinem Niklem – jsme probrali, proč si dobrovolně vybrali pro arktickou expedici riziko jménem Felicia a jak se vyrovnali s ponorkovou nemocí, poruchami i místními specialitami.

VIDEO / Ochutnávka v podobě traileru filmu o severském dobrodružství:

Parta kluků, z velké části ze skautského Oddílu Krhúti, se na putování s levnými vozy nevydala poprvé. Sice jsou zvyklí na polní podmínky ze skautských táborů, ale velké nepohodlí na cestách si poprvé vyzkoušeli na trošku punkovém závodu Gumbalkan.

Velká myšlenka vyrazit na automobilovou pouť se zrodila ještě předtím, než pánové získali řidičské průkazy a koupili první vozy. A to právě na Rallye Gumbalkan. „Kde jinde se líp vyjezdit než na Balkáně? Ta průprava je super a vyplatila se hned. Přece jen, kde jinde než tam člověk potká uprostřed silnice koňský povoz? Což je, na rozdíl od Česka, naprosto běžná věc,“ směje se Martin Nikl.

Felicie si účastníci výpravy pořídili primárně na tuto akci. „Gumbalkan, na který jsme vyrazili v srpnu 2023, je super, ale přece jen nám trošku vadilo, že je připravený od někoho jiného. A tak jsme přemýšleli, co dál, a chtěli jsme dokázat, že se zvládneme vypořádat i s nečekanými problémy. Balkán byl skvělá zkouška, ale chtěli jsme něco víc. Jet víc na vlastní pěst, bez itineráře, který by udělal někdo jiný. Chtěli jsme si trasu, tempo i cíle určovat sami,“ doplnil jeden z cestovatelů.

„Někdo měl inspiraci z Top Gearu, někdo z cestopisů Dana Přibáně. Když už se naskytla ta příležitost, prostě takhle někam vyrazit, byli jsme pro,“ dodal.

A proč právě vozy Felicie? Důvod byl prozaický – regule závodu. Ty požadují, aby startovní listinu tvořila auta do 25 tisíc korun. A tak se začalo hledat. Jednu felicii získali takřka za hubičku. „Respektive za flašku pálenice od známého," říká se smíchem Matěj Štark. Druhou koupili za 20 tisíc korun.

Po Balkánu, kde si kluci vyzkoušeli, že i Felicie s upadlým výfukem dojede, a kde došlo i k opravě výfuku za pivo, se tak rozhodli pro ambicióznější cíl: Nordkapp. A to ve vlastní režii.

Po návratu z balkánského dobrodružství si však dali pauzu, která byla nutná jednak kvůli stříhání filmu z Rumunska a jednak na důkladné plánování vlastní výpravy. „Touha cestovat dál byla stále silná. Věděli jsme, že chceme do Skandinávie, a Nordkapp je super téma,“ říká Martin Jelen.

VIDEO / První trip - Gumbalkan

Závěrečné přípravy začaly až letos v lednu, i když myšlenka ležela ladem a stříhal se film z Rumunska.

„Nová expedice už nebyla jen o zážitcích, ale i o vidině tvorby dalšího, většího filmu. Věděli jsme, že nebudeme platit startovné a pojedeme na vlastní pěst, což byla ta největší změna. Chtěli jsme to pojmout trošku ve větším, udělat z toho prostě větší projekt. A právě díky tomu se zrodil náš oficiální projekt Felicie na cestách. Začali jsme shánět sponzory a učit se marketing. Naučili jsme se asi úplně všechno, co teď umíme,“ uzavírá Martin Nikl.

Na samotnou cestu se připravovali více než rok, což zahrnovalo sbírání náhradních dílů a samozřejmě opravy, které Felicie s pravidelností vyžadují. Jak to Martin Nikl shrnul, s Felicií se prostě nejedná o to, jestli se něco porouchá, ale kdy se to stane.

V květnu mohli vyrazit. Ale po vzoru jejich motta o tom, že se jen čeká, kdy se něco rozbije, ani cesta na Nordkapp se neobešla bez servisního zásahu.

„Auta opravdu dostala zabrat už od začátku. Nejsou holt zvyklá, že v nich jedou čtyři lidi, plno náhradních dílů a také zásob. Takže pár poruch bylo, ale asi ta nejzávažnější přišla v Dánsku, kdy jsme řešili zadřené ložisko. Bylo to způsobené trošku naší blbostí, ale měli jsme dostatek dílů a nářadí a dali jsme to dokupy. I to je na cestování super, že se člověk naučí improvizovat,“ dodává Martin Nikl.

