Příběh řezníka, který dobyl Formuli 1: Neuvěřitelná cesta Guye Ligiera

Před deseti lety odešel do motoristického nebe Guy Ligier – muž mnoha talentů a vizí, který svým jménem navždy ovlivnil svět motorsportu. Bývalý veslař, ragbista a motocyklový šampion se stal nejen jezdcem F1, ale především úspěšným konstruktérem a zakladatelem stáje Ligier, jež slavila úspěchy ve Formuli 1 i na slavném Le Mans. Značka Ligier žije dál – ať už v podobě mikroaut, nebo moderních závodních prototypů. Připomeňte si fascinující příběh muže, který spojil sílu, byznys i vášeň k rychlosti. Dalo by se říct, že byl všestranným sportovcem, který vynikal hlavně ve veslování a v ragby. Ale také řezníkem. Snil o kariéře závodníka, což se mu splnilo, ale největších úspěchů dosáhl jako majitel stáje F1. Pod jeho značkou jsou dodnes vyráběna mikroauta. Před deseti lety odešel Guy Ligier, ve věku 85 let, do motoristického nebe.

I když nebyl závodním jezdcem s výraznými úspěchy v podobě slavných vítězství, několikrát startoval v prestižní 24 hodin Le Mans a jezdil i seriál mistrovství světa F1. Jeho jméno mělo v automobilovém průmyslu a motorsportu značný zvuk.

Narodil se jako Guy Camille Ligier 12. července 1930 ve Vichy v departmentu Allier, do rodiny farmáře. V sedmi letech osiřel. Portál Historic Racing uvádí, že v 16 letech opustil školu a začal pracovat jako řeznický pomocník v rodném Vichy.

Byl všestranným sportovcem. V roce 1947 se stal francouzským mistrem ve veslování na dvouveslici s kormidelníkem. Jeho parťáky tehdy byli Planche a Chasselut. Mezi jeho velice oblíbené sporty patřilo také ragby. Během vojenské služby hrál za francouzskou armádu a svými výkony si vybojoval i místo ve francouzském národním B-týmu. Jeho ragbyová kariéra ale brzy skončila, kvůli zranění.

Představení nové stáje F1 Équipe Ligier:

Ligier, jak se píše na wikipedii byl odhodlaný dosáhnout úspěchu a všechny peníze, které vydělal prací řezníka, šetřil, aby financoval své další ambiciózní plány. V roce 1960 si podle textu na webu Old Classic Days pronajal bagr a krátce nato si koupil vlastní buldozer a začal podnikat ve stavebnictví.

„S pomocí starosty města Vichy Pierra Coulona založil společnost veřejných prací Ligier Travaux Publics. Vzhledem k rozmachu výstavby dálnic ve Francii se Ligierovi podařilo rychle rozšířit své podnikání. Do roku 1961 měl 1 200 zaměstnanců a 500 strojů a diverzifikoval se také do mostů, přehrad a rozvoje. Během tohoto období mu jeho obchodní kontakty umožnily získat důležité přátele v tehdejších místních politicích, jako byli pozdější francouzský prezident François Mitterrand a pozdější francouzský premiér Pierre Bérégovoy,“ píše se na wikipedii.

Po skončení kariéry ragbisty mu učaroval svět rychlých kol. Jako většina pozdějších automobilových závodníků začínal na motorkách. V letech 1959 a 1960 vyhrál francouzské mistrovství motocyklů ve třídě 500 kubických centimetrů se strojem Norton Manx. Tři roky předtím to zkoušel v závodech automobilů s vozem Simca 1300 na Salon Cupech v Montlhéry, ale bez nějakého výrazného úspěchu. V roce 1960 si kromě motocyklových, poprvé vyzkoušel také závody závody monopostů s vozem Formule Junior Elva-DKW, který řídil v Monaku a na okruhu Montlhéry. Jedním z jeho soupeřů byl i pozdější vynikající pilot F1 Jim Clark.

V roce 1964 Guy Ligier závodil se sportovními vozy Porsche, jako člen týmu Auguste Veuilleta. Nejdříve s vozem 356 a poté s vozem 904 Carrera GTS, s nímž se skončil na celkovém 7. místě s Robertem Buchetem v závodě 24 hodin Le Mans a společně se stali šampióny třídy GT.

Ve stejném roce podepsal s Ford France smlouvu, aby řídil jeden ze dvou vozů Formule 2 Brabham BT6. Ligierovým týmovým kolegou se stal Jo Schlesser. Ligier skončil při svém debutu v Enna-Pergusa pátý. Čímž vlastně v relativně pozdním věku, bylo mu 34 let, zahájil svou skutečnou kariéru jezdce.

V roce 1965 vyhrál 24. ročník Grand Prix de Albi Sports s vozem GT40 pro Ford. V roce 1966 řídil Shelby Mustang GT350 a obsadil druhé místo při 14. ročníku Rallye des Routes du Nord.

Do seriálu mistrovství světa Formule 1 Ligier vstoupil jako soukromý jezdec, když s vlastním vozem Cooper-Maserati T81 zúčastnil Velké ceny Monaka 1966. Absolvoval v sezoně celkem pět startů, ale zůstal buď jako neklasifikovaný nebo mimo bodované pořadí. V témže roce se také spojili se Schlesserem, aby se stali výhradním dovozcem produktů Ford-Shelby do Francie.

