Přeprava dítěte v autě bez sedačky je přísně zakázána, ovšem existují i výjimky

Používání dětských autosedaček je v České republice povinné od roku 2006 a zákon stanovuje jasná pravidla pro jejich použití. Děti do 36 kg a 150 cm musí být přepravovány v autosedačce, což zvyšuje jejich bezpečnost. Existují však specifické výjimky, které umožňují přepravu bez autosedačky.    Skutečnost, že dítě se smí v autě přepravovat pouze v dětské autosedačce, je dnes snad už dostatečně a všeobecně známá. Před rokem 2006 platilo obecné pravidlo, že autosedačku musí používat všechny děti mladší 12 let. Do té doby navíc platila povinnost používat dětské autosedačky pouze na dálnicích a rychlostních silnicích.

Crash test dětská autosedačka versus podsedák:

To, co bylo dříve běžné, dnes zákon striktně zakazuje. Řidiči by měli na nějaké to: hele, ten kousek bez autosedačky dáme a přežijeme, zapomenout. Posadit dítě na přední sedadlo bez splnění konkrétních podmínek už není jen na zvážení rodičů. Stejné je to i s umístěním dítěte na zadní sedadlo. Bez autosedačky už to není možné. I když existují výjimky.

Zákon o silničním provozu § 6 odstavec 1 nařizuje, že každé dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kilogramů a tělesná výška 150 centimetrů, smí cestovat pouze v autosedačce.

Zákon, jak se lze dočíst na portálu Autojournal samozřejmě pamatuje i na specifické situace a v odstavcích 3 a 4 uvádí výjimky. „Pokud zdravotní stav dítěte znemožňuje použití běžného zádržného systému, může být přepravováno i bez autosedačky. V tomto případě je ale nutné doložit zdravotní důvody odpovídající dokumentací,“ cituje Autojournal.

Na další výjimky se běžní řidiči se spoléhat nemohou. Jiná možnost přepravy dítěte v autě bez dětské autosedačky je například možná při přepravě dítěte ve služebních vozidlech složek integrovaného záchranného systému, jako jsou vozidla policie, městské policie, hasičských jednotek, zdravotnické záchranné služby nebo Horské služby, a to samozřejmě jen při plnění svých úkolů nebo pokud poskytují dítěti akutní zdravotní pomoc.

Výjimka platí také při přepravě dětí v rámci taxislužby v obci. Ani v tomto případě ale není možné dítě umístit kamkoliv. Na sedadlo vedle řidiče totiž nesmí. Dítě může být převáženo pouze na zadním sedadle a musí být připoutáno běžným bezpečnostním pásem.

Žádný věkový limit, jako tomu bylo kdysi, že dítě mohlo sedět samostatně třeba na sedadle spolujezdce po dovršení dvanácti let věku, což ještě hodně řidičů pamatuje, dnes už rozhodně neplatí. Vpředu na sedačce spolujezdce může dítě cestovat, jak píše například web Autoškoly Jan Lunda, prakticky už od narození v dětské vaničce, ale pouze s vypnutým airbagem a zády ke směru jízdy. U větších dětí zůstává airbag zapnutý, neboť ty sedí ve směru jízdy.



Jestliže jsou na zadním sedadle umístěny dvě dětské autosedačky a nedostatek prostoru neumožňuje umístit třetí, je možné mezi ně posadit třetí dítě. Může být klidně i menší než 150 centimetrů, ale musí být starší tří let a za jízdy musí být připoutáno bezpečnostním pásem.

„Věkový limit pro děti přesto v zákoně najdeme. V praxi už ale není často aplikovaný. Týká se totiž jen automobilů - veteránů bez jakýchkoliv zádržných systémů! Zde zákon říká, že pokud ve starém autě chybí pásy úplně, nesmí se v něm vozit děti do 3 let vůbec a na sedadle vedle řidiče pak při výšce do 150 centimetrů,“ informuje na svém webu Autoškola Jan Lunda.

Za porušení zákona se platí dost citelnými tresty. Za použití dětské autosedačky je zodpovědný řidič. Pokud tuto povinnost nesplní, musí počítat s pokutou na místě od 1500 do 2000 korun, ve správním řízení pak od 2000 do 5000 korun. A v obou případech budou přiděleny čtyři trestné body.

Podsedák pro děti upravuje zákon stejně jako dětskou autosedačku, není tedy přesně definován věk dítěte a ani není řečeno, od kdy podsedák do auta používat. Odborníci se shodují na tom, že okolo pěti let je vývoj dětské kostry natolik pokročilý, aby mohlo dojít k použití podsedáku v autě. Dítě by mělo zároveň vážit 15 – 36 kg. Do kdy podsedák v autě používat je dáno výškou dítěte, jakmile dosáhne zmíněných 150 cm, může jezdit v autě bez autosedačky i podsedáku.