I když původní itinerář počítal s tím, že obě auta „natočí“ na tachometru dalších 9 tisíc kilometrů, realita byla jiná. Nakonec to bylo kolem 11 tisíc kilometrů. Ale ty v sobě nesou punc nečekaných odboček za zážitky.

Polsko sice felicioví nomádi viděli prakticky z rychlíku, ale ve Skandinávii už si to užívali. A bylo co vidět: od majestátního norského souostroví Lofoty s vesničkou Hamnoy přes sobí stáda ve finském Laponsku až po opuštěný hřbitov aut ve Švédsku – Bastnäs.



„V Norsku se ani spěchat moc nedá, tam jsou všude fjordy. My jsme si udělali čas na to, abychom si užili ikonické silnice, jako je Trollstigen nebo Atlantic Ocean Road, známá i z Bondovky,“ popisuje Martin Nikl atmosféru cest.

„Když ke konci nepřálo počasí, využili jsme ty útulné příbytky pro spaní v norských horách, což je prostě pecka. Člověk ráno vyleze ze spacáku v autě, je sice pokroucený, ale stačí kousek popojet a už má před sebou snídani s výhledem na fjord,“ dodává Nikl.

Pro milovníky statistik je třeba dodat, že denně felicie „spolykaly" v průměru 500 kilometrů a dohromady si vzaly takřka ďábelských 1666 litrů paliva.

A další poznatky z výpravy? Ve Skandinávii jsou „benzínoví šílenci“ na ústupu a čím dál více jsou na zdejších silnicích vidět elektromobily. I proto stařičké felicie všude budily pozornost.

„To kouzlo starých aut nás baví. A když se podívám zpětně, s troškou nadsázky by se dalo říct, že felicie sbližuje národy,“ říká Martin Nikl. „I policisté nás zastavili, ale jenom proto, aby se s námi dali do řeči o autech. Lidé nám mávali, troubili, a na pumpě to byla běžná situace, že nás obklopili a chtěli si o auto povídat.“

Největší feliciový zážitek je však čekal při čekání na trajekt. „Bohužel nám ujel. A jak jsme čekali na další, tak jsme prostě nahodili a začaly chytat ryby. Jednu jsme chytili a hned jsme ji začali grilovat. To lidi tolik nepřekvapilo, spíš u čeho grilujeme. I při večeři tak byla naše auta středem největší pozornosti,“ doplňuje Nikl.

Po vydatné mořské stravě výprava pokračovala. A dorazila zdárně do cíle. Na nejsevernějším bodu Evropy, kde se nachází ikonická socha, se jim poštěstilo vidět i Polární záři.

Členové výpravy si dopřáli i místní speciality. Ve Finsku, u kamarádů za polárním kruhem, ochutnali tradiční severský dezert, Mölte (Multekrem): Sladký krém připravený ze vzácných morušek (cloudberry), šlehačky a cukru. „Chutnalo to jako kompot. Bylo to fakt dobrý, k tomu jsme měli grilovaný sýr a palačinky,“ vzpomíná Jonáš Vágner.

Film z Rumunska už mají hotový a nyní stříhají nový. „Ten film chceme dát co nejdřív na náš YouTube, i přesto, že by se nám líbilo dát ho i na velká plátna. Děláme to vlastně pro lidi, co nás podporují,“ říká Martin Nikl.

Cesta by mohla být výzvou i pro vrstevníky členů výpravy, kteří nejraději cestují po světě jen na displejích telefonů a tabletů.

Pro ně mají Krhúti vzkaz: „Ať zvednou oči od telefonů. Není to tak, že když moji kamarádi necestují, tak nemůžu ani já. Známé můžete potkat kdekoli. Třeba v supermarketu. Je hrozně důležité se nebát. To dobrodružství začíná a končí za komfortní zónou. Cestování je to nejlepší, co člověk může udělat ve volném čase. A telefon mu to nenahradí,“ shodují se členové netradiční výpravy.

A co dál? Kluci už mají nový, ještě odvážnější plán. Bude to poprvé jednosměrná expedice, žádný okruh. Destinaci však zatím drží v tajnosti.