Opětovné spojení se Schlesserem ve Fordu France GT40 v tomto roce přineslo dobré výsledky, například páté místo na Nürburgringu 1 000 km. Ligier měl v tomto roce také vážnou nehodu při tréninku na Velkou cenu Německa. Zlomil si nohu a lékaři mu ji chtěli amputovat. Díky Schlesserovu zásahu Jo Schlessera se mu ji ale podařilo zachránit.



V roce 1967 Ligier nasadil do Velké ceny Velké Británie další vlastní vůz, Brabham-Repco BT20. Jeho faktické šesté místo při Grand Prix Německa 1967 mu přineslo jediný bod v šampionátu jeho kariéry ve F1. Ligier dojel na skutečném osmém místě, ovšem Jackie Oliver (Lotus-Ford), který ve skutečnosti skončil pátý, a Alan Ries (Brabham-Ford), který dojel sedmý, startovali s vozy F2, takže se jejich pozice do série F1 nezapočítávala. Ligier dokázal vyhrát závod 12 hodin v Remeši, když jel společně se Schlesserem Ford GT40 Mk IIB.

V roce 1968 jezdil s Fordem Escort TC v Coupes de Vitesse. Ve stejném roce Ligier spojil své síly se Schlesserem a José Behrou a spustili Ecurie InterSport s dvojicí vozů McLaren Formule 2. Bohužel Schlesser v tomto roce zahynul při svém debutu ve Formuli 1 na Velké ceně Francie za volantem vozu F1 Honda RA302. Tato šokující událost rozhodla o tom, že Ligier ukončil závodní kariéru.

Ještě jednou se pak v roce 1969 zúčastnil závodu Coupes de l'ACIF, aby se do pravidelné soutěže vrátil pro rok 1970 na 24 hodin Le Mans s vozem nesoucím jeho vlastní jméno, Ligier JS1. Pokračoval i přesto, že v roce 1968 chtěl skončit, v účasti v různých vytrvalostních závodech se svými vlastními vozy až do roku 1974.

V roce 1968 Guy Ligier založil společnost Ligier Cars, aby si vyráběl vlastní sportovní závodní vozy a splnil tak sen, který sdílel se svým bývalým týmovým kolegou, obchodním partnerem a blízkým přítelem, zesnulým Jo Schlesserem. Angažoval Michela Tetua, aby navrhl vozy. Prvním vyrobeným vozem byl prototyp JS1, přičemž iniciály JS v tomto a u všech následujících názvech vozů se staly poctou Jo Schlesserovi.

Po omezeném úspěchu v oblasti sportovních závodů se Ligier zaměřil na Formuli 1, když koupil aktiva Equipe Matra Sports. Se zkušeným týmem, včetně designéra Gerarda Ducarougea založil v roce 1975 stáj F1 Équipe Ligier. Tým se stal úspěšným na začátku 80. let s jezdci Jacquesem Laffitem, Patrickem Depaillerem a Didierem Pironim.

Především jméno Laffite se stalo synonymem pro tým Guye Ligiera. Ten v týmu působil od jeho začátků v roce 1976 až do sezony 1982, kdy odešel k Williamsu, aby se pro sezony 1985 a 1986 k Ligieru opět vrátil. Lafiite dokázal pro tým Ligier vybojoval šest vítězství ve velkých cenách. Poslední vítězství při Velké ceně vybojoval pro Ligier v roce 1996 jezdec Olivier Panis při závodě v Monaku. Byl to celkově devátý triumf stáje ve Formuli 1.

Po skončení v seriálu F1 začal vyrábět mikroautaTým F1 byl v roce 1992 prodán Cyrilu de Rouvreovi, v roce 1994 Flaviovi Briatoreovi a v únoru 1997 Alainu Prostovi, aby byl přejmenován na Prost Grand Prix.

Po konci v seriálu F1 začal Ligier v 80. letech diverzifikovat svou automobilku. Začal s výrobou kabin pro traktory, aby později přešel na výrobu „voitures sans permis“ nebo „voiturettes“, tedy třídu mikrovozů, které lze řídit bez řidičského průkazu. Prvním z uvedených na trh byl model Ligier JS4 s motorem Motobécane o objemu 49 kubických centimetrů. Tato malá auta firma, ale už pod hlavičkou společnosti Piaggio, produkuje dodnes. Firma se v současnosti zabývá i vývojem dopravních prostředků bez řidiče.



V roce 2004 získal Ligier většinový podíl ve společnosti Automobiles Martini a přidal své označení Ligier JS k novým modelům, jako například Ligier JS49, JS51 a JS53.

Jméno Ligier se vrátilo do centra pozornosti motoristického sportu v roce 2014, kdy společnost Onroak Automotive Jacquese Nicoleta začala s výrobou sportovních vozů. Tým OAK Racing nasadil prototyp Ligier JS P2 do mistrovství světa vytrvalostních závodů FIA a do závodu 24 hodin Le Mans.

Ligierův syn Philippe se také stal konstruktérem vozů Formule 3. Guy Ligier zemřel před deseti lety, 23. srpna 2015 v Nevers. Poslední rozloučení se konalo v kostele sv. Blažeje z Vichy 28. srpna 2015. Zůstala po něm manželka a dvě děti. Již zmiňovaný syn Philippe a dcera Pascale. Guy Ligier byl podle informací na webu Who´s Who France vyznamenán Řádem Rytíř Čestné legie.