Používání dětské sedačky je velice důležité, protože podle statistik čelí děti bez sedačky sedminásobně vyššímu riziku úmrtí. Fatální může být už nehoda při rychlosti 15 kilometrů v hodině.

„Pokud pak dojde k nárazu v rychlosti 50 kilometrů v hodině, působí na posádku v autě síly, které znamenají zvýšení hmotnosti na 25násobek. Spoléhat na to, že udržíme v rukou dvacetikilogramové dítě, jehož nárazová hmotnost bude v okamžiku kolize činit až půl tuny, je pošetilé. Nepřipoutané dítě pak bude čelit následkům jako po volném pádu z výšky 10 metrů. Ale pozor, ani autosedačky nelze považovat za zázračný všelék. Základem bezpečí dítěte je hlavně zodpovědná jízda rodičů,“ upozorňuje na webu Auto-Mania dopravní expert Roman Budský z Platformy Vize 0, která se zabývá dopravní bezpečností a prevencí nehod.

A ještě několik rad od BESIPu. Pokud převážíte dítě v automobilu, vždy používejte odpovídající a schválený dětský zádržný systém. Pořizujte vždy jen kvalitní dětskou sedačku schváleného typu s homologací, která zajišťuje správnou polohu a uchycení dítěte.

Dětskou autosedačku kupujte vždy s dítětem. Je důležité, aby sedačka byla správné velikosti a dítě se v ní také dobře cítilo. Pro správné ukotvení dětské sedačky byl výrobci vozidel vyvinut systém isofix. Při instalaci sedačky pak vždy dodržujte návod jak výrobce vozu, tak také dětské autosedačky.

Dětské autosedačky se rozlišují do pěti tříd podle hmotnosti dětí, pro které jsou určeny. V praxi lze obvykle vystačit s takzvaným vajíčkem od narození a sedačkou pro větší děti, kterou později nahradí pouhý podsedák. Většina sedaček totiž spadá hned do několika tříd najednou – ačkoliv to někdy znamená drobnou konstrukční úpravu, což najdete na homologačním štítku.

Skupina 0, do 10 kg: Děti do jednoho roku ještě samy nejsou schopny sedět a neudrží hlavičku. Nejmenší sedačka je tedy vlastně vypolstrovanou vaničkou, ve které leží. Vždy se umisťují čelem proti směru jízdy.

Skupina 0+, do 13 kg: Zde platí totéž, co u skupiny 0.

Skupina I, 9-18 kg: Zhruba do čtyř let věku už je dítě schopno sedět čelem ke směru jízdy, byť to odborníci ještě nedoporučují. V sedačce je připoutáno pětibodovým pásem.

Skupina II, 15-25 kg: Sedačky této skupiny nemají většinou vlastní bezpečnostní popruhy, ale dítě je v nich drženo spolu se samotnou sedačkou bezpečnostním pásem pro dospělé.



Skupina III, 22-36 kg: Dětskou sedačku tvoří často samotný sedák bez opěradla, který dítě posune do výšky umožňující jeho připoutání bezpečnostním pásem pro dospělé. Konstrukce sedáku by měla zajistit, aby současně s dítětem byl na sedadlo automobilu připevněn sedák týmž bezpečnostním pásem pro dospělé tak, aby nemohl při nárazu zpod dítěte vypadnout působením setrvačné síly.

Od doby, kdy byl první automobil vyroben a uveden na trh na počátku 20. století, bylo, jak se lze dočíst na portálu wikipedia provedeno množství úprav na ochranu řidičů motorových vozidel. Většina zádržných systémů byla zavedena hlavně pro ochranu dospělých bez ohledu na malé děti. Ačkoli se dětské sedačky začaly vyrábět někdy na začátku 30. let 20. století, jejich účelem nebyla bezpečnost dětí.

Účelem bylo sloužit jako podsedáky, aby se dítě dostalo do výšky, kde by ho rodič za volantem lépe viděl. Až v roce 1962 byly nezávisle vyvinuty dva návrhy dětských autosedaček s cílem chránit dítě. Píše se o tom na webu Mental Floss.

Britský vynálezce Jean Ames vytvořil dětskou sedačku otočenou proti směru jízdy s popruhem ve tvaru Y, podobnou dnešním modelům. Američan Leonard Rivkin z Denveru v Coloradu zase navrhl sedačku otočenou po směru jízdy s kovovým rámem pro ochranu dítěte. Tu si nechal patentovat 5. března 1962.

Bezpečnostní pásy pro dospělé nebyly standardní výbavou automobilů až do šedesátých let 20. století. Dětské bezpečnostní sedačky se poprvé objevily na konci 60. let, ale jen málo rodičů je používalo.